Hvozd

Hoodně silný čtyři. Pátou nedám jenom kvůli pocitu, že z skvělé atmosféry se dalo vytřískat ještě klidně trošku víc a kvůli lacinné potitulkové lekačce, která zkazila mystický dojem závěru. Ale jinak si nemohu stěžovat, je to svižné, napínavé jak prase, strašidelné, krvavé a se luxusníma obludkama. Další skvělej hororovej zářez. (02.01.2016)

Napínavá a pěkně atmosférická podívaná, která z letošní hororové sklizně patří k tomu povedenějšímu, co lze spatřit! S přibývajícími minutami jde stále více do tuhého, intenzita stoupá a přitom bez proudů a drastických stříkanců krve. Vše se motá kolem jedné legendy spjaté s okolním lesem. A zde bych měl jednu zásadní výtku. Více hrátek a barvitého vyjádření kolem této mytologie by The Woods vystřelilo do šmakózně atmosférických výšin ze kterých by se sedalo na zadek. I tak se jedná o pekelně stravitelný dort, který jistě potěší fandy hororů provázané s tajemnou legendou! (16.11.2015)

Je to jasné, až na přelomu roku jsem dospěl k jisté znepokojující myšlence. Geografický výskyt nás dvounožců má poměrně zásadní význam na takzvané lidské předposranosti. Důkazem jsou mé oblíbené tlamy (například pítrnášpán, pchedon...) žijící v Horních Polomech, ale i miláčci z Dolních Polomů (tmavýrobert, forsíťa...). I přes určité rozdíly mezi těmito vybranými vzorky, hlavně co se týče výše zmíněného výskytu, jsou prakticky oba kmeny stejně posrané už u zaslechnutí písmena B ve slově BAF. Takže zatímco si děti v Horních Polomech myjí posrané negližé, tak v Polomech Dolních je už nasráno ve dveřích. Jak říkám, rozdíly jsou minimální. Pokud chcete tedy znát erudovaný a fundovaný názor někoho, kdo si nelebedí v rozmazané stolici po vlastních zádech, pak jste zde správně. Ano, my tvrďáci z Kyselé Prdele jsme se totiž u Švankmajerových Otesánků tlemili tak, až jsme se zechcali jak sněhuláci. Zdálo by se, že pokud jsme se všichni sešli u valchy, pak je finále téměř stejné. To je ovšem krutý omyl. Nebo je snad běžné si plést tak snadno tělesné otvory? No, potěšpeytla. Ovšem abych nebyl za umrdánka, opravdu jsem byl zhruba šest minut naplý a taky se mi moc líbí svítící kosa. (30.12.2015)

Jasný důkaz toho, že pohádky jsou nejlepšími horory. Největším pozitivem této britské lesní lahůdky je tolik vzácná originalita. Snad nebudu příliš prozrazovat, ale nečekejte žádnou obvyklou procházku světem filmové hrůzy, tady ožívají staré legendy. Stavba i způsob vyprávění však zůstávají v rámci svého žánru zcela nedotčeny, a tak tu máme moderní příjemně mrazivou pecku, kde jasně vítězí mysteriozní stránka nad tou děsivou. Pro některé možná kámen úrazu, já byl téměř maximálně spokojen. K tomu příjemné herecké obsazení, sem tam přece jen nějaká ta hrůzyplná etuda, třeba první vynoření tajemných bytostí z temných lesů stálo skutečně za to, a v neposlední řadě atmosféra irských hvozdů, které se mohlo využít možná i o trochu víc. Na působivosti přidává i přítomnost batolete, což je pro mne v hororu téměř vždy zárukou pořádné dávky napětí. To víte, měkkosrdcatej otcovsky postiženej fanda. Blahoslavená čtyřka. (03.12.2015)

Koprodukční snímek „Hvozd“ je snímkem atmosférickým a přitom explicitním, jedná se o snímek, kde je horor prezentován jak formou psychologickou, tak i formou vizuální. A za mě to funguje. Atmosféra je doplňována velmi drsným provedením, což nakonec graduje ve velmi nepříjemný, místy až symbolický závěr, který má ještě takovou skoro až dětinsky hororovou dohru v titulcích. (24.07.2018)