Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Myslím, že se tady naplno ukazuje, že udělat hlavní postavu z nezajímavýho roztržitýho dobráka, kterýmu je hlavní padouch ukradenej, a kouzelnický dějiny jdou kolem něj, byla prostě obrovská chyba. Ve Fantastických zvířatech to k sobě osudově přitahuje jen Grindelwalda s Brumbálem, Mlokovi musí Rowlingová "dopřát" jen veletrapnou romantickou linku, která se zauzlí jedním hloupým nedorozuměním. Nejhorší je, že to celý působí, jako kdyby to psal nějaký fanoušek rodokmenů, a nejvtipnější je, jak to vždycky uhne ke kříšení potterovský nostlagie, jenom když to trochu může. Tu nezajímavou mladou stafáž ale nakonec musí opravdu zachraňovat rozšafnej Brumbál a dokonce i Johnny Depp (!) na své Trump rally. Vymluvilo mi to díru do hlavy. 50% (14.11.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

Jako samostatny film to moc nefunguje ale jsem neskutecne rad, ze tu vznikla dalsi kouzelna serie filmu, co si jednou pustime jako kompletni pribeh v celodennim maratonu. Tak jak to jednou za cas udelame s HP filmy. 1 dil byl uvod k novym postavam, 2 dil je predehra a rozjezd silne serie a ted snad uz zacnou pridavat plyn (23.11.2018)

Pokračování Fantastic Beasts je vcelku stylový film. Na pohled moc pěkný, veškerá ta předválečná estetika a kostýmy okořeněné o ty čarodějnické prvky jsou oku lahodící. Ale drama je to poněkud líné, Mlok a zvířata nehrají prim, Grindelwald se objevuje jen v několika málo minutách... Nějak se nepodařilo dodat do těch vycizelovaných obrazů život. (12.08.2022)

Fašistický antinacista Depp v modrém pokračování prequelu kouzelnické ságy... Místy malinko zkratkovité, ale jinak příjemné. Velkým negativem ovšem je, že Grindelwaldovy zločiny nemohou fungovat samy za sebe. Navazují na tolik linií jak z Potterovských filmů tak Fantastických zvířat, že za svou skromnou stopáž sdělí to jakž takž podstatné. Rowlingové chybí prostor knihy, ve které by mohla dovysvetlit některé berličky. K novým postavám nemáme potřebný vztah a objevují se a mizí příliš rychle. I toho Deppa je ve filmu poskrovnu. Law je fajn, ale neměl prostor se předvést. I přes všechna negativa narativ funguje. Yates by ovšem měl předat režii někomu zručnějšímu. Akční scény jsou nepřehledné a blízké záběrovaní v úvodu je na pěst. Kamera je často vražená přímo v Redmaynově pihatém ksichtě. To vidět nepotřebuju. P.S: Japonská hadice je pekelně sexy. Voldemortovu přehnanou náklonnost nyní chápu. (20.11.2018)