Trabantem do posledního dechu

Už v případě minulé cesty bylo zřejmé, že seriál bude pro tuhle svéráznou bandu motomagorů příhodnějším formátem. Australsko-asijská výprava je sice slabší na počet kilometrů, nicméně zatím nejmasivnější co do natočeného materiálu, technického vybavení i různých sociálních záležitostí (vozíčkáři v trabantu na těžkém terénu, vztah Dan - Dominika). Film tentokrát působí zkrátka až moc jako stručný výtah něčeho zajímavého (zvlášť pro nás, co jsme celou dobu sledovali dění ve skupině na facebooku) a zanechává spoustu otázek, jejichž rozvinutí bych se rád dočkal. Seriál hned první epizodou napověděl, že se věci rozvíjet budou; pokud patříte mezi fandy Přibáňova dvoutaktního cvokhausu, doporučuju počkat si na něj a film rovnou přeskočit. (09.09.2016)

Oproti předchozím filmům velké zklamání. Chybí představení celé posádky (jména mi nestačí), chybí úplně zeměpisné informace (kudy kam jedou, přes jaká města, pouště, pralesy, oblasti atd.), chybí mi nějaký ucelenější koncept. Byl jsem na přednášce hned jak se vrátili a to byla úplně jiná káva. Doufám, že seriál bude výrazně lépe zpracovaný, materiálu bylo dost, tak snad to dobře sestříhali :) 65% (18.08.2016)

Miluju cestování. Miluju bezstarostné putování. Miluju rozhodnutí zažít ty nejstrastiplnější cesty do světa. A dokud nemám možnosti se takovýchto zážitků dočkat sám, miluju je vidět v cestopisných dokumentech či dobrodružných filmech. Dan Přibáň v roce 2009 odstartoval novodobý český fenomén mezi cestopisy svou kdysi ješté zcela nevinnou cestou daleko do pustin střední Asie. Ačkoliv má jeho prvotina ty zcela nejměné pozitivní ohlasy, pro mě to byl ať už jen zásluhou lásky ke kultuře Orientu zcela nejlepší díl a po něm to právě jde již mírně z kopce. Jejich zatím poslední natočená road movie o cestě z vyprahlé Austrálie až do thajského Bangkoku již byla velmi dobře zaopatřena dotacemi ze všech možných stran, pro mě ale právě svou komerčností ztratila to prvotní kouzlo. Koneckonců jiný přístup k nám divákům i cesté samotné z pohledu finančního rozpětí je ve filmu značně poznat. (20.09.2017)

"Někdy si musíte pořádně natlouct, zmrznout, hnát se nocí bez helmy a bez světla, abyste si uvědomili, že už to přeháníte." Tak tentokrát se bez nějakého prologu rovnou vyrazilo do Austrálie a já hned začnu tím negativním. Chyběla mi mapa, průběžně zobrazované kilometry, problémy s úřady a přebýval mi vztah Dana s Dominikou. Jinak je to tradičně skvělé, protože mě bavili akční vozíčkáři, padající motocyklisti, zapadlá splašená trsátka i "etiketní" slovník při neustálých opravách. Za jedinečný okamžik považuju přejetí spadlé motocyklistky nebrzdícím trabantem. To bylo skvělé. A ještě jeden okamžik mě potěšil a to když Marek na cestě neustále hledal něco krásnějšího než je Banská Bystrica a nenašel to. Asi si udělám dobrodružný výlet na Slovensko, i když to patrně bude na hranici mých schopností. Tu krásu však chci rozhodně poznat. (17.09.2016)

Brilantní černý humor: Dominika spadne a ostatní se ji ptají, jestli je v pořádku. Dominika řekne, že tak napůl OK. Na to ji vozíčkáři odpoví, že je taky napůl OK a druhá odpoví, že je OK na 3/4 :D. No to zabilo celé kino. Dobrých hlášek nepočítaně, pádů také. Ale Jižní amerika mi přišla o chlup lepší. (21.03.2016)