Julieta

Pedro zpět v nejlepší formě, po trapné odbočce s teploušským letadlem. Obecně a kriticky vzato, málokterý film PA hodnotím opravdu vysoko, protože jakkoliv jsou jeho snímky zajímavé a jiné a občas i kontroverzní, jen Volver, Mluv s ní a Kůže, kterou nosím považuju za opravdu výborné filmy. No a teď nově k nim řadím i Julietu, již považuji za nejprofesionálnější film roku. Iglesiasova hudba mi v jednom místě vůbec neseděla, pak už jsme ale dostali jejich (režie, kamera, hudba, scénář) nejlepší části. Ačkoliv jsem Adrianu Ugarte už obdivoval v Trojce a hezká byla i coby předmět sázky hasičů, v Julietě mi fyzicky nesedla. Zprvu, protože co platilo na začátku, neplatilo ke konci, a tak asi jako jeden z mála lituju už tolik vzpomínaného momentu s ručníkem, za mě mohla Adriana dohrát celý film. Na tenhle film se vyplatí jít, i když je smutnej, je krásnej. Kino Scala, Oficiální ozvěny MFF Karlovy Vary, 100. hodnocení filmu. (12.07.2016)

Od "Volveru", tedy posledních deset let, mají Almodóvarovy filmy o poznání jinou kvalitu. Jsou kultivovanější, narativnější, výpravnější, artistnější, pohlednější, a ještě spousta dalších "nějších", čili superlativů. Ovšem zato se leccos vytratilo, shrnul bych to pod pojem "mladistvý drajv". Příběhy (Volver či Julieta jsou jedněmi z nich), přidržující se zákona příčin a následků, se mě už moc nedotýkají. Ale přece: mít takhle ve Španělsku zahrádku! A být tam s někým, kdo mluví španělsky "un poco". (17.03.2017)

Z filmu som si maximálne odniesol len majestátny pohľad na Adrianu Ugarte, a nič viac, nič menej. Pedra extra nevyhľadávam, ale viem, že má kvalitné snímky, ktoré každému sadnúť nemusia pre spôsob, aké postavy sa v nich vyskytujú, tu nie sú žiadni homosexuáli, transvestiti, ale klasický heterosexuálny pár, ktorý čelí životným skúškam... Dá sa vlastne povedať, že vzťah matky a dcéry sa tlačí do popredia, lebo otca postihlo tragické nešťastie na mori. Odohráva sa v dvoch časových rovinách s postavou Juliety Arcos, ktorá sa vracia do minulosti, spred 25. rokov, keď sa začne hrabať vo svojich starých myšlienkach, ako stretla fešáka vo vlaku, a odvtedy vznikla láska a dcérka Antía. S prestrihmi sa vraciam taktiež do súčasnosti k dospelej Juliete s tvárou Emmy Suárez, kde s postupne pribúdajúcimi rokmi, sa menia aj postavy, de - facto, herci, ktorí ich stelesňujú, čo je pre mňa ďalší rušivý element, na to, že sa snímok odohráva v 2. časových dekádach, sa málo nakladá s dostatočným vybudovaním atmosféry, aby bol divák dosť zaujatý, ja som tak, ledva na pol cesty, skrátka, nudil som sa miestami, ako pes ! Film je o komplikovanom vzťahu matky a dcéry, ktoré sa od seba odcudzili, kde cesta späť býva väčšinou extrémne ťažká... O matke, ktorá sa mi páčila, som sa dozvedel pár vecí, o dcére takmer nič, a tak pozerať sa na tento film, je dosť problematické, už len z toho dôvodu, že mi až tak nesadol, ako som si sprvoti predstavoval... (17.09.2016)

film v žádném případě nepochopí muž.Ani nemůže.Protože jen žena dokáže pochopit co se děje v duši hlavní hrdinky.Almodovar rozpitval každý citový zážitek Juliety na molekuly.K tomu přidal famózní záběry interiérů a exteriérů.Všechno tam mělo svou roli.Film se může zdát nudný ale jinak asi natočit nešel (27.12.2016)

To nejzásadnější a nejzajímavější - vztah matky Juliety a její dcery - je ve filmu bohužel upozaděno ve prospěch jiných dějových zákrut. Nabízejícím se odůvodněním je to, že Almodóvar volně adaptoval hned tři povídky, z nichž jedna se zabývá aférkou hlavní hrdinky ve vlaku a druhá její návštěvou u rodičů a až v té třetí se řeší její vztah s dcerou, leč také pouze z pohledu matky, nehledě na nedostatek prostoru k jeho zevrubnému podchycení. Přitom zahrnutí dceřina pohledu, který ve filmu zásadně chybí, by bylo rozhodně obohacující, minimálně z hlediska náhledu do jejích psychologických motivací a vnitřních pohnutek. Takhle si sice divák může užít umně natočený film s poměrně silným příběhem o dávných křivdách, o bolesti matky, jejíž dcera se k ní nechce znát, a o nešťastném rozhodnutí raději v sobě problémy a výčitky dusit, než o nich otevřeně mluvit a řešit je, ale zároveň se neubrání pocitu, že mu uniká něco, co zůstalo nevyřčeno. Obě herečky dělící se o hlavní roli jsou tak dobré, že svými výkony téměř dokáží zakrýt to, jak se film snaží tvářit spletitě a chytře, ale přitom obsahuje spoustu děr ve vyprávění a zbytečně přesouvá svoji pozornost na všechno možné, jen ne na to, co mělo tvořit jeho základ. Delší recenze ZDE. (27.07.2016)