Šílení kanibalové

Toto je jeden šialený film, nie že nie... o to viac, ako ide proti diváckemu a vlastne akémukoľvek očakávaniu... Problematický je v tom hlavne nesmierne brutálny úvod, ktorý odradí väčšinu „štandardnejších“ divákov a naopak navnadí tú špecifickú sortu, ktorá takéto beštiálne kúsky vyhľadáva – len preto, aby ich v druhej polovici absolútne zradil. BAD BATCH (distribučný názov odmietam) vlastne ale ani nie je pre divákov – je skôr pre autorku a takých, čo zaujímajú originálne vízie a / alebo umelecké vyjadrenie seba či svojho pohľadu na svet... lebo napriek začiatočnej šokujúcej surovosti ide skôr o metaforický obraz než žánrovku a poctivé spracovanie akejsi postapokalyptickej tematiky či atmosférickej mäsiarčiny. Hlavnou témou totiž nie je dystopia alebo nejaký alternatívny svet vyvrheľov, z ktorých sa stali namakaní kanibali alebo psychedelickí feťáci, a dokonca to nie je ani vegetariánska agitka, ako som si dosť dlho myslel, ale otázka telesnosti poňatá extrémne vyhroteným ženským pohľadom. Podobne ako spriaznené diela RAW či REVENGE je to v podstate o dospievaní a vyrovnávaní sa so svojou fyzičnosťou a s tým súvisiace osamostatňovanie, prekonávanie prekážok a hľadanie blízkeho, zabalené v pláštiku brutálneho thrilleru. BAD BATCH klame telom – tak ako mladé dievčatá, keď vystavujú na obdiv povrch, krásu svojich tiel a prehnanú starostlivosť o ne alebo naopak ostentatívny nezáujem o ich „údržbu“ až za hranice sebapoškodzovania – a skrývajú tým citlivé vnútro. Metaforika objektivizácie ženského tela ako "mäsa" a ponor do vnútra aj skrze psychedelické zážitky tu napokon ťažko preváži brilantne šokujúcu víziu akéhosi originálneho filmového sveta šialených vydedencov v rozhorúčenej pustatine. Hudobné a obrazové aranžmá je skvostné a bizarnému hereckému ansámblu to ide jedna radosť, ale niekedy by to skutočne mohlo trochu zrýchliť a niekedy to naozaj dosť drsne zaškrípe. Hlavne keď si dominujúci Jason Momoa hoci úsporne, ale predsa len "vyleje srdce" a vyrozpráva svoj príbeh. Mne však tento „púštny postapo-kanibalský krvák“ príde ako celok ďaleko uspokojivejší než podobne zavádzajúci, ale menej presvedčivý autorkin debut, budiaci podobne falošné zdania a prezentovaný ako „iránsky upírsky western“. (29.06.2022)

"Artová dystopie," pravil kdosi a flákl filmu tři hvězdy. Pánové, pokud jsem přesvědčen o tom, že si film zaslouží nálepku "artový," nemůžu mu z principu udělit tři hvězdy. Art totiž není označením žánru, nýbrž kvality...víme, holoto? Takže pokud ho shledám artovým, nemůžu mu udělit hodnocení jakékoliv jiné, než maximální. Skutečný art je totiž věcí hodnou k pohledání, tudíž vyskytující se v množství zcela minimálním. To jen tak na úvod. K filmu, osobně se nedomnívám, že by šlo v tomto případě o art. Podle mého je Ana Lily Amirpour pouze neschopná kravka, privilegovaná už jen svým americko-íránským původem a rovněž zanícenou fascinací k ženským hrdinkám ve světě brutálního násilí. Zvláště po druhém zmíněném je obří poptávka, protože ženy chtějí snít a vrátit kdysi patriarchální společnosti veškerá dávná příkoří. Snaží se o to (mimojiné) skrze trend filmů a knih, jenž z kdysi tak zvané "růžové knihovny" pozvolna přešel kamsi k barvě krvavě rudé. Jen ta optika růžových brýlí zůstala stejná, jelikož nejapné jsou obě velmi podobně.... Z výše nastíněného je zřejmé, že trh i politicky motivovaná obec kritická byla jak předpřipravena k nezměrné adoraci tohoto snímku. Bohužel, režisérka toho využije jen částečně, neboť umí naprosté hovno. -(Přídomek "Naprosté" v tomto případě nemusí značit nutně celistvý exkrement ať už v okurkoidní či serpentínovité modifikaci, nýbrž komplexní označení kvality výměšku.)- Počítám, že porotci v Benátkách by The Bad Batch opravdu rádi vyhlásili vítězem v nějaké hodnotnější kategorii. Umělkyně ovšem vyplodila takovou ukrutnou dystopickou modernu, že to nešlo jinak, než skrze "speciální" cenu, udělenou za pozoruhodnou "jakožejinakost". Ta ovšem paradoxně trpí ukrutnou "těžko-fádností." Jo, a navíc je to nuda. Ale jen do toho dámy, bude se líbit. Já si dám raději Chalupáře. 20% (02.07.2018)

Krásná, pomalá, post-apokalyptická dystopie. Die Antwoord nezní jen z repráků, ale režisérka se zřejmě inspirovala i výtvarnou stylizací. Děj je klasický a vlastně dost přímočarý, ale to nevadí. 5% dialogů, 95% misanscéna. Perfektní soundtrack. Jedinou nevýhodou je, že režisérka nenalezla vlastní rukopis. Je to mix Rodrigueze (Od soumraku do úsvitu), a Mad Maxe. (13.07.2017)

Jasone, Keenu, Jime? Kluci, do čeho jste se to namočili. Artová dystopie, to zní celkem dobře. Sexy Mamoa, Keenu Escobar, Jim, kterého nepoznáte, noha k obědu, hudba, záběry, to všechno je fajn, ale chybí tomu šťáva, je to nuda, vleče se to. O dialozích ani nemluvím, ty jsou totiž pod bodem mrazu, vlastně až u absolutní nuly. (11.08.2019)

Neříkejte, že jste hladoví, pokud máte domácího mazlíčka. Pomalé a místy hypnotické a magické postapo, kde kanibalové sice mají svoji roli, ale ne tu hlavní. Tak trochu kdo s koho hned několikrát a to, co se stane, se má stát, aby se mohlo jet dál. Mladá žena Arlen je vyhnána do pouště a hned zkraje přijde o ruku a nohu. No, jeden by to snad raději zabalil, ona však ne. Brzy ovšem pozná, jak chuť pomsty je hořká. Postavy hodně často dumají a jen tak bloumají, dost se přemisťují v rámci pouště tam a zpátky a na nijak divokou akci dojde jen párkrát. Pěkná kamera, výborná hudba - mj. Darkside, White Lies, Antwoord, Culture Club... Český název je hodně zavádějící. Rozhodně ne pro každého, ba řekl bych, že si to naplno užije jen okrajová divácká menšina. Jedna z nejkrásnějších scén se odehraje v poušti před hvězdným nebem... (24.01.2023)