Dračí srdce 3: Čarodějova kletba

„Merisi! Zobuďte, ho...dávaš pozor?!“ „Ja...áno...ehm.. čudné sny a divy, príšery tlačia na staré krivdy...áno, tu stena, tu kamene, draci, pomaľovaní ľudia, vresk a krik, obesenci zo stromu.“ Už len ticho, pracuje len myseľ a pozerám na okolostojacich rytierov, mysliac: „takmer zneužitý na druidskom kamennom oltári volám do nebies a tie odpovedajú. Kliatba je zrušená a vidím vesmírny záber vo filme s dejom 15. storočia. Uctiac si predkov maľujem si tvár, odhŕňam rúcho a stojím nahý pred pomaľovanými amazonkami.“ Do boja za spravodlivý svet. (videné 06.04.2015,HDrip) (06.04.2015)

První Dračí srdce byla prostě srdcovka, dvojka byla děsivým Céčkovým přízrakem z hlubin pekelných, trojka je velmi poctivě odvedeným Béčkem. Co nám film nabízí? Po technické stránce dostatečně kvalitní CGI efekty, po té umělecké trošku slabší; herce, kteří povětšinou neurazí, ale ani nenadchnou - na zrzku se dá ale rozhodně koukat a vrchní rytířák na mě působil chvílemi až dojmem Stannise Baratheona z GoT, což je nepochybně plus. Děj je typický mix, na mysl mi přišly třeba filmy Eragon, Stardust nebo seriál Game of Thrones (a kdovíco ještě), je tak lepší nepitvat ani ten, ani zákonitosti světa, protože nedávají smysl. Zachraňuje to slušný soundtrack variací na hudbu z jedničky. Abych to shrnul: pokud se vám líbila jednička a jakožto ten, co radí všem fanouškům jedničky, aby se vyhnuli dvojce, tak na trojku se klidně někdy podívejte, protože vás na těch devadesát minut docela slušně zabaví. Nic víc od ní ale nečekejte. (19.02.2015)

Takhle to dopadá, když se rýžují úspěšné filmy. Potkalo to Starship Troopers i Vymítače ďábla, Jaws, nekonečný příběh a další a další. Pouhý stín svého slavnějšího bratříčka, který sází především na vcelku sympatické herce a efekty taky neurazí. Na takové to půlnoční vysílání v televizi to stačí, ale působí to vlastně jen jako produkt, který byl natočen proto, aby nějaký produkt (obsah) vznikl. (10.08.2023)

Jediné opravdové dračí srdce s tím správným filmovým drakem mám ráda. Dvojka byla slátanina, že než to vidět znovu, raději bych si víčkem od konzervy sardinek vyřízla ledviny a udělala si z nich svačinu (tu jednu hvězdu to ode mě má jen proto, že pohádkám odpady z principu nedávám). Na trojku jsem se chystala, odhodlávala se, přešlapovala, až jsem do toho nohou roztřesenou šlápla. Už po pár minutách jsem vylezla z pod stolu, kam jsem se preventivně před drtivým dopadem tohoto mastrštyku ukryla. Po další čtvrthodince jsem otevřela oči naplno, po první půlhodině jsem z pokleku - klasická pozice "připravit ke startu" - usedla do křesla a dokoukala zbytek. Vykradlo to kdo ví jak kde co. Nejen, očekávatelně, jedničku, na kterou se to odkazuje názvem, jedním ze základních motivů, charaktery ústředních postav a barvou vlasů hlavní hrdinky, ale od Hry o trůny, Eragona, Noční hlídku a Asterixe to přes dokument o transplantaci srdce jde až k Babicovým dobrotám. Možná proto, že dvojka mě zklamala tak, že jsem vzteky málem začala chrlit oheň nebo brečet (nebo obojí najedou a tím se stala pouťovou atrakcí), při váhání mezi dva a tři se, když nemáme půlhvězdy, přikláním k vyššímu hodnocení. Kdo měl dost rozumu, aby se vyhnul dvojce, rozum ho pak opustil a podíval se na tohle, asi tak benevolentní nebude. (12.11.2015)

Jako jednoduché televizní dobrodružství s nadstandardními efekty to funguje dobře. Oproti infantilní slaboduché dvojce se tvůrci trojky rozhodli udělat naprosto ideální věc: udělali z toho úplně něco jiného. Pokračování to je spíš jenom názvem a některými motivy a neslyšet povědomou hudbu a nějaké to kecání o kodexu cti, tak si na původní Dragonheart ani nevzpomenu. A to je dobře! Originál je stejně jenom jeden. (15.02.2018)