Já, Earl a holka na umření

Vůbec jsem nevěděla, co od tohoto filmu čekat a byl úplně jiný, než jsem si myslela. Myslím v pozitivním slova smyslu. Nebyl to takový ten klasický "teenage" film, za což jsem ráda, ale snímek, který byl zpracovaný zajímavou formou a měl nám něco dát. Tak jako my máme dát něco "světu". Z hlediska doporučení, se film může někomu líbit a někomu nemusí, rozhodně není kontroverzní. (15.01.2017)

Ryzí nezávislárna svým námětem nijak zvlášť ojedinělá, ale hravě a nepateticky pojatá (i když místy na první pohled trochu chladná až odtažitá). Výborné herecké výkony a scénář, který různými drobnými vsuvkami a nefilmovými dialogy dělá film maximálně realistickým. Byl z toho lehce cítit takový ten evropský feeling, což mě u US filmu opravdu překvapilo. (08.10.2015)

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)

Zpočátku je nutno uvést, že Me & Earl & the Dying Girl nemá šanci konkurovat jiným snímkům o smrtelných nemocecg u mladistvých, přeci jen se tu na to jde dost odlišně, ale to nelze považovat za handicap. Komediální nahled je tu totiž snaživým Thomasem Mannem zprostředkován opravdu výborně, nezaostává za ním ani naprosto kouzelná Olivia Cooke. Silné emoce tu příliš nečekejte, ale minimálně štěk Hugha Jackmana musí ocenit naprosto každý! [viděno na Disney+ 23.8.2022] (23.08.2022)

Citová ždímačka. Hispterská, účelová a průhledná. Režie se strašně snaží o nevážný pohled na vážnou věc, ale strašně při tom tlačí na pilu, takže je všechno až moc strojené. Plusem je snad jedině to, že se tu nepřekročila hranice vkusu. Co se herců týče, tak Mann hraje ty svoje trouby pořád stejně a i když to není špatný herec, tak mě jeho projev nijak neoslovil. To Olivia Cooke naopak nezklamala ani tady, ale sama to utáhnout nemohla. 30% (23.01.2016)