Heroin

Snímek funguje díky postavě nesmlouvavě patriarchálního farmáře, který jako by vypadl z neorealistických románů o italském jihu z poloviny 19. století. A postava farmáře stojí a padá s výkonem charismatického Jeana Gabina, který nemusí ani promluvit, jeho pohled hovoří za vše. Bez jeho účasti by šlo jen o průměrnou detektivku s lehce naivním a nedůvěryhodným scénářem. Mimochodem, před pár lety vznikl ve Francii remake pod názvem Joseph s Pierrem Mondym v hlavní roli. Jakkoli je to kvalitní herec, který po desítky let patří do francouzské herecké špičky, typově se zkrátka s Jeanem Gabinem rovnat nemůže a celkově se dá remake označit co do působivosti za stěží poloviční. Všechno ostatní ve filmu je podřízeno právě ústřední postavě a v podstatě nestojí za hlubší rozbor. Celkový dojem: 75 %. (03.11.2013)

Herecký koncert Jeana Gabina. Rolí podobných této (autoritativního vůdce rodinného klanu) stvárnil předtím i potom více, tady je ale podle mého ještě přesvědčivější než jindy. Spolu s ostatními herci, rychlým spádem a kvalitně zpracovanými akčními scénami dělá Gabinovo mistrovství z tohoto snímku nezapomenutelnou záležitost. (13.09.2007)

Heroin to je celkem jednoduchá rovnice, tj; jednoduchý, přímočarý, syrově odvyprávěný příběh, kopírující život zdejší farmářské rodiny v čele se samorostem, patriarchou Augustem (jako vždy výrazově velmi přesvědčivý J. Gabin) v mnohém mi připomínající Henryho Stampera resp. Fondu, K. Keseyho resp. P. Newmana, jehož heslo „neustupuj ani o píď“ by si mohl Auguste nechat z fleku vyrýt na trám vchodových dveří. Ani o krok, za žádnou cenu! To přes resp. navzdory faktu, že si z vaší louky s dobytkem udělají kuželkářskou dráhu, rozhycujou vaší stodolu a následně i vaší vnučku. Hrát si s živlem je však od nepaměti nebezpečné a tak se (vám) může lehce stát SPOILER, že než si stačíte uvědomit skutečný význam slovního spojení užitková voda, je z vás cedník resp. přírodní hnojivo, co právě zahazují hutnou ornicí a zarovnávají drnem aneb hovno nepatří na botu, ale do kvalitní úrodné půdy. 80% [Pokud byste čirou náhodou v průběhu snímku přemýšleli nad nižším hodnocením, tak závěr, potvrzující přísloví jablko nepadá daleko od stromu aneb, kde jinde si přečíst velké klasiky než v teple a klidu vašeho tichého sklepa, to rozhodne za vás]. (04.11.2013)

Z dnešního pohledu už celkem naivní poklona starejm dobrejm časům. Protivnej starej dědek Jean Gabin (chci bejt jako on) tu zosobňuje poctivost starý doby, kdy si lidi řešili problémy sami a hlavně bylo třeba předat grunt synovi (nebo vnukovi, w/e). Tldr najde u vnuka herák za desítky milionů, vysype ho do vody a pak odkrágluje postupně všechny zlotřilce, který po něm jdou a 1) přejedou mu kuře, 2) zapálí stodolu, 3) porazí pár krav, 4) znásilní vnučku (takže skore vlastně slušný). Celý to ale dává asi takovej smysl, jako výraz právě znásilněný vnučky, která vypadá spíš, že by si zrovna ještě zašukala. Nakonec se ukáže, že jablko přece jenom nepadlo daleko od rodinnýho statku a všechno je sluníčkový. Je to dobrej film. (70%) (10.12.2018)

Raskenové a Cimburové mohou žít i ve dvacátém století ve Francii. Příchylnost k půdě, oddanost rodině, síla, podložená vlastním příkladem, patriarchalismus, který ctí individualitu a současně i rodinnou soudržnost. To všechno, je-li přeneseno do severofrancouzských zelených plání a respektuje-li alespoň to nejnutnější z nové doby, tvoří sílu a soudržnost, podloženou intelektem, který nemá daleko k moudrosti, tvoří hodnotu svého druhu, jejíž sevřenost je i pro toho, kdo ji považuje za nepředstavitelnou, imponující. Jean Gabin, nezapomenutelná postava francuzské kinematografie hraného filmu, neméně slavná a úctyhodná jako předčasně zesnulý Gerard Philippe nebo stále žijící Alain Delon či Jean Paul Belmondo, je pro tuto roli zkameněliny, jež je až příliš živá, jako stvořen. Důslednost a úcta k tradici vlastně středověké, v níž cítíme hrdost téměř šlechtickou nebo svobodnickou, zachovávající vůči autoritě státu vztah, nejlépe charakterizovatelný Ježíšovým novozákonním výrokem "Co je božího, dejte bohu, co je císařovo, nechte císaři", přivedou ke kapitulaci nevelký gang, nezvyklý na takovéto odpovědi svých potenciálních obětí. Podobně dopadá stát, jehož síly jsou příliš slabé na osamělé genius loci odlehlého velkostatku na samotě. Je těžké na tuto tvrz konzervatismu hmotného i mravně hodnotového vůbec nějak reagovat. Přiznám se, že úcta k postavám jakoby tesaným z kamene, pro něž je vnější svět souborem obtěžujících vnějšnin, u mne přerůstá ve vysoké ocenění filmu, jehož řeč odpovídá obrazu, který podává. Tváří v tvář současnosti a jejím limitům jde o srovnání, které je vlastně pozitivní alternativou. Pozitivní v plném slova smyslu jako film, který ji zobrazuje. (19.10.2008)