USS Indianapolis: Boj o přežití

Vo vojnovom filmovom priemysle budú pretrvávať snahy nachádzať príbehy o hrdinstve. Aj o nepredstaviteľnom utrpení námorníkov v pasci žralokov boli natočené dva vynikajúce filmy, takmer rovnaké , Operácia Žralok (1991) a Krížnik (2016). Obidva nás zaviedli do obdobia 2. svetovej vojny, keď v Európe vládla víťazná eufória a v Pacifiku ešte stále zomierali nevinní ľudia. Film, ktorý je skutočnou udalosťou, sa týka ťažkého krížnika USS Indianopolis (vojenské označenie CA-35), ktorý sa počas vojny nezúčastnil žiadnej dôležitej bitky, nezaznamenal žiadne prenikavé bojové úspechy aj tak sa vryl do histórie úplne iným spôsobom. Išlo o poslednú väčšiu loď, ktorá bola potopená v 2. svetovej vojne. Loď plnila super tajnú misiu a bez akéhokoľvek bojového zabezpečenia prevážala na ostrov Tinian veľké množstvo uránu 235, ktoré bolo umiestnené do bomby Little Boy, ktorá bola zhodená 6. augusta 1945 nad Hirošimou. Na spiatočnej ceste bol krížnik torpédovaný z japonskej ponorky I-58 a dvoma torpédami poslaný ku dnu Pacifiku. 1196 dôstojníkov a námorníkov sa ocitlo v ohrození. Okolo 300 z nich zahynulo hneď po výbuchu, 900 sa ocitlo v mori. Z vody vytiahli 321 ľudí, z toho prežilo 317 vrátane kapitána McVaya, zostatok padlo za obeť žralokom pokiaľ boli stroskotanci objavení prieskumným lietadlom. Námornícka admiralita našla obetného baránka kapitána lode a tento proces zničil jeho sľubnú vojenskú kariéru. Indianopolis doplatil na nedostatky v námorných predpisoch. Ktorý z týchto dvoch filmov je lepší, nie som schopný posúdiť. Obidva sú úžasné a až veľmi realistické, a tak nebudem vyzdvihovať rôzne detaily, keď obidva majú obrovskú výpovednú hodnotu. Chcel som sa viac venovať historickej hodnote, ale zase by som sa vyčerpal na neschopnosti a arogantnosti moci neberúc do úvahy tých chudákov vo vode. Veď ešte aj tomu prieskumnému lietadlu zakázali pristať a pomôcť stroskotancom. Čo k tomu je potrebné ešte dodať. (07.12.2016)

Podobné boje o přežití mám rád, škoda že jsem zpočátku měl v postavách hrozný zmanek a jen horko těžko jsem si hledal k neznámým hercům nějaký vztah. Cageovi se povedlo trošku se odlišit od svých v posledních letech obvyklých postav a přestože byl film, na zvyklosti válečných filmů, natočen s menším rozpočtem, výsledek není zase tak hrozivý jak jsem se dopředu obával. 45% (29.06.2018)

Pěkný a dojemně natočený vzpomínkový film na vojáky, kteří se zasloužili o převoz atomových bomb připravené na Japonsko. Bohužel kvůli utajení neměli žádnou ochrannou flotilu a po zasáhnutí torpédem si prožili peklo na pustém oceánu. Ve finále ještě Americká justice potřebuje oběžního beránka na kterého by to hodila. Stopáž delší, triky nejsou na jedničku s hvězdičkou, přesto se mi v určitých pasážích svíralo hrdlo a velmi jsem cítil s vojáky, kteří si to skutečně prožili a zasloužili si tak v boji proti Japonské tyrani a útlaku. Jednoznačně za 4 hvězdy a nemusím ani dodávat, že ty tři už jsem dával mnohem, mnohem větším filmových béčkům a sračkám v jistém úhlu pohledu. Někdy si tak dumám, zda by bylo pro zdejší filmové Einstainy větší peklo plavat na prkně mezi lidožravými žraloky nebo si vzít těhotnou přítelkyni od kamaráda, který jim umře před očima na širém oceánu...... (12.11.2016)

Je mi to líto, ale tenhle film i přes nadupanější rozpočet a hvězdnější herecké obsazení tak tak stačil na původní Tv film Operace Žralok což byl první film věnující se potopení Indianapolisu. Záběry na loď byly fajn, hlavně když plula dále ,,od kamery''. Při přiblížení nebo některých efektech z obrazu na diváka dýchla ne zrovna podařená animace. Některé byly vyloženě otřesné! A leckeré béčko typu žralok versus megachobotnice by se možná mohlo chlubit lepší grafikou... Boj a potopení naštěstí celkem dobře vyvažovaly scény se žraloky. Ta červeně zabarvená voda mně nebavila, ale ta ladná těla žraloků proplouvající kolem těl a prámů ve vodě, to bylo opravdu dechberoucí. Jsem rád, že zde si tvůrci dali práci a použili dobové letouny správných typů, tak jak skutečně tehdy trosečníky našly. U Cageho jsem zjistil, že jej poslední dobou už zkrátka nemusím. Nejen tedy, že nemá kliku na koukatelné filmy, ale už mně začal nudit. Co celkem chválím byla hudba, která by se dobře hodila i k filmu o level lepšímu. Je dobře, že se vzpomíná na ty, kteří splnili tajnou misi (ač většina posádky ani nevěděla, že nějakou při plavbě na Tinian plní). Bohužel ale po dlouhém čekání nám tvůrci naservírovali cosi, co nebylo úplně dobře uklohněno a podle toho to také to tak vypadá. Nebylo to ani dojemné, ani napínavé. Je to spíše věc pro fajnšmekry toho období, kteří ale po prvním vidění už nebudou mít potřebu film vidět znovu. Pokud oželíte tu Venturu a Catalinu, pak bych možná doporučil spíše ten TV film... Tři slabá torpéda z I -58. * * * (15.11.2016)

Poslední mise USS Indianapolis. Nejdřív převezla tajný náklad, co ukončil válku a pak ji dvě japonská torpéda poslala ke dnu, aby se přeživší setkali s bezprecedentní alimentární frenezií (pro neznalé cizích termitů: žraločí bufet, co ještě nikdo nikdy nezažil). Záchranným kruhem mohou být kamera Gaunera Sekuly, kopie Toma Sizemorea z Bayova Pearl Harboru, krasavice Catalina či snaha o historickou věrnost (u některých detailů jako třeba pomíjení segregace černých námořníku nás však lakujou přesně ve stylu nyní tak populárního a přitom kontraproduktivního překrucování). Od pocty padlým námořníkům se však musí oddělit režisérský um béčkaře Van Peeblese, jenž přináší speciální efekty na úrovni televizního dokumentu, lhostejnost k postavám, únavnou délku a Cage z formy. Jeho kapitán McVay sere mramor takovým způsobem, že v reálu by ten kámen propadl toaletou v kajutě a potopil křižník mnohem dřív než ponorka I-58 kapitána Hašimota. Při scéně, která měla předpoklad stát se tou nejemotivnější (setkání po soudu s japonským protějškem), mě jeho herecký projev kuchaře krájejícího cibuli už jen dorazil.. (03.06.2020)