Stále spolu

Na tenhle dokument jsem se velmi těšil. Mám rád různé životní alternativy a vždycky fandím těm, kteří se o ně pokusí a bojují proti nepochopení systému. Bohužel se dostavilo spíše rozčarování. Rodina Mlčchová je pozoruhodná, ale fandit jsem jim nedokázal. Vyrobit si svépomocí ručně kytaru, lozit neohroženě po stromech, starat se o vlastní ovce a kozy je sice super. Nicméně nemožnost vyjádřit svobodně svůj názor, nebýt schopný mluvit s cizími lidmi a být nuceně izolován od civilizace už tak super není. Nemůžu se ubránit dojmu, že hlavní slovo u scénáře, ve střižně, zkrátka kdekoli vznikala konečná verze dokumentu měl Petr Mlčoch, který tam nepustil nic, co se mu tam nelíbilo. Stejně jako do světa svých dětí... a to je špatně. Chyběla mě zásadní otázka na děti bez přítomnosti otce. A vám se to tak všechno líbí? A zásadní otázka pro otce. Myslíte si, že forma absolutistické vlády otce jako hlavy rodiny připraví Vaše děti pro život na tomhle světě? No a buď by dokument vůbec nebyl, nebo bychom se dozvěděli něco zajímavého. Takhle je to jen nevyužitý potenciál zajímavého materiálu. (08.01.2019)

Sebestředný narcistický manipulativní kkt, který se velmi rád poslouchá, si myslí, že je nejinteligentnější a nejmoudřejší na světě, a proto si dává patřičně záležet, aby byly jeho hluboké myšlenky a "originální" názory hodně, a nejlépe pořád, slyšet. Děti velmi šikovné, manuálně zručné, zvyklé pracovat a hodně pomáhat, ale bohužel na úkor socializace (to přece zastane tatínek s maminkou, že), rozvoje vlastního myšlení a vůbec možnosti se vzepřít a obhájit si případný opačný či jen odchýlený názor od toho, který jim (velice neobratnou a průhlednou manipulativní technikou, ale jak to mají ty děti poznat?) vnucuje jejich fotřík. Docela dlouhou dobu jsem se bála, že dítě, které čeká a nakonec porodí nejstarší dcera, snad počala s vlastním otcem, naštěstí mě konec vyvedl z omylu. Tři hvězdičky rozhodně nedávám ze sympatií vůči rodině, ale myslím, že je záslužný, že to někdo natočil. (27.11.2020)

Hodně jsem o tomto dokumentu slyšela i četla. Teď, když jsem ho konečně viděla, jsem mírně na rozpacích i pokud jde o formu zpracování - jako dokument to pohromadě rozhodně nedrží. Dost často dokonce převáží pocit, že se snad věrozvěst Mlčoch natáčí sám. Ano, je to o alternativním způsobu života, proti čemuž by se nedalo říct ani popel, ale bohužel je to podstatně více o dominantním manipulativním narcisovi a užvaněném flákači (hlavní povolání: otec), který se programově rozhodl potlačovat osobnost své ženě i dětem. Tedy dětem, spíše devíti malým tarzanům, kteří umějí lépe šplhat po stromech, než myslet a vyjadřovat se. Tedy tatínek jim svou výchovou dělá nefalšovanou medvědí službu: bez něj budou v životě úplně bezradní. A svobodní ani náhodou. (25.11.2015)

Film začíná tým, že otec tejto rodiny obuje deťom roztrhané topánky, z ktorých im vykukujú prsty, aby vydieral úradníčky. Tie sa našťastie nedajú. A už táto scéna vykreslila charakter človeka, ktorý síce tvrdí, že žije alternatívne so svojou milujúcou rodinou, ale podľa mňa je to celkom slušný sociopat. Osobne som prekvapená, že ho aspoň jedno dieťa neposlalo do hajzlu. Celý film pôsobí len ako ukážka bielej spodiny, a urážka alternatívneho bývania. Bývať na lúke a dokázať sa sám uživiť je krásne, ale bývať na lúke, vydierať okolie aj svoju rodinu a žiť v bordeli medzi kopou špiny, zavretých starých chladničiek a ... no presvedčte sa sami. Každopádne ako dokumentu tomu chýbajú rozhovory. Získali sme len pohľad na niekoľko utláčaných detí, niekoľko nevychovaných opíc, reklamu na gumové topánky a jednu nešťastnú manželku. S tým sa neuspokojím. Na druhú stranu držím palce malej Viktorke, aby ten katastrofálny chaos prežila, a vyrástla z nej osoba trochu emancipovanejšia. (18.05.2022)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)