Victoria

(10/2016) / Racionálne úplne mimo uveriteľnej reality, paradoxne ale bizarný vývoj udalostí dokonale slúži samotnému filmu a počas neho som Victorii a jej novým kamošom veril každý krok a každú jednu vetu. Surový a autentický zážitok so zvláštnou atmosférou nočného Berlína a unikátna kamera ako bonus k tomu. (9/10) (14.01.2016)

U Victorie se mi vyplatilo nic neočekávat. Jak nerada čtu předem oficiální texty distributora, je pravdou, že tentokrát mi to pomohlo, protože bych asi nevydržela první rozvláčnou třetinu a film předčasně vypnula. Film lze opravdu rozdělit na třetiny - první je taková pohodová, nic zásadního se v ní vlastně neděje, má svoji atmosféru a na můj vkus je až příliš dlouhá. V té druhé dojde k nečekané akci, příběh se překlápí do zběsilé akce a skoro usínající divák je najednou vystavený poměrně velkému přetlaku. Poslední třetina má stále své napětí, ale už já jiný charakter. V průběhu tohoto zběsilého běhu poznáváme Victorii. Na počátku působí jako vstřícná mladá dívka, možná malinko lehkovážná, ale přátelská a srdečná. Celkem rychle navazuje vztah s mladíkem, kterému říkají Sonne a když se celá banda dostává do potíží, kývne aniž by tušila, co se vlastně bude dít. Je v tom lehkovážnost nebo víc ochota pomoci novým přátelům, které vlastně moc nezná? Právě charisma Victorie která naplno rozehrává Laia Costa dává filmu jiskru a sexappeal od začátku až do konce. bavila mě její proměna z bezstarostné holky k racionálně jednající vůdčí postavu celé akce. Kamera jedoucí v jednom záběru je vlastně úžasná. Chvíli jsem přemýšlela, co vlastně děla střihač, zřejmě si pohrál hlavně se zvukem. Hudba je vyvážená, podtrhuje hlavně pohodové pasáže. Přes všechny klady se na konečném dojmu podepsala přepálená stopáž s nevyváženým napětím. Čeho je na začátku velmi málo, je uprostřed až moc v krátkém časovém úseku. Nevadí mi, že ve filmu zní víc angličtina než němčina, ani že toho z Berlína není moc vidět, mrzí mě, že jsem mohli dostat parádní podívanou a dostali jsme film, na který se podruhé už asi nikdo nepodívá. (04.02.2019)

Kameraman kaskadérem. Rozkročena mezi moderním uměleckým filmem a subžánrem kriminálního heist movie, Victoria realizuje tento přechod naprosto plynule a vytváří úchvatný mix spojený vzrušující formou. Vše je natočeno v jednom záběru (což se po zohlednění prvků heist filmu stává pozoruhodnější) a čas syžetu je skoro roven času projekce (blížeji než Gravitace). Na tento fakt se upomíná — Victoria se ve vyprávění vyznačuje vysokou mírou sebeuvědomění, čehož se nevzdává ani v pozdějších akčnějších a více vtahujících scénách. Kamera se nikdy nevzdaluje hrdince a prostor je vystavěn za pomocí pečlivě zvolených a nasnímaných vodítek rozesetých ve vyprávění, na které se později navazuje. Jako málokdy je důležitým referenčním bodem konstruujícím okolí zvuk mimo záběr. A svět se bez jediného střihu mění, noc v den a štěstí v tragédii... (06.10.2015)

Jízda jak šlak. Celý film byl natočený na jeden záběr, takže jsem k tomu přistupoval se smíšenými pocity - one shoty mám moc rád, pokud ovšem nejsou samoúčelnou onanií, která má za úkol zacpat díry v ději. První půlhodinku jsem se tedy trochu bál, že to bude další evropská artovina (kdyby byl celý film jen o nočním flámu bandy přiožralé mládeže, tak si to asi hodím). Ono se to ale rozjelo - a jak! Nebudu zacházet do detailů, ale užijete si to. Na konci jsem s potěšením zjistil, že ten dlouhatánský oneshot stál za to a dokonale splnil svou úlohu - díky totálnímu ponoření do děje se divák lépe ztotožnil s chováním a motivacemi hrdinů. A tak to má být. Potlesk vestoje. (05.04.2016)

Sakra, jak rád bych tenhle film opěvoval, ale bohužel to nejde. Naprosto zbožňuju dlouhé nepřerušované záběry, takže bych očekával, že budu absolutně unešený z filmu, který je natočen na jeden zátah bez jediného střihu, ale bohužel tomu tak není. Samotné kameře není co vytknout, ale to, co pokulhává, je příběh. Chápu, že je náročné pro tuto formu vymyslet konstruktivní příběh bez větších děr, ale já se prostě nedokážu přenést přes tu neuvěřitelnou demenci ústředních protagonistů, včetně hlavní postavy Victorie, ke které bych měl cítit sympatie, ale jak bych mohl, když je to naprostá kráva. Celé je to takové podivné a působí to na mě hrozně nevěrohodně. Ale jednu věc filmu musím nechat, i když mě na něm štvalo hrozně moc věcí, tak jsem nad ním dumal ještě mnoho dnů po zhlédnutí a ve výsledku na mě přece jen určitým způsobem zapůsobil. Asi tomu někdy dám druhou šanci a třeba si to užiju víc, ale bojím se, že do očí bijící tupost hlavních postav nedokážu ani napodruhé jen tak překousnout. (07.05.2018)