Labyrint - Série 3

"Vy nevěříte v Boha. Vy věříte ve svou vlastní představu o Bohu: pomodlim se, budu hodnej, stane se mi něco dobrýho - to neni víra. To je handl." Třetí série je opravdu asi nejsilnější ze všech tří, pořád ale jde jen o (možná mírně nadprůměrnou) mysteriózní vyvražďovací detektivku v českym podání pro televizní masy, a to se všema neduhama a nešvarama, který k tomu člověka tak trochu hned napadaj. Hlavní zápletka tentokrát vlastně zas tak špatně vymyšlená nebyla, to mě upřímně řečeno potěšilo (a některý roviny i překvapily), nejvíc za zlý tomu ve ale výsledku mám, že je to vlastně celý jedna velká bouda na diváka - to byl případ první série, a je to případ teď i týhle třetí: Naprosto záměrně se někdo vykresluje a popisuje tak, aby bylo jistý a vyloučený, že pachatelem neni a ani bejt nemůže (a to i za cenu množství logickejch chyb), aby nakonec největší překvápko mělo bejt právě v tom, že se ukáže, že pachatalem nakonec ve skutečnosti přesto je. To pak pro mě ale neni překvapení, jako spíš výsměch - zcela jistě je to moment, kterej si mě nijak nezískává a zanechává ve mně nakonec ze všeho nejvíc právě pachuť, přestože ne všechno bylo takhle laciný a celkově tam byly i dobrý momenty. Seriál je totiž nadprůměrnej možná zpracováním, rozhodně ale ne scénáristicky - a bohužel i nejsilnější, třetí řada Labyrintu dokazuje, že kvalitu předevšim nejstarší Ďáblovy lsti Strach už znova (ani s neporovnatelně vyššim rozpočtem a možnostma) asi jen tak nepřekoná. Obecně vlastně platí pořád to samý, co u prvních dvou řad a co jsem psal obzvlášť k tý druhý - hystericky tajemná a návodná Brzobohatýho hudba, zoufale hrající přepíčená random girl (já nechci bejt zlej, ale to je postavička fakt jen na okrasu - Kánocz v s01, Vilhelmová a Kajnarová v s02, a teď naposled Nesvačilová v s03: Je to pořád ten samej epizodní model předůležitý krásky, která je tam vlastně scénáristicky úplně zbytečná, zato se ale každou druhou scénu tváří, jak kdyby sežrala hovno moudrosti) a kilotuna hlopoučkejch wtf, který jen zalepujou prvoplánově budovaný tajemno. Kromě ní (Nesvačilový) se mi ještě nelíbil třeba mladej Pánek, tradičně skvělej je ale Donutil, a samozřejmě taky Taclík a Řezníček. Ve skvělym výčtu všech možnejch failů tentokrát téměř dokonalou práci odvedl sorrow, takže já už jen (klasicky) něco málo za sebe - WTF moments: (POZOR, TROLEJ) Hned první rvačka - zbušení Adama v hospodě: Divnej, špinavej, zkrvavenej kluk přijde do hospody, takže první smysluplná věc, co dva štamgasti maj udělat, je, že ho začnou mlátit? Nebo třeba princip, kdy se (to je právě ta televiznost, o který jsem psal k s02 - ne z hlediska rozpočtu, ale z hlediska stylu tvoření) přijede např. na místo činu (nebo se něco zjistí), načež třikrát někdo nejdřív řekne "doprdele", dva lidi přepadnou mrákoty, jeden dostane málem infarkt - a až teprve potom se ukáže i na kameru, co že se to vlastně stalo. Příkladem týdle televiznosti jsou třeba i nepřirozený rozhovory v kanceláři - kde si každej do svý promluvy hned pateticky stoupá a nesmyslně přechází někam na druhej konec místnosti, asi aby to bylo dynamický a důležitý. Nebo (už klasický) scény, kdy policajti, který už věděj, kdo je pachatel a že za nim do jeho hradní psycho mučírny jedou už najisto, nevolaj posily, ale kvůli budování napětí se tam pro jistotu nejlíp vydaj sami ve dvojici bez jakýhokoli echa ostatním. Mertlova přítelkyně má scénářem nepozchybnitelně danej jasně upřímnej zájem o blaho a zdraví Stolařový - přitom sama osnovala brutální vraždy jinejch nevinnejch lidí z čistě a nic než zištnejch důvodů (nereálnej osobnostní nepoměr mající jen mást diváka). Nebo třeba imbecilní způsob, jak se nechal nachytat bohorovně si sebejistej a policejníma zkušenostma ostřílenej Marek Doležal/Řezníček - přesně tou nejočekávatelnější klasikou, že ho někdo přepadne na cestě od auta do baráku (!?) navzodry tomu, že je vědomou (a očividně nehlídanou) volavkou. Rostislav Jarolím vs. jeho občanka se jménem Petr Jarolím. Divnoscéna, kdy Doutil na psychouše v kápi hodí petrolejku - čeho tim jako chtěl dosáhnout? V seriálu si nakonec díky tomu Švehlík sundal masku, což mi teda jako moc autentická a předpokládatelná rekace nepřijde - je mi ale záhadou, co tim Oliva chtěl sledovat jinýho; naději, že by ho timhle zabil, si přece dělat nemoh, zato ho tim celkem jistě musel nasrat, což byl vzhledem k vrahově nevypočítatelnosti dost nesmyslnej krok a zbytečně vyvolaný riziko, že se na nich Jonáš ještě začne mstít. Kluk, kterej se nakonec zázrakem dostane z cely, o který už ví, že je vlastně čekárnou na smrt, nehledá cestu co nejrychlejc ven, ale v klidu si tam prohlíží mučící místnost?! A nakonec celej balík nonsenců k Jonášovi: Co maj celou dobu jako bejt ty runy, kterejma tam tak z fleku a suverénně píše? Úsměvný je už jenom to, že jde o opuštěnej hrad, na kterej je ale vzhledem k situovanosti vidět na kilometry daleko (nejbližší baráky jsou mimochodem vidět hned v podhradí, takže o žádnou samotu fakt /ani ze seriálovýho kontextu/ nejde), a on si tam ve svý rádoby tajný pracovně svítí jak kdyby se nechumelilo - bez obav, že by si jeho jako slunce svítících oken kdokoli v dohledný vzdálenosti musel za tmavejch nocí okamžitě všimnout? Už první díl se nás scénárista snaží faulama přesvědčit, že Švehlík s tim nic společnýho mít nemůže: Je v hospodě v tu samou dobu, v kterou kamera ukazuje pošahance v kápi na hradě, nezištně a zdopovědně se navíc v hospodě u piva zastává Koláčnýho (nespravedlivě lynčovanýho za něco, co nakonec měl páchat v bestiální míře sám Švehlík/Jonáš - a tahle nespravedlnost Jonáše autenticky rozhořčuje - wtf?). Největší divnost byla honička Jonáše s mužem v masce - to měl honit sám sebe? - nějak to celý nedává smysl (miniálně ne uvěřitelnej). Nepochopitelnej byl taky telefonát se skřekama z podsvětí (to si měl volat sám sobě, nebo jak?), smysl nedává ani to dopravování a aranže mrtvol do kostelů atd. (to to jako měl dělat sám? - viz naposled toho Mertla přivázanýho k srdci zvonu bez vysvětlení, jak se to Jonášovi mělo podařit), dál třeba Jonášovo záměrný vykreslení jako milujícího manžela, kamaráda a upřímnýho, poctivýho a čestnýho policajta (znovu jen vábnička mající za cíl zmást diváka - přitom tenhle nesoulad dvou rovin jednoho člověka je fakt neuvěřitelnej). Nebo ještě jedna "kulisová" - když na Švehlíka v hradní síni klepe Taclík, ten to slyší a hned mu jde otevřít - přitom za otevřenou bránou je vidět modrá obloha, rozhodně tedy nejde o tu síň, na kterou měl Taclík jakože klepat a kde předtim Švehlík stál u těla svý manželky. Hned, co Švehlík bránu zavře, už je zase v tý síni, která ale ve skutečnosti za tou bránou nebyla. (12.11.2018) (méně) (více)