Chronic

Strach...slabosť..trápenie...smrť. Z týchto prísad vznikol jeden veľmi ťaživý, skľučujúci "portrét" o človeku, ktorý žije pre druhých. Z výčitiek? Z dobroty? Alebo iba nevie žiť ten svoj život? Za 93 minút som nedostala odpoveď ani na jednu otázku, možno pár náznakov. V posledných rokoch vzniká mnoho podobných výtvorov. Zvláštne plynutie, nezodpovedané otázky, ťažké téma, statická kamera...Nemusí to byť každému po chuti. Ja takéto veľmi môžem. Možno je ich mnoho, no málo takýchto filmov ma umlčí na celú dobu. V Chronic tiež nezaznie veľa slov, dokonca sa nevsádza ani na pohľady, ako tomu väčšinou býva v takýchto prípadoch. Franco vsádza na samotné osudy ľudí, ktorý potrebujú pomoc. Na pár momentov som strácala pozornosť, no koniec mi vyrazil dych... a atmosféru som hltala. Myslím, že 64% nie je odpovedajúcich. Sledujte. Nič viac netreba. (07.05.2017)

Mexická škola se v tom filmu nezapře - distancovaná, strnulá, málomluvná a traumatizující sonda do světa, do kterého nechceme hledět ani vteřinu. Pohled na ubohost smrti i na marnou snahu hrdiny pochopit ztrátu a přijmout bolest. Pochyby budí jen způsob, jakým Franco svůj film završil - je to gesto režiséra, který chce za každou cenu šokovat, nebo jen špatně pochopené gesto hlavní postavy, která už nevidí cestu dál? I přes lehké rozpaky po projekci pozoruhodně propracovaný snímek, v němž se Tim Roth doslova fyzicky inkarnoval v ošetřovatele, pro nějž je umírání posedlostí. [Cannes 2015] (24.05.2015)

Film o odcházení, který neví, kdy by měl sám skončit. Franco svůj portrét muže, který žije životy druhých, režíruje se stejnou metodičností, s jakou Rothův ošetřovatel pečuje o své umírající pacienty. Celky a polodetaily, pouze výjimečně nějaký detail. Dlouhé, převážně statické záběry, v nichž se zastavil čas. Jeho plynutí (i jakýkoliv jiný pohyb) nahradilo smiřování se s neodvratnou smrtí. Našemu hlubšímu soucitu s neobyčejně milosrdným a trpělivým protagonistou brání nekomunikativní vyprávění, zprostředkovávající pouze fragmenty z jeho minulého i přítomného života. Zatímco lidem, o něž se stará, je neocenitelnou oporou, v soukromí má k vyrovnanosti daleko. Vlastní existenci se snaží přebít fyzickou aktivitou (běh) a přijmutím plné zodpovědnosti za druhé, kteří mu přes prožitou tragédii dodávají sílu žít (poněkud paradoxně, vzhledem k tomu, že sami nemají dost sil ani na uspokojení svých bazálních potřeb). Odstup od nečitelného hlavního hrdiny, k němuž nás Franco vede, je částečně odůvodněn v úplném závěru, který nabízí silně rozporuplné, byť v jádru pochopitelné řešení Davidova problému, strachu přijmout odpovědnost za vlastní život. Nejen poslední vteřiny, ale celá závěrečná třetina, celkově konvenčnější a méně soustředěná než zbytek filmu, dělají z Chronicu nevyrovnanou záležitost. Tim Roth je ovšem skvělý od začátku do konce. 75% (09.09.2016)

Tenhle film byl opravdu zvláštní. S neskutečnou otevřeností - chtělo by se říci až drzou - řešil téma, kterému se každý snažíme podvědomě vyhnout a které si odsouváme v myšlenkách ,,na potom''. Je to pochopitelné. Každý se bojí toho okamžiku až se stane nemohoucím, nebo až mu lékař sdělí onu strašnou zprávu ohledně nějaké smrtelné nemoci. Chronic nahlíží do několika životů těchto pacientů. Nahlíží neskutečně detailně do všech intimních míst. Divák se má nejednou chuť odvrátit. Vždyť na něco takového se přeci nekouká. Ale co až se tím nemohoucím stane někdo z našich blízkých? Budeme mít sílu se neodvracet? Vždyť dotyčný bude potřebovat naši trpělivou pomoc a lásku. David jako ošetřovatel přichází pomáhat tam, kde to rodina nezvládá. Nemá problém s ošetřováním nemohoucích bytostí, které už přešli práh života, ale nepřekročili ještě práh smrti. Ví, že jeho posláním je být s nimi přesně pro tento krátký úsek a i když ví, že smrt si své vyvolené již označkovala, jejich odchod jej vždy zraní. Ačkoliv navenek působí sebejistě, konec konců nejen příbuzní ale zejména pacienti to od něj očekávají, vnitřně jej tato práce (a nejen ta) stravuje. Sám má za sebou prožitou tragédii a práce s nemocnými je pro něj vlastně jakousi terapií. Snad pro to do ní dává více než ostatní a snad proto to na okolí může působit někdy až zvláštně a nepatřičně. Ačkoliv jsem viděl jeho vnitřní žal, přesto jsem konci nevěřil a musel jsem si jej přetočit znovu abych se opravdu přesvědčil, že nešlo o nepozornost... Mexičané nám dali možnost nahlédnout kamsi, kam se neradi koukáme, pokud nejsme nuceni něco podobného sami řešit. Já nevím jak vy, ale pokud by mne nedej bože něco podobného potkalo, pak hned po rodině budu velice vděčný za nějakého podobného Davida... Tleskám Timu Rothovi, byl skvělý jako pokaždé! * * * * (05.10.2016)

"Chronic" bol skutočne zaujímavou drámoiu. Nemôžem povedať, že by ma naladila na vysoko optimistickú nôtu, no rozhodne musím povedať, že je to zaujímavá téma a spracovaná s veľkou dávkou lásky a opatery, akú tento film rozhodne potreboval. Tim Roth do filmu svoje maximum a je zaujímavé, že čím viac so svojimi pacientmi trávi čas, tým viac sa akosi vnútorne vo svojej hlave stáva členom rodiny. A začne rozprávať veci, ktoré vôbec nie sú pravdivé, no akosi vnútorne mu pomáhajú ísť ďalej. Podľa mňa zaujímavá momentka filmu. Osobne by som ale bol asi radšej, keby bol film trošku viacej ucelený, a keby sa v posledných pár sekundách neudeje to, čo sa tam stane. Neviem čo to filmu pridalo, než keby sme mali radšej nejaký reálny koniec, kde by sa veci trošku viac uzavreli. Posledný prípad, ktorý David prijme v podstate ostáva otvorený a nemám pocit, že ho tam bola potreba. Vzťah s jeho rodinou sa mohol tiež rozobrať lepšie. Minimálne jeho vzťah s dcérou mohol mať väčšiu dávku pozornosti. Tam sa dostalo najviac srdca, no chcelo to viac času, aby sme to mohli vidieť. A potom sú tu scénky s pacientami. Myslím si, že fungujú dobre, no možno keby sa to sústredilo viac na nejaký konkrétny prípad a mohli mu viac rozumieť, tak by to bolo silnejšie. Mám pocit, že mnohé veci len preletíme. Za pozornosť stojí. Ale iba pokiaľ máte radi pomalšie drámy. Potom si v tom niečo nájdete. Ak nie, tak toto určite nie je film pre vás. Hodnotenie: B (03.03.2019)