Stále spolu

"Dobrý den, dovolte abych se představil, jsem XY, praktikující katolík z Pardubic a chtěl bych vám položit dotaz pane Mlčochu, protože jsem řádně pohoršen. Vám to přijde normální?" Jj, takových zhrozených praktikujících katolíků je (jak tak koukám po komentářích) docela dost. Vůbec nevim, jestli by se mi film tolik líbil i bez tý cca hodinový diskuse potom, přímo se starym Mlčochem, ale tak jsou prostě karty rozdaný. Ta diskuse byla ale vynikající, starej se umí docela dobře vyjadřovat, i když pro pochopení odpovědí musí člověk trošku číst mezi řádky (za lecos se stydí, tak kolem toho tak tancuje no). Na dokumentu hodnotim hlavně 2 věci, námět a střih, takže jsem byl spokojenej. Lze tomu vyčíst ale poměrně často určitou zmatečnost - mnoho zdejších rozčílených mudrců například hudrují, že Mlčochovi žijí jenom z dávek. Tak za prvý to neni pravda (kapela, výroba nástrojů, nábytku, pěstování plodin...) a za druhý i kdyby, tak každej ví, že pro dávky potřebuje mít člověk taky odpracováno (pokud to zrovna neni někdo z řad našich "italských" přátel, kterym dávky společně s obecnym plně vybavenym bytem přiklepne úřednice s nožem na krku). A za třetí, i když je jejich hlavní příjem asi nějaká podpora, tak aspoň svym způsobem života nikoho neobtěžujou. Navíc, oni toho, jak se zdá, zas tolik neutratí. Nebo tu často někdo hází super vtípky na téma "no s kym asi to dítě má" - kdo neni retard, tak si všimne, že tam "naše ozdoba - Dorotka" ke konci má přítele a docela se o něm i mluví. Mně se prostě líbí, že se pan Mlčoch neschovává za nějaký alternativní pozérský kydy, ale jasně říká, že takhle žije prostě proto, že to má rád a třeba automatická pračka mu nesmrdí. Děti pode velikosti: Dorotka, Kašpar, Prokop, Silvestr, Severín, Horymír, Perla, Irenej, Rosa. (80%) (10.07.2015)

Film začíná tým, že otec tejto rodiny obuje deťom roztrhané topánky, z ktorých im vykukujú prsty, aby vydieral úradníčky. Tie sa našťastie nedajú. A už táto scéna vykreslila charakter človeka, ktorý síce tvrdí, že žije alternatívne so svojou milujúcou rodinou, ale podľa mňa je to celkom slušný sociopat. Osobne som prekvapená, že ho aspoň jedno dieťa neposlalo do hajzlu. Celý film pôsobí len ako ukážka bielej spodiny, a urážka alternatívneho bývania. Bývať na lúke a dokázať sa sám uživiť je krásne, ale bývať na lúke, vydierať okolie aj svoju rodinu a žiť v bordeli medzi kopou špiny, zavretých starých chladničiek a ... no presvedčte sa sami. Každopádne ako dokumentu tomu chýbajú rozhovory. Získali sme len pohľad na niekoľko utláčaných detí, niekoľko nevychovaných opíc, reklamu na gumové topánky a jednu nešťastnú manželku. S tým sa neuspokojím. Na druhú stranu držím palce malej Viktorke, aby ten katastrofálny chaos prežila, a vyrástla z nej osoba trochu emancipovanejšia. (18.05.2022)

Hodně jsem o tomto dokumentu slyšela i četla. Teď, když jsem ho konečně viděla, jsem mírně na rozpacích i pokud jde o formu zpracování - jako dokument to pohromadě rozhodně nedrží. Dost často dokonce převáží pocit, že se snad věrozvěst Mlčoch natáčí sám. Ano, je to o alternativním způsobu života, proti čemuž by se nedalo říct ani popel, ale bohužel je to podstatně více o dominantním manipulativním narcisovi a užvaněném flákači (hlavní povolání: otec), který se programově rozhodl potlačovat osobnost své ženě i dětem. Tedy dětem, spíše devíti malým tarzanům, kteří umějí lépe šplhat po stromech, než myslet a vyjadřovat se. Tedy tatínek jim svou výchovou dělá nefalšovanou medvědí službu: bez něj budou v životě úplně bezradní. A svobodní ani náhodou. (25.11.2015)

Profesionální otec Petr by měl okamžitě dostat padáka od svých dětí, protože je nenaučil ani pořádně mluvit, natož samostatně uvažovat. To nemůže nikdo myslet vážně, že by ho takový život bavil. Upřímnost jsem tady viděl jenom u demagoga Petra, přičemž upřímný demagog je vždycky nejnebezpečnější. Zaplať Pánbůh, že takový člověk žije daleko od ostatních a otravuje život jen svojí rodině. Jinak dokumentaristika na bodě nula, Mlčoch jakoby tady působil i jako cenzor a film si stříhal ve Španělsku pod mostem. Dokument není obraz, aby něco prostě jenom zachytil. (25.09.2017)

Autoritativní vůdce smečky, submisivní vysokoškolačka a jejich kopa případů pro psychology. Děti s omezenou individualitou, které říkají a myslí si to, co chce jejich otec. Odpověď na otázku „jak si představuješ svoji budoucnost?“ od jednoho z nejstarších synů zněla „nikdy si nepředstavuji, ani co bude zítra“. Asi jsem málo alternativní, ale mně to přišlo až děsivé. Jen dvě hvězdičky, protože si nejsem jistý, jestli to nerežíroval převážně Petr Mlčoch. (26.11.2015)