Já, Earl a holka na umření

Skvělá dramedie, která je sympatická nejen postavami a příběhem, ale i zpracováním, které v sobě skrývá nepřeberné množství nápadů a vychytávek, které činí z tohoto filmu naprosto jedinečný zážitek. Během sledování tohoto filmu jsem si normálně říkal, že vidím něco, co pravděpodobně už nikdy neuvidím. Tolik nápadů pohromadě jsem ve filmu hrozně neviděl. A sympatické je také to, že vzdává hold celé řadě jiných filmů, takže i poctivý kinofil si v tomhle filmu najde celou řadu skrytých a nenápadných vtípků. Škoda jenom, že nosná linka tohoto filmu je vlastně hrozně smutná a musím říct, že závěr filmu mě normálně oddělal a to se mi hrozně dlouho nestalo. Příběh ze života, u kterého se budete nahlas smát, ale i brečet v rámci celých 105ti minut tohoto filmu. (27.10.2016)

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)

Indie podle mého gusta. Až nečekaně osobitá a nápaditá režie servíruje svěží nápady i odkazy na slavná díla a scénář nám pro změnu předkládá skvěle vystavěný příběh plný sympatických a osobitých postaviček i v těch nejvedlejších rolí (chtělo to více Offermana i Jona Bernthala!), které vám prostě musí přirůst k srdci. Vývoj i vztahy hlavních charakterů skvěle fungují, režii se skvěle daří střídat humornější i emotivní pasáže, a koho nedojme závěrečné promítání, ten snad ani nemá srdce. Thomas Mann zvládá hlavní part na jedničku a Olivia Cooke konečně ukazuje, že jí je na seriálový Bates Motel vlastně škoda. Prostě jedna z nejlépe natočených nezávisláren posledních let. (24.10.2015)

Kdyby to v závěru nebylo až tak zdlouhavé - i když zde jsou pořád naprosto skvělé scény - asi bych šel ještě výše, možná i na maximum. Ale ke konci už to pro mě něco trochu ztratilo. Tohle je jeden z těch filmů, který krásně ukazuje, že smrt je součástí našeho života a že s tím prostě nic neuděláme. Je to přitom pojato s láskou k člověku a k vztahům, které jsou zde podány celkem originálně. Za tohle si tvůrci zaslouží potlesk. (30.09.2015)

Konečně jsem se dočkal. Po mnoha, většinou průměrných, nebo trapných pokusech, natočit film na tohle téma. Už jsem ani nedoufal, ale pak přijel můj princ Alfonso. A výsledkem je tenhle skvělý film. Tak milý a tak smutný, citlivý a zároveň krutý. Přesně, bez nějakých hluchých míst a klišoidních vložek. S výbornými herci, skvělou hudbou a koncem, který mě rozebral do nejmenší součástky. Víc snad už ani nemá cenu psát. Maximální spokojenost. (28.10.2015)