Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Příběh R. Dursta je sám o sobě velice zajímavý, některé důležité detaily však byly zcela vynechány (například možnost, že zabil ještě další lidi, že byl odsouzen na rok do vězení a posléze propuštěn na podmínku a další jiné). Oproti dokumentu na podobnou tématiku Making a Murderer o úroveň slabší. Při finální scéně však skoro nedýcháte. 78% (18.06.2017)

Robert Durst je přesně ten chlápek, ke kterému sedí slovo "podezřelý". A to jak ve významu kriminálním, tak v tom, že je podezřele podezřelý. Šel do toho docela přesvědčivě a nějakou dobu jsem byl na pochybách, ale nakonec se ukázala pravda skrytá za hromadou lží. Sice lhal dobře (ala kamenná tvář) a někdy až podezřele moc "jak když tiskne", ale kdyby byl trochu chytřejší a víc si to promyslel, tak se nenechá chytit a lhát by nemusel vůbec... a už vůbec ne se dobrovolně přihlásit k natáčení dokumentu (to o jeho povaze a inteligenci taky něco vypovídá). Ale zas bychom o tento dokumentární skvost přišli my, diváci. S každým dílem přichází nové a další odhalení a vy jen s napětím čekáte, co bude dál. Celou sérii jsem skouknul najednou za jeden večer, jak mě to pohltilo. A zaujalo mě to natolik, že jsem si pak dohledával na internetu, jak to pokračovalo dál a kam to dopracoval. Snad ani nebudu spoilerovat, když to tady napíšu. No chcípl ve vězení, jak jinak. Na sérii jsem se díval na HBO Max a dost mě sralo, že v dobré polovině dílů chyběly popisky k jednotlivým osobám, které se tam objevily. To bylo dost amatérské, i když myslím, že chyba není na straně tvůrců, když u některých dílů to normálně bylo. Ale hlavní pocit z dokumentu je pozitivní a dokonce bych ho i mohl doporučit. (20.10.2022)

A pane Durst, řekněte, kolik peněz člověku stačí na to, aby se nemusel trestně zodpovídat za vraždu? ___ Tato true crime minisérie potvrzuje, že nejneuvěřitelnější příběhy nakonec píše sám život! Očividně se Andrew Jarecki dostal k mimořádnému materiálu (ostatně šel mu naproti svým filmovým debutem - a zároveň (pohříchu?) jediným filmem, který za svou dosavadní kariéru natočil - V lepší společnosti), a za pomoci jemných manipulací a obratného dávkování informací (proto to nemůže být za plný počet) došel vstříc aspoň dílčí spravedlnosti (palec nahoru). A jak na mě působil Robert Durst? Génius zločinnosti? Pan Nepolapitelný? Kdeže! To spíš muž průměrné (až podprůměrné) inteligence, který měl to štěstí, že se uměl dobře narodit. Další důvod, proč nemohu jít na 5* spočívá tedy v tom, že jsem tuto show (i když se The Jinx tváří jako služba veřejnosti, jaká záznam skutečnosti, jaká skutečně je, pořád to je entertainment, nějakým způsobem odvyprávěny příběh; viz má první - možná nejasně formulovaná? - výtka) tam, kde se snažila evokovat mrazivý thriller (a nikde mi nevymluví, že Jarecki konstruuje mediální obraz Dursta jakožto svým způsobem druhého Moriartyho), vnímal spíše jako frašku (spoiler Durst prostě udělal tolik školáckých chyb, navíc neumí lhát, nekontrolovatelné mrkání ho usvědčuje z lhaní, že nemůžu pochopit, jak ho vůbec mohl soud v první případě, v němž byl souzen, neodsoudit spoiler). 75 % (14.03.2024)

Pět dílů dokumentu a jeden díl honu na vraha. Krom toho, že Durst je skvělý materiál, Jarecki taky není špatný - paradoxně je tenhle dokument nejlepší, když přestane být dokumentem a otočí kameru sám na sebe. Akorát se to mělo stát dřív a v rámci nestrannosti jí měl držet někdo jiný. Real life True Detective. (12.07.2015)

Člověk si musí v srdci oprašovat místo pro šedesátileté chlapy, které na útěku před policií nenapadne lepší převlek než za němou důchodkyni. Kteří když se maskují tím, že si oholí hlavu, tak to pro jistotu vezmou i s obočím a i když mají v autě čtyřicet táců v hotovosti a hledá je policie padesáti států, tak z nudy lohnou ze sámošky kuřecí sandwich, protože fuck you, that's why. Poskládávat si příběh a psychologický profil jedince, který je v takovém opovržení z většinové společnosti, že ani jeho výsadní postavení milionářského dědice v něm nezapudí touhy hulit trávu s kdejakým texaským white trashem na konci světa nebo si jen tak jezdit po světe s cizí identitou, ideálně člověka, kterého jste předevčírem rozřezali na legopanáčka, to je zábava už jen z principu. Eskapády tohohle zmateného psychopata, který obratně vyklouzne z každého průseru, už jen kvůli tomu, že mu principielně kreje prdel bohatá developerská famílie, aby jí nezruinoval značku a po desítkách let ho dostane na dřevo až vlastní iniciativa vyprávět svůj příběh v kombinaci s neschopností si zapamatovat sundat mikrofon, když si sám pro sebe musim mumlat, jakej sem vrahounskej šmejd, to si prostě dokument zaslouží. Jeden, dvouhodinovej, vystříhanej od monologů senzacechtivých sousedek, opakovaných spekulací a laciných nahraných scén. Podle toho, jak si vždycky Jarecki na ty rozhovory dal do pucu, jsem na konci očekával pointu, že se vlastně celou dobu snaží Durstovi prodat vojetý auto. (31.12.2018)