Room

Psychologická dráma so všetkým všade, vťahujúce a pútavé. Výborne napísaná a spracovaná téma psychologického rozmeru obetí únosu a ich vyrovnávanie sa s prežitou traumou. Najviac ma oslovilo rozdelenie prostredia a vlastne aj celej psychologickej roviny problému ústrednej sympatickej dvojice na dve časti. V tej prvej dominuje psychika matky, ochrankyňa a vychovávateľka malého syna v malom, uzavretom priestore, ktorý je však pre jej syna celý svet. Pevne stanovené pravidlá im obom dávajú pocit bezpečia a istoty, hlavne malému Jackovi. V druhej časti zase dominuje Jackova psychika, ľahšie sa dokáže vyrovnať s "traumou" náhlej slobody, tlakom médii a celého sveta. Dôvodom (ako aj vo filme bolo správne poznamenané) je predovšetkým tvárnosť detskej duše a ľahšie sa prispôsobenie zmenám, nech sú akokoľvek veľké. Našťastie. Dospelý človek to má v tomto smere omnoho ťažšie. Z toho dôvodu si myslím, že film verne a celoplošne zachytil psychologickú podstatu tejto témy, čo je veľké plus. Možno jediný problém vidím v minimálnej a jemnučkej umelej dojímavosti (stret s rodinou) a zvláštne kuriózny spôsob vyslobodenia sa zo zajatia. Ale to všetko je veľmi subjektívne a len môj pocit. Výborná vec. 85/100 (17.02.2016)

Niekedy stačia štyri steny a dvaja správne zvolení herci a vznikne z toho film, ktorý vás vtiahne od prvej minúty. Od prvej minúty ste ochotní prežívať s hlavnými hrdinami všetko, čo sa v malej izbe len zažiť dá. Pretože napriek všetkému je to už váš domov, je to všetko čo máte a nič viac predsa ani neexistuje. Túto časť filmu by som trošku viac natiahla, myslím, že by sa z toho dalo ešte celkom slušne čerpať. Na druhej strane, v živote "vo svete" bol priestor občas nevyužitý, dej nešiel až tak do hĺbky (čakala som, že Jackovo začlenenie do života bude oveľa komplikovanejšie, predsa bolo xy vecí, o ktorých dovtedy ani nemal len tušenia). Priznávam sa, že som troošičku sklamaná, ale to bude aj tým, že som od filmu čakala fakt veľa. Napriek tomu bol film veľmi citlivý, ťažko stráviteľný, s nádhernou hudbou a myšlienkami: There's so much of "place" in the world There's less time because the time has to be spread extra thin over all the places, like butter. . Brie výborná a Jacob? Obávam sa, že tento chlapec sa pre herectvo narodil. (09.01.2016)

Žijí v jakési kůlně, vypadá to, že nemají moc peněz, ona nechodí do práce, on vypadá jako holčička a moc se nezajímají o sousedy. Brzy pochopíme, že ten chlapík, který je navštěvuje, je hlavní důvod, proč se k nim dostává denní světlo jen prostřednictvím světlíku ve stropě, že žádná jiná okna jejich „room“ nemá, a že ocelové dveře střeží číselný kód. Já naštěstí nečetl synopsi, takže jsem se pár minut příjemně motal v nejistotě. Kroky distributora moc nechápu, ale budiž, jeho volba. Výsledek je komorní a minimalistický, sázející hlavně na herecké výkony: Brie Larson je přesná a velmi dobrá, ale víc mi seděl výkon devítiletého Jacoba Tremblaye. A teď upozorním na spoilery, protože několik věcí se dle mého docela nepodařilo: pokus o vysvobození je poměrně nepravděpodobný (pět let chrání syna a pak ho pošle zabaleného v koberci do absolutního neznáma?), samotné indicie od Jacka směrem k nesmírně pohotové policistce by rozhodně nestačily k určení polohy, po vysvobození by dvojici i nejbližší příbuzné obklopili psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, po matčině odvezení do nemocnice by dítě, které bylo zvyklé výhradně na ní, nezůstalo v „cizím“ domě, Jack je sice opatrný při chůzi po schodech, ale jiné věci, které by také „neměl“ znát, zvládá bez potíží – hlavně ty sociální, na které vůbec nebyl zvyklý. Tahle zkratkovitost prostě sráží body dolů. Čas na svobodě už není tak zajímavý. Protože se s ním hůř pracuje. Matka nemůže začít s čistým listem tak jako syn, který se narodil v zajetí, její návrat je komplikovanější – právě s touhle linií se pracuje poměrně málo. Upadne do deprese, houkne na matku, ale jinak nic. Znovu přetlak zkratkovitosti. K zamyšlení a emocionálnímu zážitku mě vybídla jiná dramata podobného ražení – třeba rakouský Michael. 75% (09.01.2016)

„JAKO MÁMA JSEM K NIČEMU“…“ALE JSI MÁMA?“…“ANO JSEM.…“ /// Co by bylo, kdyby Natascha nezdrhla. Nebo najdete podobnost s Elisabeth Fritzlovou? V podstatě je to jedno, protože po úvodní fázi „ROOM“, přichází dobrý drama s přehlídkou možných syndromů, fóbií i komplexů. Aby to byla ještě větší síla, chybí zřejmě jen víc osobních prožitků…(inu což, zahradu mám, zbouchám nějakej domek…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Soused má na zahradě (zahradní?) domek. 2.) Zmizela mi dcera. Často přemejšlím, jak se asi má... 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2016)

Jeden z hypov, ku ktorému tak všetci pristupujú s tým, že sto pro uvidia dobrý film. Myslím, že po svetových festivaloch bežia filmy, ktoré by si zaslúžili viac pozornosti, ako Room, vrátane tých slovenských/bratislavských, čo môžem potvrdiť. Už počas celej prvej polovice som mal problém s logikou a pýtal sa: prečo až teraz, prečo takto, prečo mu niekedy nevyliala na hlavu vrelú vodu a neutiekla a následne mi nebolo jasné ani chovanie väzniteľa v kľúčovom momente. Kde bola kanadská polícia celé tie roky? A čo zdravotníctvo, to si zoberie na vrub potenciálne nepredvídateľné reakcie/psychické zrútenie oslobodených a pustí ich hneď domov? Ak chcel film všetko zobraziť pohľadom chlapca a byť tak originálny, kľudne mohol využiť jeho POV. Aj ja sa teda prispôsobím nátlaku všetkých divákov, recenzentov a ocenení a dám vyššie hodnotenie, ako som zamýšľal. 50% (29.03.2016)