Dellamorte Dellamore

Tak já myslela, že koukám na zombie komedii, a ejhle, ono to prý existenciální drama... No nevadí, každopádně Rupert Everett je charismatický fešák, a být správcem na našem hřbitově, tak jsem tam pečená vařená. Zombíky normálně moc nemusím, ale tady je milý Francesco tak graciezně likvidoval, že se na to dalo koukat. A být chlapem, samozřejmě ocením i samičí půvab Anny Falchi. Asi si to pustím ještě jednou, na mě se s těmi hlubokými myšlenkami musí pomalu... (14.09.2011)

Dellamorte Dellamore je jedním z těch hororů, co si dokázal za ty roky, co spatřil světlo světa, okolo sebe vypěstovat onu auru kultu, ani nevím proč jsem s jeho projekcí tak dlouho váhal. Teď jsem na něj teda konečně koukl a... přišlo menší zklamání, mno. Velký plus ale určitě za to, jakým stylem se tu přistoupilo k zombie filmu (i když tohle nakonec zase až tak zombie film vlastně není, přestože je to tu zombík za každým druhým náhrobním kamenem :-), taktéž plus za prostředí (ten hřbitov byl fajný) a taky za jakous takous poetiku- dekadentní, zvrácenou a tak. (15.12.2014)

Dellamorte Dellamore je o triedu vyššie než podobné horory miešajúce komédiu a zombie film. (Braindead, EvilDead) Prečo? Lebo na rozdieľ od nich ide oveľa viacej do hĺbky, až sa stáva pomaly umeleckým filmom. Viem, že väčšina ľudí si bude všímať iba celkom podarené, vtipné scénky napr. s hlavou mŕtveho dievčata v televízore, ale film ponúka oveľa viacej, než si priemerný hororový divák uvedomuje.... Akýsi vnútorný mikrokosmos oboch hlavných postáv, pre ktorých je ich cintorín a blízke mestečko celým svetom nie je samoúčelný... Na konci sa už chcú obe postavy dostať preč, ale ako keby boli uzatvorené v nejakej snehovej guli, s ktorej niet úniku... Film je plný skrytých symbolov, nežnej poetiky, skvelej kamery, prepracovaných rekvizít, a stáva sa tak jasne najlepším Soaviho hororom, ktorý si musíte pozrieť aj dvakrát po sebe aby ste ho plne pochopili...A toto sa stáva len u tých najlepších filmov.... (09.03.2010)

Michele Soavi získal asistentské ostruhy na Demons Lamberta Bavy a v Dellamorte Dellamore (aka Cemetery Man) už naplno projevil svůj vlastní talent. ____ Ten se projevuje romantickou poetičností, cynickým vtipem i kinematickou virtuozitou. Ruppert Everett, hrající správce hřbitova, jemuž probouzející se mrtvoly narušují milostný život, vypadá jako prokletý básník a jeho příběh je jakousi zombie verzí orfeovského mýtu, o lásce, která překonává smrt. Zamilovaný nebožtík, jak by se dal titul přeložit, je (v kontextu žánru zcela výjimečně) krásný, velmi brutální a vtipný film (což je pro žánr typické). Ostatní Soaviho dílka jsou vedle Dellamorte Dellamore sotva poloviční. ________ Podmanivé jízdy kamery, smysl pro expresivní úhly, detaily a vizuální pointy, to všechno umí Soavi zúročit tím nejlepším možným způsobem. (Např. hned v úvodu hlavní hrdina vychází ze sprchy a někdo klepe na dveře. Otevře je, venku stojí bledý muž s knírkem. Pohledem mu sklouzne na ruku s nehty od čerstvé hlíny, detail na ucho, po němž leze mravenec, střih - napřažená pistole. Suše a beze slova mu vystřelí mozek z hlavy a jde zvednout zvonící telefon. V pozadí dveří je přes uvolněný výhled padlého těla vidět světélkující hřbitov.)__________Jde o snad jediný zombie horor, který tak pečlivě dbá na obrazovou kulturu. Možná je to proto, že jeho styl (světlo a studiové dekorace) odkazuje k filmům, předcházejícím divoká, nezávislá a drogově odvázaná 60. léta, a shlíží se spíš v tradici nejslavnějšího období Universalu a RKO (tj. 30. a 40. letech). Zároveň si z této tradice trošku utahuje a navíc má dost dynamiky, aby se vyrovnal zběsilým splatterům jako Evil Dead a Braindead. A úplně navrch k tomu má ještě v hlavní ženské roli italskou Pamelu Anderson, Annu Falchi, dokonale ikonickou, s uzlem vlasů a la Hitchcockovo Vertigo, který si v erotické scéně na náhrobku svého otce rozpustí a odhalí se před námi v plné nahotě.____________________________ Časoprostor tohoto upřímně kašírovaného snímku připomíná mikrokosmos těžítka, v němž sněží umělé vločky, což je obraz, jímž vyprávění začíná i končí; obraz, který je i emblémem stylu Soaviho vyjadřování. Nikdy bych neřekl, že zombie film může být i přes záplavy krve tak něžný. (01.02.2009)

Mimoriadne uletený výlet do záhrobníckeho prostredia, pri ktorom i Jacksonov Braindead pôsobí mainstreamovo. Samozrejme nemyslím množstvom krvi, o ktorú tu vôbec nejde, ale o autorskú štylizáciu, ktorá tu prekvapivo nepôsobí lacne ani smiešne a má svoju osobitú, sympatickú poetiku. Záležitosť pre veľmi úzku divácku obec. (28.01.2008)