Vojna a mír

Ako sprostredkovať veľkolepé dielo širokému publiku? Povinné čítanie, viac než 1 000 strán, historická dráma... Námet je „zaťažený“ povesťou akoby náročnej zatuchnutej literárnej klasiky. Výsledkom sú rozporuplné autorské rozhodnutia. Pozitívne i tie menej priaznivé. Ak sa divák nechytí na začiatku, tak seriálu nedá druhú šancu. A tak vidíme zo začiatku hedonistický život, spoločnosť v prebytku, intrigy, rozprávkovú naivnú romantiku, explicitnosť, vypäté vášne všetkého druhu... Čistá široká cieľovka. V ďalších dieloch ide našťastie aj o niečo viac.___ Som presvedčená, že nemá zmysel doslova kopírovať predlohu. Stačí sa pozerať adaptácie od BBC zo 70-80-tych rokov. Nové spracovanie má priniesť nový náhľad na látku. A to táto verzia skutočne priniesla. Väčšia vyhranenosť, „prifarbenie“ charakterov môže byť prínosom. Pre jednoznačnejšie porozumenie spletitosti vzťahov. /Ak niekto nemá chuť lúštiť narážky./ A naopak iné vzťahy seriál nezobrazuje miestami tak romanticky a priamočiaro ako v knihe ale iba príjemnými náznakmi.___ Ako klad preto považujem skratku v ďalších dejových líniách v prospech atmosféry. Je nutné ukázať nielen, že sa Nikolaj zúčastnil svojej prvej bitky ale aj jeho stratu odvahy, či to, že nechcel stratiť tvár pred svojimi známymi. Pes vo vojne, pomalosť plynutia času v depresii, protirečenie si vlastnému odhodlaniu zmeniť sa, lúpenie a nepokoje, užívanie si každého kúsku jedla... Tiché zábery vypovedia viac, než dialóg. (I keď bolo toľko nedostatočne využitých metafor, príležitostí.. ach.. nebo nad Slavkovom, vyschnutý strom...)___ Konečne ďalšia generácia spozná z inej strany Vojnu a mier. Štýlom blízkemu tejto dobe. Čo môže primäť ľudí pozrieť si staršie seriály, filmy, prečítať predlohu. Predsa len, meniace sa charaktery i názory v priebehu vekov, zlo a dobro v každom človeku, úvahy o tak večných otázkach a skutočných stránkach života- to stojí za to skúmať ďalej. Teším sa možno opäť o 10-15 rokov na ďalšiu verziu. (08.02.2016)

Nataša slaboduchá, Bolkonský sociopat a Bezuchov imbecil. Tak se chovají zahrané postavy slavného románu, o kterém víc lidí slyšelo, než ho četlo. Navíc jsou vztahy mezi postavami ledově chladné jak ruská zima, Natašina milostná vzplanutí vznikají naprosto z ničeho - jsou jen řečené, nikoliv však prožité či aspoň ukázané. Až jsem měla pocit, že Nataša prostě potřebuje chlapa a je jí úplně jedno, jaký bude. Bitvy jsou odbyté a bez napětí. Bezuchov působí jako šílenec, který vždy někam vtrhne a obtěžujícím způsobem začne blábolit nesmysly. Jediný rozumný byl v tomhle směru generál Kutuzov, který ho bez zaváhání poslal na bojiště. Patrně doufal, že ho tam picnou a ruská společnost se Bezuchova jednou pro vždy zbaví. Bolkonský jen tupě civí a evidentně mu chybí byť jen záchvěv empatie. ____ Režie to těžce nezvládá, takže první tanec Nataši a Bolkonského na plese, kdy by se měla rozhořet vášeň, prokládá flashbacky z minulosti, čímž scénu vzplanutí totálně udusí. Namísto toho klidně nechá diváka několik minut zbytečně civět na to, jak Bezuchov civí na bramboru. SHRNUTÍ: Jako kdyby chtěli z Vojny a míru udělat Vyprávěj. (29.01.2021)

Dá se říci, a snad to platí i obecně, že mluvit o Tolstém bylo by nošením dříví do lesa. Vojna a mír je literární skvost. Tak zcela tomu není u filmového přepisu. Prostředí carského Ruska ve filmové kresbě je pojato hodně velkosvětsky. Ale na druhé straně je třeba říci, že dobový ráz a hlavní dějová linie zachovává i přes romantizující nános v zásadním pojetí filosofická podobenství. V porovnání s ruskou verzí, lze pouze oželet jakési hutnější vcítění do ruské duše. Jinak z hlediska zanechaného dojmu mě výrazovým stylem nejvíce oslovila Marie Bolkonská. Ve výsledném působení byla asi nejblíže slavnému románu. (18.03.2016)

Klasika, kterou mi BBC musela naservírovat na stříbrném podnose, abych to s ní konečně zkusil a já za to můžu jen děkovat. Ve chvíli, kdy se z guláše mnoha postav stane správný vztahový propletenec, je vyhráno. Všechny zamilované, nenávistné a vůbec emocionálně vypjatější chvíle jsou vybroušené k dokonalosti a ústřední trojlístek postav ztraceného Paula Dana, charizmatického Nortona a zejména spanilé Lily James, které divák onu naivní treperendu uvěří od momentu, kdy poprvé zamrká kukadly, si sympatie vydobyl od samého začátku. Kdyby mě tolik nerozčiloval proradný rod Kuraginů, snad bych sahal i po nejvyšším hodnocení. I tak se z moderní Vojny a míru stala klasika, která nebolí a je naopak šitá přesně na míru divákovi, který se rád nechává unášet nevysychajícím britským televizním pramenem. (21.02.2016)

Dokážete-li přenést přes srdce, že se z toho vytratila ona "ruská duše" a je to takové znatelně britsky aristokratické a v chování některých postav poněkud nadbytečně dekadentní, tak to výtečné (zatím) je, o tom žádná. Akorát to holt již není TA Vojna a mír. Což působí poněkud zvláštně, speciálně pak když vyloženě do očí bije, jak moc má Harper nakoukanou Bondarčukovu verzi. Každopádně lépe k světu vypadající (nejen) televizní produkci s takovým obsazením jen tak znovu neuvidíte a pokud ano, tak pouze stěží takto kvalitní. (05.01.2016)