Julieta

Nevím, jestli někdo ve skutečnosti opravdu prochází komentáře a dívá se na reference, ale pokud přecijen ano, za mě je tohle totální ztráta času. Tragický a stupidní výraz hlavní postavy nás provází od první minuty až do konce filmu, stejně jako trapné a naprosto nesmyslné počiny, které se odehrávají v každičkém obraze. To vše je ještě zvýrazněno španělskou dramatičností telenovel, kdy se co nejvíc přehrává, jak výrazem, tak hlasem a dělá se drama z každé voloviny. Tohle prostě nepotřebuješ. Jediné plus spatřuji v celkově hezkém barevném ladění scény i kostýmů. Totéž ovšem nejde říct o nechutné počítačové grafice. (02.07.2017)

Vůbec bych neřekl, že to je Almodóvar, kdyby mi to někdo pustil "naslepo". A toho sleduji již dlouho (14 filmů). Ale je to velmi dobrá vztahovka, u které si člověk uvědomí životní priority a zamyslí nad vztahem ke svým nejbližším. Emmu Suárez jsem miloval v Medemových filmech Zrzavá veverka a Země, ale ono už je to cca 25 let, tohle je můj první od té doby s ní. A jsem za to znovusetkání mod rád. Co se týče Adriany Ugarte, musím konstatovat, že jsem dlouho neviděl takhle krásnou holku tak dobře hrát, těším se na další filmy s touto bezesporu talentovanou herečkou z Madridu. (31.01.2019)

Od "Volveru", tedy posledních deset let, mají Almodóvarovy filmy o poznání jinou kvalitu. Jsou kultivovanější, narativnější, výpravnější, artistnější, pohlednější, a ještě spousta dalších "nějších", čili superlativů. Ovšem zato se leccos vytratilo, shrnul bych to pod pojem "mladistvý drajv". Příběhy (Volver či Julieta jsou jedněmi z nich), přidržující se zákona příčin a následků, se mě už moc nedotýkají. Ale přece: mít takhle ve Španělsku zahrádku! A být tam s někým, kdo mluví španělsky "un poco". (17.03.2017)

To nejzásadnější a nejzajímavější - vztah matky Juliety a její dcery - je ve filmu bohužel upozaděno ve prospěch jiných dějových zákrut. Nabízejícím se odůvodněním je to, že Almodóvar volně adaptoval hned tři povídky, z nichž jedna se zabývá aférkou hlavní hrdinky ve vlaku a druhá její návštěvou u rodičů a až v té třetí se řeší její vztah s dcerou, leč také pouze z pohledu matky, nehledě na nedostatek prostoru k jeho zevrubnému podchycení. Přitom zahrnutí dceřina pohledu, který ve filmu zásadně chybí, by bylo rozhodně obohacující, minimálně z hlediska náhledu do jejích psychologických motivací a vnitřních pohnutek. Takhle si sice divák může užít umně natočený film s poměrně silným příběhem o dávných křivdách, o bolesti matky, jejíž dcera se k ní nechce znát, a o nešťastném rozhodnutí raději v sobě problémy a výčitky dusit, než o nich otevřeně mluvit a řešit je, ale zároveň se neubrání pocitu, že mu uniká něco, co zůstalo nevyřčeno. Obě herečky dělící se o hlavní roli jsou tak dobré, že svými výkony téměř dokáží zakrýt to, jak se film snaží tvářit spletitě a chytře, ale přitom obsahuje spoustu děr ve vyprávění a zbytečně přesouvá svoji pozornost na všechno možné, jen ne na to, co mělo tvořit jeho základ. Delší recenze ZDE. (27.07.2016)

Ve snímku "Julieta" Pedro Almodóvar dokazuje to, co ho zdobí ve většině jeho filmů - umí skvěle pracovat s herečkami a je schopen z nich vytáhnout to nejlepší, co může. Příběh začíná dobře, respektive dramaticky, ale jeho postupný vývoj mi přišel spíše jako snaha ukázat, jak jsou herečky dobré, ale jinak moc víc ne. (09.09.2016)