Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Tak se nám nejbezskrupuloznější neumětelská vykradačka snad všeho s anotací fantasy, co kdy bylo napsáno opravdovými spisovateli, vrhla kvůli naprosté absenci vlastní fantazie nejen ještě i na Nekonečný příběh, ale také na klasika českého divadelnictví a největšího Čecha všech dob. Na závěrečném rodinném shledání typu „Kredenci, já myslela, že jsi můj bratr, a tys zatím sestřenice tety bratra nevlastní neteře našeho pěstouna!!! Také bych se měla k něčemu přiznat. Nejsem ve skutečnosti tvoje snacha, nýbrž třetí syn dědy nevlastního bratrance kouzelníka Pokustóna, a to byl negr…“ by tu zlodějskou krávu Zdeněk určitě podojil o nějaké ty tantiémy. Jinak se oproti ještě tak tak vydržitelné jedničce tentokrát jedná o naprostý sračkol a uměle natahovaný zmar, kde z neinvence naprosto vymačkaná Rohlíková ve snaze o vlastní mykologii prostě narvala do jednoho hrnce všechny své vyčorované patozvratky, kvapně promíchala s hovny a nechala dvacet minut rychle zapéct v troubovi na 200 stupňů, jen aby se svým nabubřelým egem ještě neskončila na smetišti špatně napsaných plagiátorkých braků, kam od počátku zaslouženě patří. Zmar, ve kterém přes dvě neúnosné hodiny straší Hnusák Edý, dělá teploušské „čárymáryfuchty“ na dozajista nechutně přeplaceného Deppkoidního Jeníka, jenž se jen tak bezcílně brodí kolem s bílým okem v koženém xichtě slaboduchou nudnou vatou a otráveně pulíruje Grünwalda, do čehož se sem tam násilně vsere nějaké to lostomiloušké žvížátko jako čínský Falko nebo Millerův hmyzožravec, aby mohly debilní děti nadšeně zaplácat pokřivenýma ručičkama. Už dost! Někdo by už měl té pizdě konečně polámat pastelky a zavřít ji do jejího tolik oblíbeného klecového lůžka, aby už svými otřesnými kopírkami nekurvila dětem stylistiku a vkus. (03.01.2019)

Vlastně jsem měl takové menší dejavu. Jen v rámci světa Harryho Pottera je ten příběh o pár desítek let starší, než ten tehdy aktuální se závěrečným dvojdílem bitvy o Bradavice. Jak kdyby se tu ale tvůrci opět vrátili v čase a udělali si takovou nenápadnou filmovou průpravu na závěrečnou epickou bitvu. A to už tu přeci jednou bylo. Chvílemi tedy první půlka filmu byla naprosto příšerná nuda. Celý film je v takových zvláštních, temně ponurých barvách, že máte co dělat, aby Vás to neuspalo. A jelikož se v příběhu nic neděje včetně nulové akce, máte doslova zaděláno. Sympatická jsou některá zvířata tak, jako tomu bylo v prvním díle, ale to je asi tak všechno. Chybí tu i trošku vtip a jediné, co si na hlavních postavách vezmu, je že Eddie tu asociála Mloka hraje opravdu více než věrohodně. Pár momentů tu ale přeci jen zůstane. Třeba výběr Jude Lawa na mladého Brumbála je skvělý. Také tu J. K. Rowlingová vytočila pár zajímavých příběhových výkrutů, které fanoušek Harryho Pottera jistě ocení. Citelně se ale jedná o slabší návrat nejen do Bradavic. Když se ale film odehrává v Bradavicích, film se tak nějak citelně probere. (26.11.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

První díl ukázal, že diváci jsou pořád na tenhle filmový svět dost zvědaví a rádi zaplatí za to, aby se do něj vrátili. Co tedy uděláme ve dvojce? To, co dává smysl. Přidáme tam všechno, co by se mohlo líbit, aby se to dalo pár let ždímat. Tenhle přístup je v pohodě, takhle se to prostě v Hollywoodu s velkými filmy dělá, druhá Fantastická zvířata ale bohužel ukazují, že ne vždycky to je k dobru věci. Například u filmu, který režíruje ten největší filmařský rutinér, jakého má Hollywood k dispozici. Nebo který chce podojit studio tak moc, že si připraví tolik zápletek, podzápletek, postav, hrdinů a potvůrek, že vlastně nezbude vůbec čas na děj, jenž by alespoň elementárně dával smysl. A vyleze z toho jen fůra průměrné, i když dobře vypadající akce, spousta zvratů, za něž by se styděli i tvůrci Divokého anděla, a kotel odkazů na knihy a filmy, což si fandové nejspíš užijí. To poslední dělají Grindelwaldovy zločiny beze srandy dobře a pokud vyrazíte do kina s tím, že vám bude někdo jednoduše cpát pod nos věci, které asi máte rádi a asi je chcete vidět, užijete si to. Jako pokus nastartovat velkolepou fantasy sérii to ale brutálně zklamává prakticky ve všem. Nudný film. A občas snad i dokonce trošku trapný. (15.11.2018)

Druhé díly Warnerům občas nejdou. Nebo chcete-li dejme tomu pomyslné prostřední. Minulé seznamování s kouzelnickým světem 20. let 20. století nedopadlo nejhůř. Druhý díl měl tedy jasný úkol, posunout děj významějším směrem kupředu. Postavy jsme si minule očíhnuli, takže nyní je potřeba přesně stanovit jejich ukotvení. Máme zde na jedné straně Grindelwalda a pomalu ale jistě se nám začíná formovat na druhé straně Brumbál. Připomíná to trošku Star Wars, kde jsme sledovali před 20. lety události, u kterých byl znám výsledek, nikoliv však cesta. Bohužel u Fantastických zvířat se druhá část dosti vleče. Potterofilové budou určitě výskat nadšením nad všemi těmi odkazy, ale průměrný divák, který doma nemá ve skříni kouzelnické pláště, hůlky či jiné čarodějnické rekvizity se bude minimálně celou prostřední 90 minutovou část nepěkně ošívat nudou. Zkrácení by filmu prospělo. Ta svižnost Jedničky zde zkrátka není. Depp jako hlavní záporák zaslouží pochvalu. Bohužel to není jen o něm. 50% (10.02.2020)