Já, Earl a holka na umření

Tenhle typ filmů miluju. Máme tu jednoho kluka - podivína, který nemá holku, nemá přátele, má vlastně jenom jednoho kamaráda. A najednou se naskytne příležitost se seznámit s jednou holkou, která vážně onemocní. Ano, filmů na toto téma se teď točí hodně, ale přeci jen tenhle je zase trošku jiný. Nejde tu o romantiku, ale o přátelství. A Thomas Mann a Olivia Cooke to zahráli fakt dobře. Celý příběh je napsán skvěle. A povedlo se i diváky překvapit tím koncem, nechci úplně prozrazovat, tak jenom řeknu, že závěr byl jak smutný, tak i velice krásný. (03.05.2017)

Tak trochu zvláštně natočený film o věcech smutných, stylem vesele i vážně, očima teenagera, který nejenže hledal sám sebe, ale dokázal být nejbližším člověkem spolužačce s leukémií, spolu se svým kamarádem Earlem. Zajímavý styl členění děje na kapitoly a i když se mi první polovina moc nezamlouvala, nakonec to režisér ustál velmi dobře. I slzička ukápla... (08.02.2020)

Me & Earl & the Dying Girl mi skvěle padlo do noty. Takový typ filmů já můžu a dlouho jsem nějaký po Nauce o snech a Pěně dní postrádala. Naopak s filmy o vážné nemoci a umírání se v poslední době roztrhl pytel, ale tenhle je jiný, zvláštní, s neočekávaným dějem a koncem. Nedojal mě, nevydíral mě citově a přestože to není trhák, který bych si oblíbila po prvním zhlédnutí, tak mě bavil od začátku do konce. (05.10.2015)

Po celou dobu jsem měl pocit jako bych sledoval prvotinu Wese Andersona. Není to rozhodně film pro každého a mnohým může přijít utahaný. Já si ho ale opravdu užil a kombinace dramatu a komedie zde funguje prakticky na výbornou, stejně jako bezchybné herecké výkony. Závěr v nemocnici je dojemný, jako máloco, co jsem za poslední roky viděl. (09.10.2017)

Vy-ni-ka-jí-cí nezávislý filmový crossover mezi teenagerskou komedií ze střední, subžánrem romantické komedie/dramatu s nevyléčitelně nemocným a kreativní výtvarně invenční art crazy komedií, jaké točí třeba Michel Gondry, jehož Prosíme přetočte se snímek motivem ,,švédování" filmů podobá nepominutelně. Dva amatérští filmaři, tentokráte v pubertálním věku, se značnou slabostí pro artové klasiky světové kinematografie, a jejich spolužačka s leukémií, tenhle rámec tu byl již nespočetněkrát, ovšem Alfonso Gomez-Rejon k němu přistoupil překvapivě originálně - nesentimentálně, nepodbízivě, bez citového vydírání diváka. Zajímavá je formální složka, kupříkladu zakomponování pásma animace do struktury filmového vyprávění, připomínající třeba nedoceněný Jenningsův snímek Malý Rambo, postmoderní narace a struktura díla, členění na kapitoly, výborná minimalistická hudba Briana Ena... Esence amerického nezávislého filmu... (02.11.2015)