Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Josef KumokHrají:
Hugo Haas, Arno Velecký, Antonie Nedošinská, Lída Baarová, Ladislav Pešek, Jan W. Speerger, Ladislav Herbert Struna, Marie Grossová, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Docent Jakub Johánek se těšil na dědictví po strýci a předem ho s přáteli oslavoval, aniž by věděl, jaké poklady vlastně může očekávat. Trochu přehnal množství skleniček a druhý den se probudil s dokonalým oknem. Mučí ho kocovina, a do toho ještě přichází domovnice s prohlášením, že včera připravil její dceru o věneček - docenta tedy čeká urychlená svatba. Jakub sice po dívce už dlouho pokukuje, nyní má však docela jiné starosti. Vyhledal ho totiž jakýsi povaleč, který tvrdí, že na vlastní oči viděl, jak Johánek v noci zapálil stoh. Pokud nedostane tučné výkupné, půjde ho udat... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Sám Slavínský zjistil, že tohle se příliš nepovedlo a natočil komedii znovu. Srovnám-li oba scénáře, starší je mnohem jednodušší a nese se v duchu prvorepublikové naivity. Novější scénář přináší více postav i rozvinutější zápletku a ve výsledku mi přijde vtipnější. Nejzásadnějším rozdílem jsou herecké výkony. Dnes neordinuji osciluje na pomezí doznívající filmové naivity let třicátých a poloviny čtyřicátých s tvrdě nastupujícím realismem. Tomu odpovídají i mnohem civilnější herecké projevy. Okénko je hráno velmi divadelně. Dokonce ani Nedošínská nemá ten půvab jejích pozdějších herdekbab se zlatým srdcem. Ale vzhledem k tristním hereckým výkonům všech ostatních, z nichž jsou světlými výjimkami pouze Haas a Marvan, samozřejmě výrazně září. Marvan je sice v roli policisty velice přesvědčivý, ale bohužel tato role je ryze epizodní. Kéž by tomu tak bylo u Johánkova přítele v podání Veleckého! I pět sekund Veleckého před kamerou je o mnoho více, než se dá snést. Velecký připomíná máslovník africký, u nějž je však to, že se chová jako dřevina, očekávanou vlastností, a to, že plodí sliz, dokonce vítaná vlastnost. U Veleckého nevítám ani jedno. Haas se snaží ze všech sil, ale tvůrčí balast kolem sebe nedokáže zakrýt. Pivec mi v roli doktora Johánka přijde o chloupek lepší. Je smůlou pro tento film, že jsem nejdříve viděla poválečné zpracování, z tohoto srovnání nemá šanci Okénko vyváznout bez nelichotivých šrámů. ()
Matku trápi osud dcéry pre ten prípad, ak by mal byť kópiou jej vlastného životného príbehu, plného posluhovania pánom a zarábania drobákov pri otrockej hrdlačine spočívajúcej vo večnom kolobehu prania bielizne a robenia poriadku. Profesor etiky, slušný, no nepraktický a k ženám nesmelý nájomník v jej dome, v podaní rozkošného Huga Haasa, sa javí byť dobrou partiou. Využije teda jednu z jeho zriedkavých opíc s totálnym oknom a nahovorí mu, že počas bujarého opileckého návratu jej dcéru zviedol. Reťaz následných nedorozumení a zauzlení vyplýva z toho predpokladu. A - aká by to bola červeno knižničná komédia a aký by to bol film Vladimíra Slavínského, keby nekončil šťastne a veselo? ()
Každý začátek je těžký a tak je třeba brát i začátky Slavínského. Natočit komedii není jen o zápletce, ale také o tempu, svižnosti a eleganci. A v tom to skřípe. Romantický cajdák o nešikovném profesorovi a jednom opilcově "okénku", které způsobí nečekané komplikace, ale samozřejmě vše dobře dopadne. Vše by skutečně dobře dopadlo, jen kdyby film nebyl tak strašlivě dlouhý. Tempo je velmi pomalé, děj běží tak pomalu, že jsem měl mnohokrát chuť vykřiknout, ať už se ten Haas sakra vymáčne. Nakonec jsem se dotrpěl k happy endu, i když jsem od toho v půlce chtěl odejít. Ještě, že tam byl ten Marvan...50% ()
„Slečno, já vám musím říci něco velmi důležitého. Totiž já se nesmím bohužel nikdy oženit! Já jsem sexuální zločinec, pyroman…a já ani nevím co všechno.“ A navíc je to ještě inteligent, „abštinent“, tichý telefonista, osel a nemrava! Než se Okénko (prý „mezera ve vědomí a otrava alkoholem“) rozjede, jde o slabounkou komedii. Baarová rozesmává, ale jen nechtěně (v takhle příšerné roli jsem ji ještě neviděl), Nedošinská převádí pouze svůj průměr a v případě Haase jde o jeho nejslabší film (alespoň z těch mnou viděných). I on sám jako by se dlouho hledal, až po nějaké době začne bavit a sypat hlášky z rukávu tak, jak je jeho dobrým zvykem (a dotáhne tenhle rozvrzaný vlak až do cíle prakticky sám). Z celé romantické linky pak funguje jen scéna se zločinným souzněním. Slavínský navíc filmu ublížil přestřelenou stopáží (třeba takový výslech v kanceláři je celý na vystřižení). Kvůli některým povedeným Haasovým výstupům to bude ještě za slabší 3*. „Ale škrtil jsem vás, to mi neupřete!“ - „Vždyť vy máte oči jako chlapeček.“ ()
Film měl vskutku nelehký osud. Už při premiéře se proti němu zdvihla vlna nevole, a to od: a) sklenářů (Haas se svým životním stylem neměl problémy vyrábět okna v jakémkoli množství a jakékoli velikosti, takže by řemeslníci přicházeli o práci, což bylo zejména v době probíhající světové hospodářské krize krajně nezodpovědné) b) od mravnostních spolků a církve (Haas a Baarová sní o pevném obejmutí, škrcení a tahání za vlasy, tedy o praktikách blížících se k BDSM spíš než k poctivé a jediné přípustné misionářské poloze) c) Jaroslava Foglara (Struna nazval Speergera (nebo obráceně) "volem" - a tak poprvé tato nadávka pronikla na filmové plátno). No a po válce se zase ocitl v trezoru kvůli Baarové. Zajímavost: Baarová se po válce snažila vyhnout potrestání za svůj prohřešek s Goebbelsem, tvrdila, že v dobách svého styku s tímto německým nadsamcem s kobylí nohou byla nepříčetná. Argumentovala právě tímto filmem, že přeci žádná normální žena by po románku s okouzlujícím a naprosto neodolatelným Haasem by se nemohla zamilovat do tvora stojícího tak hluboko pod ním. Soud jí to ale neuvěřil, což upřímně řečeno moc nechápu. ()
Reklama