Náhoda

Po letech viděno (asi potřetí či co - vždycky zapomenu peripetie). Film je spíš na 4 hvězdy, ale je to mé dospívání a vždy jsem pro něj planul. Co z něj není živé je samozřejmě pathos, ale i ta zvláštní filmovost, která u Kieslowského přečněla i do devadesátek - a je to i ta filmovost, která nás k němu, pankáče předposrané - táhla si zaplakat. Když z ní pominu děsný filmový závěr tohoto (který ale tehdy rezonoval v mé citlivé adolescentní duši a nezapomněl jsem na něj - sladká bezvýchodnost, že?) je to, že umělci jsou umělečtí, fízlové fízláčtí, mladí muži nadšení atd. Co z toho naopak živé zůstalo je obrovská pochybnost o tom, co stojí za to - zejména u první varianty příběhu. A pak ještě herectví všech zúčastněných - to je neskutečné! (12.10.2021)

Presne filmy tohoto typu se mi hodne libi. Clovek si muze vybrat pribeh, ktery se mu nejvice libi a dej se prekryva, doplnuje. Kdyz jsem si cetl o cem tento film bude, nemohl jsem se dockat, az jej uvidim. To, ze to Kieslowski s kamerou umel je nepochybny fakt, jeho scenare jsou taky velice kvalitni a zajimave, umel vybrat do filmu i skvelou hudbu a dle me jsou ve filmu nejlepsi dialogy. I pres ta vsechna pozitiva, nemohu dat plny pocet hvezd, az moc se film tahne a chvilkama jsem se dost nudil. (09.09.2007)

Jestli v reálné skutečnosti opravu existuje jakási smyčka ubíhající na různé strany, tak mě Kieslowski zděsil, že můžu ztratit víc než pouhý jeden vlak. Nosná myšlenka Náhody je neuvěřitelně mocná a působivá a společně s přiměřeně politickým a morálním apelem má ohromnou sílu ve výpovědi. Titulní hrdina má možnost volby omezenou, ale i pokud volí, dostihne ho další náhoda. Krzysztof Kieslowski pouze lacině nezneužíval perfektní látku a skrz tři diametrálně odlišné roviny opět ukázal, že je talentovaný tvůrce i krutý stratég. S pomocí působivé hudební znělky vytváří velkolepý dojem v cyklické situaci, a přesto, že přibližuje Polskou realitu politické totality, nedovoluje zahraničnímu divákovi, aby se nudil. Za takový výkon si zaslouží obdiv. (12.04.2009)

Niekedy pred desiatimi rokmi sa pochlapila naša verejnoprávna televízia a uviedla v rámci filmového klubu niekoľko KiesloWskiho diel, vďaka ktorým som čiaStočne spoznal jeho tvorbu. Najoriginálnejším snímkom (i keď nie možno úplne najlepším), z nich bola Náhoda. Na veľmi zaujímavom scenáristickom pôdoryse nám v nej ponúka drámu, ktorá nášmu divákovi, ktorý vyrastal v predošlom režime, bude veľmi blízka. Poprosil by som nové vedenie STV, ktoré sa vyhráža novými programovými štruktúrami, aby si na Kieslowskeho znova spomenulo. VIDENÉ KONEČNE ZNOVA: Teda ďakujem (teraz už) RTVS, že si na Kieslowskeho aj mňa spomenula. Stálo to znova zato. (14.01.2013)

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)