Přehlídka smrti

Naprostá spokojenost. Má to zajímavé téma, dobrou atmosféru, umí si to pohrávat s lidskou fantazií (a u většiny dílů mě opravdu neskutečně bavilo číst si na fórech komentáře a spekulace ostatních uživatelů o tom jak to vlastně dopadlo a proč to tak bylo...) a už v třetím díle to navíc ukázalo, že ani hra s emocemi není autorům cizí. Když k tomu přidám i charismatického Dequima a tajemnou brunetu, která mu asistuje a jejíž příběh se nám postupně rozkrývá dostávám výsledek opravdu velmi nadprůměrný. Dokonce i závěr je podle mě velmi povedený a opravdu se mi hodně líbil. Co je pro mě také silně nadprůměrné a prostě to musím pochválit, i když už to učinili jiní, je opening, který sice k celkovému vyznění seriálu ladí asi jako smích na pohřbu, ale jako hudební dílo je to prostě opravdu moc pěkný počin. Zkrátka když si vezmu všechny anime této sezóny a odeberu všechna pokračování (sequely, season 2...) tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že z nových anime letošní zimy je pro mě Death Parade jednoznačně nejlepší a tak to po zásluze ocením a dám tomu s naprostým klidem zasloužených 9/10. (23.01.2015)

Na Death Parade je zajímavé jak pracuje s lidskou temnotou v srdci a strachu ze smrti. Můžeme sledovat reakce lidí, kteří jsou v těch nejkritičtějších chvílích zaujati vůči jiným lidem pomstou, žárlivostí a spoustou jiných emocí, jenž ovlivňují obvyklé myšlení a spouští obraný mechanismus v podobě pudu sebezáchovy. (12.04.2015)

Kde začít? Je mi trochu smutno. Ne, že by to bylo způsobené enormní snahou seriálu úpěnlivě vytahat emoce z diváka, ale tím, jak právě bylo s nápadem a materiálem ne zrovna nejlépe naloženo. Důkazem budiž, že nejlepší epizoda je hned ta první, které se pouze vyrovnaly jen pozdější kratší momenty. Proč? Proč se tvůrci zalekli hned úvodní nekompromisně ostré scenérie, která audienci drsně přiková k sedačce a zažene jakékoliv choutky k legráckám? Ne, že by mi pak střídavá houpačka z vážné epizody na odlehčenější vadila, ale nepříjemně tíživého momentu už nikdy Death Parade nedosáhne. "On ten konec snad není dost srdceryvný?" by se mnozí mohli zeptat. Není. Dojemná hra zde totiž nabírá nemile falešné variace (vyjmul bych krasobruslařskou etudu, která mě atmosféricky, hudebně a svými flashbacky okouzlila) a chování hlavních postav nemá důstojný podklad doposavadního toku děje, takže výsledek je v mých očích jen sprostě vydíravý a shazuje ústřední duo výtahem směr prázdnota. Ony postavy jsou bohužel taky téma pro sebe. Říct, že by byly protivné, to by bylo příliš, ale rozhodně nevynikaly. Většina z nich by svou absencí příběhu vůbec neublížila, protože stejně jim byl dán velmi malý prostor k podkresu a jejich činy nebyly hlouběji prozkoumány. Nejčastěji opakující se věta seriálu je typicky dámské: "Ne, to nic", která doslova definuje počáteční vítanou netečnost barmana a jeho asistentky, o to hůř se poté přijímá ona náhla změna citlivosti. Záchranný kruh těmto nedotaženým prvkům s vervou hází fantastický soundtrack, ať už zvláštně optimistickým OP, ale hlavně skvěle podtrhující navozenou atmosféru (puls nabíjející "Game C" a melancholická Moonlit Night jsou výborné). Zdatně sekunduje i výtvarná stránka a celkově přednesené formě se nedá nic vytknout. Nejde říct, že bych se nudil, ale po tom úvodním nášupu jsem se těšil na něco výjimečnějšího. Tématicky se tak stalo, obsahově už ne natolik, emočně (na čemž si to hlavně zakládalo) pouze částečné vítězství. Těsné 4*. (10.09.2017)

Death Parade je krásnou ukázkou toho, že snaha o rozvinutí krátkometrážního díla na poli plnohodnotného televizního seriálu nemusí být vždy původnímu dílu ku prospěchu. Kulečník smrti sice nebyl kdovíjak prvotřídním dílem, z něhož by mi napětím a nadšením praskly kšandy, ale právě díky dobře budované tajemné atmosféře, krátké stopáži a otevřenému konci, jenž rozehrává v divákově mysli nejednu otázku a stará se tak o slušnou katarzi, vystupuje Kulečník jako dílo zcela svébytné, po jehož zhlédnutí mě zdaleka nenapadlo dožadovat se přídavku v podobě plnohodnotného seriálu. A ten bohužel hodnotu původního díla nikterak neobohacuje. K mému zklamání seriál postupuje téměř po celou dobu podle hloupého a mně osobně těžce nesympatického schématu: hodit do dílu nějakou hru, která ještě nebyla ukázána, vybrat vždy takové dva účastníky, aby se jejich interakcí vyvolalo na obrazovce i u diváka co největší dojetí, s čímž souvisí co nejexpresivnější ukázání emocí, vylití citů, vykřičení patosu a rádoby filozofických keců, jež jsou ale opět jen prostředkem pro samoúčelné dojetí diváka. Na takovou hru s tvůrci odmítám přistoupit. Nejsem si jist, zda i původní Kulečník trochu trpěl tou hloupou vykalkulovaností, každopádně pokud ano, rozhodně ne v takto vrchovaté míře. Vyloženě za pochvalu tak stojí jen soundtrack spolu s úvodní znělkou a vydařená vizuální stránka, což ovšem zdařilý seriál ještě nedělá. Propracované postavy, psychologie, minimum repetitivnosti, hlubší příběh? Ale kdepak, jen prvoplánová snaha za každou cenu diváka dojmout. Za hudbu, kresbu a to dobré, co z původního Kulečníku.zbylo, dávám velmi slabé 2*, jinak mohu v podstatě odkázat na komentář yenna. (24.12.2015)

Vstúpiť do baru, kde obsluhuje tichý no charizmatický barman, kde hrá príjemný jazzík, kde sa rieši komplexnosť ľudskosti a našich emócií a kde sa grázli posielajú na večnosť môže byť to najlepšie rozhodnutie, aké za poslednú dobu spravíte. A nemusíte pred tým nevyhnutne umrieť. Cameo najväčšieho anime záporáka pobavilo. (29.01.2016)