Labyrint

Řemeslně zvládnuté skvěle: parádní hudba, výborné herecké obsazení i vedení herců, ale... Závěrečné roz(h)řešení působilo jako scéna z Takové normální rodinky, když si prabábi Rosůlková zkouší jednu ze svých vražd. Přiznám se, že "nápovědu", která byla před titulky 1. dílu, jsem si nepamatoval, ale v předposledním díle mě tak překvapil Jan Vondráček, že jsem na 1. díl koukl znovu. Sice Knoxův kodex nebyl porušen přímo, ale víceméně si scénárista dělal alibi. Zaujme Strachova hravost - v jedné z posledních scén chce sám z pozice komisaře vysvětlit vrahovy pohnutky :-) Účelově byly zařazené i akční zásahy policejních složek. Tamara bude v případném pokračování chybět. Škoda. Na vývoj Kotkovy postavy jsem zvědavý. (13.10.2015)

"Buď dostaneš metál nebo tě zavřou." Labyrint mi voní mysterióznem, ale při pohybu v něm to trošku ztrácí na zábavě. Není to zkrátka vystavěné tak, jak by to mohlo být a za mě je to trošku promarněný potenciál. Přesto se v Labyrintu motám celkem rád a klidně ho komukoli doporučím ke zhlédnutí. Jen ten náčelník Oliva je nejslabším velitelem kriminálky, jakého jsem za poslední léta viděl a taky mi trochu vadí, když jsou obvodní oddělení plná vyšetřujících strážmistrů, tedy policistů před dokončením základního kurzu. Nicméně to jsou jen detaily a na napínavosti případů to nic nemění. (18.10.2016)

Jiří Strach opět dokazuje, že je dobrý "rejža". Herecké obsazení skvělé, scénář také skvělý, jen ten Míra Donutil by mohl poněkud shodit ze své (nad)hmotnosti a ostrá halůzka Zuzana Kanócz by pro změnu zase mohla doplnit do svého jídelníčku pořádný voňavý bůček. A obecně: žádné nezajímavé a nudné scény, opak je pravdou. Po třetím kousku stále v napětí. Díky všem, kdo se na tvorbě podíleli. S nedočkavostí čekám na každé pondělí a protože su z Moravy, sháňám adresu Zuzany, abych jí dajaký ten provoňaný bůček poslal. :-) ....... PO ZHLÉDNUTÍ POSLEDNÍHO DÍLU (viděl jsem všechny) MUSÍM DOPLNIT osobní pocity. Byl silně "utažen za vlasy". Abych se smířil během jednotlivých dílů s téměř nadpozemskými vlastnostmi a metodami vražedné nestvůry mi dalo zabrat, ale konečné zjištění, že se jednalo vlastně o vetchou stařenku, bravurně a zcela samostatně ovládající nejmodernější technologie, z toho mi pane scénáristo Hudský bylo docela dost špatně. Dokonce i má manželka, odchovanec komerčních TV stanic poslední díl naprosto zavrhla. Pane Hudský, jsme kulturní národ, tak to s námi zase tak moc nepřehánějte a nekazte celkový dojem ze seriálu. Ze čtyř hvězdiček jdu dolů na tři. (16.09.2015)

Seriál, který si od počátku vysloužil kritiku jak z řad odborníků, tak i laické veřejnosti. I když je kritika v řadě bodů oprávněná, přesto jde v televizní tvorbě o velice zdařilý počin a to nepochybně díky vyzrálé filmařině Jiřího Stracha. O secénáři se diskutovalo v souvislosti s tím, že je překombinovaný, rozhrává víc dějových linek, které pak v konečném výsledku působí rušivě. Předpokládám, že divák usedající k obrazovace neočekává, že uvidí kousek ze života, očekává strhující podívanou, která se pokud možno zcela vymyká tomu, co už někdy v televizi viděl nebo co zažívá denně na ulici a na co by nejraději s chutí zapomenul. Ano příběh je hodně doširoka rozvinutý, pohrává si s mystikou a křesťanskými symboly, opírá se o divácky oblíbenou záhadologii, připomínající Šifru mistra Leonarda. Podařilo se udržet svižné tempo děje, seriál překvapil velmi dobrými hereckými výkony vedlejších rolí, brilantní byla Jana Štěpánková, která si po dobromyslné a poťouchlé babičce Kudrnové a svérázné důchodkyni z Účastníků zájezdu zahrála trošku jinačí kousek. Snímek nabídl zajímavý pohled na církevní osoby a dogmata, zcela nově se otevřelo filmařsky oblíbené zpovědní tajemství, zde ovšem řešeno odlišně než v Polnočné omši nebo ve snímku Je třeba zabít Sekala. Nepředpokládám, že by vyšetřovatelní při běžné praxi vnikali neoprávěněně na cizí pozemek nebo se dopouštěli násilí na právnících a pro strýčka příhodu nosili po kapsách záloží revolver, asi by nám Policie méně pomhala a chránila, mnohem víc by se potýkala s prokurátorem. Kdo nečeká pravdivou story a chce se odreagovat u dobře zrežírované detektivky, nemůže s Labyrintem sáhnout vedle. (13.10.2015)

Rozjezd slibný, zhruba v půli se pak našlo několik opravdu napínavých okamžiků (vybavím si hlavně podařený útěk z vrahova doupěte) a bylo to bez ironie zajímavé, jenže ten závěr... Ten závěr tomu zase zlomil vaz. Už předposlední epizoda s velikánským zátahem na hraně parodie, k němuž burácela Carmina Burana, leccos napověděla, a ta úplně poslední to bohužel potvrdila. Spolu se spravedlností nakonec v Labyrintu zvítězila trapnost a nechtěná směšnost (podpořená krom jiného i režisérovým cameo výstupem) a nemůže za to ani tak Jiří Strach, jako spíše scenárista Petr Hudský. Nejvíce to odnesl chudák Miroslav Donutil, do jehož postavy ukřičeného policejního šéfa se snad už více klišé nevešlo. O zdravotní sestře a neskutečně odbyté smrti jedné z hlavních postav raději ani nemluvím. (13.10.2015)