Čarodějnice

Očekávání obrovské, ale bohužel velké zklamání. Atmosféra výborná, prostředí a doba také. Jde o horor, který jde svým stylem a nejede podle zaryté šablony. Jenže od hororu čekám něco víc a kromě žvatlání o bohu se velkou část nic neděje. Když to vypadá na krutou a zábavnou scénu, režisér to utne v nejlepším a je po zábavě. Na závěr si tedy říkám o co sakra šlo? Vše se zdá být otevřené a divák má v hlavě několik nezodpovězených otázek. Bohužel jak říkám, velké zklamání .. 4/10 = 43% (25.03.2016)

Byť Čarodějnice není úplně mým šálkem čaje, své kvality má a stěží najdeme konkurenční horor téhož období. Chválím především prostředí, ve kterém se Witch odehrává, kde režisér perfektně vystihl dobu ranného novověku v Nové Anglii se silným náboženským podtextem a striktním vývojem chování puritánské rodiny. Herecké výkony jsou perfektní, především psychopatická Kate Dickie v roli matky je tak uvěřitelná, že ten dusný terror z filmu cítí divák na vlastní kůži. Za chválu stojí i milá Anya Taylor- Joy, znepokojivý Ralph Ineson a ďábelský kozel, po jehož výkonu na kozy v Zoologické zahradě už nesáhnu. Atmosféra je správně tíživá a dusná, sice zamrzí, že napětí příliš film nevydoluje, ale nudit jsem se nestihl, což je podstatné. Witch se neodvážím příliš doporučovat, poněvadž většina moderních diváků film nepobere a nic jim nedá, což je pochopitelné vzhledem k absenci barviček a lekaček. Story 7/10, Atmosféra 7/10, Gore 3/10, Vizuál 6/10, Akce 2/10, Napětí 5/10,Humor 0/10. Zábavnost 6/10. 70% (17.04.2016)

Filmařské mistrovství obtěžkané výbornými hereckými výkony (především děti), atmosférou tak hutnou, že by se z ní mohla materializovat samotná Deprese a tíživým smyčcovým koncertem. Pouze je dobré si uvědomit, na co vlastně do kina jdete. Čarodějnice a těch několik málo záběru na ní samotnou rozhodně nepatří mezi to, na co byste se chtěli dívat každý večer před usnutím. To je tedy hnus se vším všudy. Ale i když zrovna není před kamerou, je její astrální tělo cítit ve všem kolem. Depresivní masakr. S blížícím se koncem přichází i lekačka hlásící se vehementně o dvojitý bypass, samotné finále na čarodějnickém sabatu s rituálním tancem patří k vrcholným momentům filmu. Eggers natočil osobitou a jedinečnou agónii s charismatem stejným jako je hlas Ralpha Inesona. 1 milión dolarů(rozpočet)/29 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (28.03.2016)

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Spočiatku sa The Witch javí ako spin-off Shyamalanovej The Village, ale napokon sa z nej vyklube horor, ktorý sa vymyká žánrových šablónam a ani náhodou nechce byť iba ďalším An American Haunting. Krutoprísne starobritskou angličtinou (ktorej snad bez titulkov nerozumejú ani samotní Briti) rezané, o autenticitu doby sa snažiace vykreslenie mentality postáv ale vedie ich chovanie a reakcie k pre diváka neuspokojivým riešeniam situácií. K postavám tak zmagorenými vierou, že sa medzi sebou viacej hystericky modlia a kričaním jeden druhému spovedajú, než normálne konverzujú, si nemožno nájsť cestu, či im držať palce aby sa z toho dostali. Naopak som si prial, aby boli ich osudy už konečne spečatené. V druhej polovici sa totiž film viacej sústredí na ich nekontrolovateľnú psychózu, než na hrozbu samotnej čarodejnice. V udalostiach a ich opodstatneniach nedomyslený film, respektíve film s prapodivnou (akoze čarodejníckou?) logikou. Atmosféra ale hustá, a mladá Anya Taylor-Joy, stelesňujúca jedinú normálnu postavu, je nádejnou newcomerkou. (06.08.2015)