Zlatá Sindibádova cesta

Já jsem se tedy rozhodně nenudil. Děj je sice k jisté škodě filmu ve stylu „chceme získat poklad a zlý černokněžník ho chce získat taky“, ale tohle není politický thriller a kvůli zápletce a pointě ho asi sleduje málokdo. Epická orientální fantasy, ve které padají libozvučná slova jako Marábie a Lemurie, nechávající na jazyku exotickou chuť dobrodružství, v němž existují tvorové uctívaní jako božstva a ožívají neživé věci. Když se poprvé pohne lodní socha, tají se z toho dech, stejně jako když se roztančí bohyně Kálí. Film vypráví o soupeření s magií a sám je jí utvořen – ve filmu bytosti oživuje princ Koura, ale je to vlastně Ray Harryhausen... Jediné, co jeho výtvorům konkuruje, je krásná Caroline Munro. (11.03.2012)

Zklamání, tím spíše, že jsem nucen srovnávat s Juranovou SEDMOU SINDIBÁDOVOU PLAVBOU, která ač o 16 roků starší, je nepoměrně zábavnější a trikově zdařilejší. Tam můj oblíbenec, trikový mág Ray Harryhausen (např. Souboj titánů) doslova zářil, tady jakoby se šetřil. Zejména prvních sedmdesát minut se vyjma oživlé dřevěné sochy z přídě lodi a dvou ďáblíků, kteří se víceméně jen tak mihnou, nic zásadního vizuálního neděje. Což je u filmu, jehož středobodem a jediným opodstatněním je Harryhausenova one-man-show (film i spoluprodukoval) a který vinou slabého scenáře a až příliš jednoduché zápletky nemá šanci ničím jiným zaujmout, poměrně problém. Film zkrátka nudí, nepříliš zdatný režisér mu nedokáže vdechnout více života a oživlá šestiruká Kálí (moc pěkná, ta se Harryhausenovi povedla), jednooký kentaur a čtyřnohý pták v poslední půlhodině už to nezachrání. Výsledný dojem nezachrání ani moje slabost pro Harryhausena, ani mrcha nostalgie a pěkně vzpomínky na časy, kdy jsem Sindibáda v kině jako malý kluk doslova žral. (26.07.2005)

Malej okřídlenej ďáblík, šestiruká bohyně Kálí nebo bitka mezi jednookým Kentaurem a okřídleným zvířetem s orlí hlavou. Opět překrásná trikařská práce Raye Harryhausena. K tomu okouzlující Caroline Munro s nádherným poprsím a pompézní hudba Miklóse Rozsa, která jede skoro nepřetržitě po celou stopáž snímku. Ze známých tváří se objeví i Doyle z Profesionálů. Dobrodružství se meze nekladou a fantastická cesta do bájné země Lemurie může začít..... (02.09.2018)

Sindibádovo fantastické dobrodružství stojí především na speciálních efektech mistra Raye Harryhausena. Jako dítěti v kině se mi nejvíce líbila oživlá dřevěná socha na lodi, přišla mi nejstrašidelnější. Samozřejmě šavlovaná s šesti rukou Kálí je lahůdka a souboj monster potěší. S pozdějším sledováním se k mým oceněním stále více přidávala půvabná, ba přímo krásná Caroline Munrová. Nostalgie funguje, ale po znovu zhlédnutí bych raději hvězdu ubral. Přesto ji nakonec ponechám, jelikož příběh má tajemství i spád a fantasie tady propuká naplno. Napadá mě, jestli se zde neinspiroval Spielberg, když natáčel Indiana Jonese a chrám zkázy.... (20.12.2019)

Toto ďalšie Sindibádovo dobrodružstvo sa dá považovať za najtemnejší príbeh o slávnom námorníkovi z Bagdadu. Spomínam si, že ako malý som sa strašne bál tento film pozerať a pritom ma úplne fascinoval. Ako inak, prispeli k tomu krásne triky Raya Harryhausena, pričom najväčší strach išiel s jednookého Kentaura, ktorý aj dnes pôsobí až démonicky (hodný toho, aby bol uctievaný ako božstvo) a úžasne. Treba však spomenúť, že tento film trpí určitou absenciou výraznejších monštier, nakoľko šesťruká Kálí pôsobí výborne a súboj s ňou sa dá považovať za to najlepšie vo filme, no ten divne pôsobiaci griffin mi prišiel dosť odfláknutý. Ďalšia vec ktorá šokuje je, keď vezír odhalí spod masky svoju spálenú tvár, čo je rozhodne nechutné avšak naozaj pôsobivé. Veľmi zaujímavo je vybraté aj prostredie, ostrov Lemuria pripomína svojou architektúrou oblasti Indie alebo Kambodže. Na druhej strane však treba podotknúť, že pokladať architektúru za dielo primitívnych domorodcov je úplne absurdné. Scenár je mierne nedotiahnutý a objavuje sa v ňom množstvo porekadiel (v stenách žijú myši a myši majú uši, atď.), ktorú sú však často veľmi diskutabilné, avšak na celkovej rozprávkovosti príbehu to nijak neuberá. Zlatú Sindibádovu cestu treba brať ako oddychový, ktorý je aj dnes veľmi zábavný a pritom napínavý a rozhodne sa dá považovať za jedno z najlepších Sindibádových dobrodružstiev. (02.12.2007)