Smrtgasmus

Mladý chlapec sa po tom, čo jeho matka skončila v base, musí presťahovať ku svojmu ujovi. Život v novej rodine a v zapadnutom mestečku ho však nebaví a jediné, čo ho drží nad vodou, je metal, ktorý miluje. Nájde si troch kamarátov a založia spolu skupinu s názvom Deathgasm. Úplnou náhodou sa dostanú k pesničke, ktorá sa im velmi páči a tak ju skúsia zahrať. Táto pieseň však prebudí temnú silu, ktorá zmení každého v ich okolí na démona. - Tento víkend som si plánoval pri úprave profilu pridať Deathgasm k najočakávanejším hororom roku s popisom, že od toho očakávam orgazmus pre hororového diváka. Do tohto štádia sa to síce nedostalo, ale je to pre mňa jeden z najlepších hororov roku 2015. Metalovú hudbu velmi nevyhladávam a môj názor na ňu je rovnaký ako u Mediny z tohto hororu - banda vrieskajúcich chlapov. Ja s touto hudbou ale problém nemám. Ústredné postavy sú pre svoje charaktery ako stvorené. Všetky vyzerajú velmi dobre a musím povedať, že herecké obsadenie je jednou z najsilnejších stránok tohto hororu. Ďalšou silnou stránkou je gore. Takýto démonický splatter sa len tak nevidí, takže tvorcovia mali volnú ruku. Gore je úplne perfektné, krv strieka úplne všade a všetko vyzerá naprosto dokonale. Pri jednom podrezaní mi to úplne pripomenulo legendárnu scénu z Haute Tension, ktorá je pre mňa najlepším podrezaním ever, ale táto sa jej pekne priblížila. Po komediálnej stránke funguje všetko naprosto dokonale a myslím si, že sa u tohto nedá ani chvílu nudiť. Najvtipnejšie boli pre mňa dvojitá poprava a kradnutie paliva. Tvorcovia z Nového Zélandu sa po minuloročnom Housebound opäť parádne predviedli a ukázali, že spolu s Austráliou sa im nedarí natočiť zlý horor. Spolu s Bloodsucking Bastards je toto pre mňa zatial najlepšia hororová komédia roku 2015. Pozerám že je to režisérov prvý film, takže miera môjho rešpektu voči nemu sa ešte zvyšuje. EDIT: 17.01.2023 - Je neuveritelné, aké indie horory vznikali len pár rokov dozadu. Na Deathgasm je jasne vidieť vášeň k hororovému žánru, ktorá momentálne na hororovej scéne tak strašne chýba a vytratila sa nevedno kam. Síce hodnotenie znižujem, ale určite sa k tomu ešte niekedy vrátim. (02.10.2015)

Bolestivé zklamání, a to nejsem zrovna typ hororového fanouška, který by se nějak extra těšil na metalový demon-splatter. Podle festivalových ohlasů se nicméně zdálo, že se Deathgasm líbí všeobecně všem a Nový Zéland loni nastavil komediálně hororovou laťku poměrně vysoko (Housebound, What We Do In the Shadows), takže jsem v podstatě na tuty počítal alespoň se zábavnou a bez problémů sledovatelnou kravinkou. Ale kdeže! To bylo TAK trapný! A předvídatelný! Jako vážně, já se za celou stopáž snad ani jednou nezasmál, a když jsem si sem tam snažil nudu ukrátit tím, že jsem tipoval, jaký další trapný pokus o humor by mohli tvůrci v příští minutě vytasit, tak jsem se několikrát strefil. Gore a masky jsou sice docela v pohodě (za to alespoň jednu hvězdu), ale působí to nudně a repetetivně. Všichni posedlí vypadají stejně, pak jsou probodeni / podříznuti / přeříznuti motorovkou, cákne vědro krve a znova to samý. Nuda, trapno, nevkus, nebrat. (02.10.2015)

„Smrtgasmus“ je gasmem, který se obvykle dostaví, když se místo orků rozhodnete pro změnu ošukat nějakou tu zubatou paní s kosou. „Hloupou a trapnou pičovinou“ determinujete zejména audiovizuální zvratek, u něhož vám slibují vtipné, neotřelé, kůl a brutální smrtmetalové orgie a nakonec předvedou dva dementní umaštěnce, zoufale se pokoušející za doprovodu vyteplených glamrokových transek o amatérský Braindead, jenž humorem i mentálně koresponduje leda tak s vegetativními impulzy pokerovaných chovanců hornických polepšoven. Tolik k základnímu výkladu odborných termitů. A vlastně už ani nemám víc co sdělit. (20.06.2016)

Nový Zéland sa do sveta žánrovej fúzie čiernej komédie a gore horroru zapísal dvoma nezabudnuteľnými filmami P. Jacksona - Bad Taste a Braindead. Novozélandský návrat do danej žánrovej sféry má však bližšie o oživovaniu tradície amerického "metalového hororu", než jacksonovskému majstrovstvu vo výstavbe gagov a práci s labužníčkou nechutnosťou. ___ S metalovou hudbou sa v Deathgasm, podobne ako napr. v americkom Trick Or Treat (1986) narába žánrovo ľahostajne a s obludnou dávkou ideologického anachronizmu. Spojenie sa s ňou je automaticky spojením sa so zlými silami, snímka oživuje spoločenskú atmosféru konzervatívnych 80-tych rokov a napája ju na hororové rutinérstvo, rovnako zaseknuté v ôsmej dekáde 20. storočia. Snímka tak pôsobí relatívne zábavne a efektne v prvom pláne, ako samostatný záblesk na súčasnej "splatter-comedy scéne", avšak pri pokuse o jeho vsadenie do širších súvislostí neprekračuje hladinu nižšieho priemeru. (27.08.2018)

Rozjezd u tohoto filmu je naprosto ultimátní. Kdejaký fanoušek ultra blackened death metalu dozajista zaplesá. Toto nadšení ale utne moment, kdy si naplno uvědomíte, že tento film je vlastně splatter a ty death metalový hlášky jsou tu spíš tak trochu navíc. Přitom příběh je správně mimo, herci jsou perfektně ulítlí a celkově to má tak osobitou atmošku, až máte pocit, že to prostě k death brutal grindcore metalu patří. Ve výsledku uznávám, že tento film pro mě navždy zůstane nerozhodnou mezi humorem a splatterem. Oboje bohužel nepřijímám. (23.06.2016)