Stále spolu

Film začíná tým, že otec tejto rodiny obuje deťom roztrhané topánky, z ktorých im vykukujú prsty, aby vydieral úradníčky. Tie sa našťastie nedajú. A už táto scéna vykreslila charakter človeka, ktorý síce tvrdí, že žije alternatívne so svojou milujúcou rodinou, ale podľa mňa je to celkom slušný sociopat. Osobne som prekvapená, že ho aspoň jedno dieťa neposlalo do hajzlu. Celý film pôsobí len ako ukážka bielej spodiny, a urážka alternatívneho bývania. Bývať na lúke a dokázať sa sám uživiť je krásne, ale bývať na lúke, vydierať okolie aj svoju rodinu a žiť v bordeli medzi kopou špiny, zavretých starých chladničiek a ... no presvedčte sa sami. Každopádne ako dokumentu tomu chýbajú rozhovory. Získali sme len pohľad na niekoľko utláčaných detí, niekoľko nevychovaných opíc, reklamu na gumové topánky a jednu nešťastnú manželku. S tým sa neuspokojím. Na druhú stranu držím palce malej Viktorke, aby ten katastrofálny chaos prežila, a vyrástla z nej osoba trochu emancipovanejšia. (18.05.2022)

Čekal jsem, že jim budu fandit, ale naprostý opak byl pravdou. Z pokrytectví mistra Mlčocha a pohledu na jeho zbídačené děti mi bylo celou dobu na blití. Ani v mém případě neproběhla socializace úplně v pořádku, ale jeho koktající a vykulení potomci jsou naprosto nepřipravení na kontakt s okolním světem. Profesionální otec sice velkolepě odmítá konzumní společnost, ale když jde o dávky, tak neváhá nastartovat jedno ze svých aut a vyrazit do města. Pro některé zdejší naivky ještě dodám, že podpora v nezaměstnanosti netrvá věčně a diktátor Mlčoch dojí stát ve stylu barevných na přídavcích na děti. Tam je jedno, jestli člověk vůbec někdy pracoval. Samozvaný Ježíš má však i jiné příjmy. Jeho deset otroků vyrábí hudební nástroje, provozuje kapelu a pěstuje cokoliv prodejné. Pak není problém cestovat po Evropě v karavanu. Navíc si může užívat neustále rozkazy a peskování neposlušných. Prostě hovado. (25.11.2015)

Ano, mnoho lidí pracuje, aby samozvaní profesionální rodiče mohli nakrmit ze sociálních dávek své koktající nesamostatné děti. Více Mlčochů rovná se zkáza společnosti. Dospělí kluci ze sebe sotva dostanou srozumitelnou větu a asi pouze čekají na večer, aby mohli za maringotkou masturbovat a myslet na spolužačku, kterou ze strachu v životě neosloví. Moc pěkná iluze rodiny. (09.12.2015)

Spíš díry než obsah. Ne, že by tvůrci nebyli dostatečně trpěliví. Evidentně strávili s Mlčochy značné množství času a museli nasbírat obří množství materiálu, jenže takhle poskládané to pak neřekne o tématu nic a výsledek je jen kritika despotického přístupu otce rodiny. Proč ne, ale rád bych více do hloubky. Rád bych měl v hlavě po zkouknutí alespoň pár otázek a ne jen jeden vykřičník. Ale kdyby u mě při hodnocení stál Petr na krok, tak samozřejmě řeknu, že jsem šťastný a že se mi to vlastně líbilo. (09.08.2016)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)