Náhoda

Výsledky experimentu "otevřené" životní situace ve filmu.  Jedním z důvodů, proč se Kieślowskeho filmy někdy zdají prodchnuté nevysvětlitelným smyslem pro tajemství, je jeho sklon nechat náhodu hrát hlavní roli v životech svých postav, jak tomu i ve skutečnosti bývá. Tato síla, jejíž povaha se vymyká lidské kontrole a chápání je tím, čemu někdy také říkáme štěstí,  nebo snad Boží vůle. Ať už to nazveme jakkoli, náhoda mění osudy k lepšímu i horšímu, rafinovaně i dramaticky. V jednom z nejprovokativnějších zkoumání náhody a osudu ve filmu používá pan režisér originální a silný myšlenkový experiment, který ukazuje, jak může jediná jednoduchá "akce" vytvořit tři různé možnosti života jednoho muže. /// Schopnost filmu zobrazovat vnější realitu a zároveň manipulovat s časem a prostorem umožňuje vizuální srovnání toho, co si lze jen mlhavě představit: tří možných životů jednoho člověka. To téma je fascinující, protože koho v té či oné chvíli nenapadlo, jaký by mohl být jeho život, kdyby místo toho udělal tohle, nebo kdyby se nestala jistá událost, nebo kdyby se narodil v jiném čase nebo na jiném místě?  ///  Witek je mladý muž, který hledá životní směr a chce konat dobro. Divákovi je představen sekvencí obrazů předcházejících třem variantám jeho existence.  Tyto roztříštěné scény poskytují letmý pohled na jeho osobní vztahy od dětství až po dospělost a ve filmu slouží jako výchozí bod, který je potřeba uchopit a rozvinout v různých verzích jeho života. Považuji za zbytečné dopodrobna rozepisovat každou ze životních "voleb", ale přeci jen se zmíním o důležitých momentech: V první (kdy stihne vlak) si v závěru Witek uvědomí, že se z něj nevědomky stal informátor a že už nemůže přijmout romantickou idealizaci komunistické doktríny. Zatímco čeká na nástup do letadla na konferenci v Paříži se skupinou členů strany, je jim na poslední chvíli sděleno, že budou muset zůstat v zemi, aby se vypořádali s vypuknutými stávkami. První možný scénář Witekova života tak končí ve znamení procitnutí z šoku vlastního selhání s následkem frustrace a deziluze. Druhá část začíná tím, že se Witek šíleně vrhne za odjíždějícím vlakem a přitom vyrazí tulákovi z ruky sklenici piva. Zastaví ho strážce pořádku a dojde k potyčce. Policie ho zatkne a je odsouzen. Tady si divák připomíná nepoměr, který se často objevuje mezi lidskou touhou a realitou, a zanechává otazník nad Witekovou šancí na štěstí v této variaci jeho existence. Tento segment ukazuje alternativní perspektivu tajemných sil, které ovlivňují naše životy: víru, že lidské události jsou určovány vyšším záměre:  Boží vůlí spíše, než náhodou. Witek se seznamuje se Stefanem, knězem upoutaným na invalidní vozík a ženou středního věku, jenž silně věří v sílu božské prozřetelnosti.  V mnoha ohledech jsou první dvě verze Witekova života navzájem zrcadlovými obrazy, přičemž prvky z první epizody se ve druhé pečlivě odrážejí obráceně. Lze to chápat i tím způsobem, že jde o diametrálně odlišné scénáře vedoucí – ironicky - k podobným závěrům. V první a druhé části se Witek angažuje na opačných stranách v politickém a náboženském "spektru", ale nakonec ho obě možnosti dostanou do pasti deziluze. Ve třetím díle Witek zmešká vlak, ale potká Olgu, spolužačku z lékařské fakulty. Tím, že nestihne vlak, nalezne lásku a naplnění v osobním i pracovním životě. Vrací se na lékařskou fakultu, ožení se s Olgou a brzy se stane otcem. V souladu se svou povahou a osobností v prvních dvou verzích se prezentuje jako milující manžel a otec i jako soucitný lékař. V této variaci je ovšem naprosto apolitický a ateista. To ho ale  vede často k zamyšlení a způsobuje to jeho vnitřní neklid. Witekovo rozhodnutí odletět přednášet na konferenci místo děkana je výsledkem pevného odhodlání překonat svůj strach a postavit se proti nespravedlnosti. V poslední sekvenci vlastně spojuje režisér postavy ze tří částí filmu dohromady a předznamenává tak techniku ​​v závěru  Červené (1994).  Schopnost publika identifikovat různé postavy nám dává příjemnou iluzi vševědoucnosti, protože víme, jak by se jejich životy mohly prolínat s životy Witeka, kdyby události nabraly jiný směr. Uvědomujeme si, že Witek by v dalších dvou variantách svého života byl také ve stejném letadle jako ve třetí části, kdyby do každého případu nezasáhla náhoda. V závěrečné scéně se Witek tedy konečně dostane na palubu letadla. Chvíli po startu letadlo vybuchne. /// Kieślowskeho filmy nejsou vyloženě náboženské, mají však duchovní a metafyzickou kvalitu, která pramení z jeho zaujetí tajemnem. "Náhoda" je prostoupena tématem předtuchy a taky symboly. Filmu to dodává spontánnost. V první části se Witek opije vodkou, aby tyto předtuchy utlumil. Ve druhé části láhev obsahující "vzkaz" naráží na vzdálenost mezi nadějí a realitou. Podobně, když Witek navštíví kněze a spatří na stěně obraz Krista s očima, který vytváří iluzi otevírání a zavírání, zdá se, že trik obrazu naznačuje nepravost Witekova zapojení do katolické víry. Ve třetí části při návštěvě pacienta Witek narazí na dva žongléry, kteří dovedně udržují ve vzduchu ohromující počet míčků. Když se nenuceně pokusí doma bez úspěchu žonglovat s jablky, pro diváka se ještě víc umocní výzva udržet své osobní štěstí v rovnováze. ///  Ve svém hledání pravdy Kieślowski zkoumá složitosti života s originalitou, jemností a hloubkou. Součástí síly a jemnosti jeho filmů je jeho schopnost vykreslit neviditelný, tajemný rozměr lidské existence. "Náhoda" byla údajně inspirací pro britský celovečerní film Srdcová sedma (1998) Petera Howitta, romantickou komedii s Gwyneth Paltrow v hlavní roli. Tento snímek ovšem redukuje strukturu a myšlenky "Náhody" na vykonstruovaný a povrchní příběh o hrdinčině milostném životě a kariéře. /// Snímek "Náhoda" začíná jakousi předehrou skládající se ze série zdánlivě nesouvisejících obrazů a poté rozvíjí tři možné variace na téma osudu jednoho člověka. Opakování a variace téhož úvodního motivu "stihnout vlak do Varšavy" umožňují režisérovi s dokonalou dovedností srovnávat ale také rozvíjet nečekané souvislosti. Všechny tři verze Witekových životů obsahují mentory, kteří nahrazují jeho mrtvého otce: Werner, idealistický komunista v části první; Stefan, kněz a vůdce disidentů ve druhé části a děkan lékařské fakulty v části třetí. V každé verzi je Witek oddělen od ženy, kterou miluje, dvakrát v důsledku svého politického závazku a nakonec smrtí. V každé epizodě dojde k incidentu, který ho nutí zaujmout morální postoj a přehodnotit své přesvědčení. Třikrát se neúspěšně pokusí odletět ze země. ///  V "Náhodě", stejně jako v dalších svých filmech, zastává režisér existencialistický názor, že je nutností činit rozhodnutí, aniž bychom dopředu věděli, která z těch rozhodnutí jsou správná. To ale neovlivní Povinnost nést plnou odpovědnost za Následky těchto rozhodnutí. Ačkoli smrt je nakonec osudem každého, Witekova předčasná smrt má nádech nevyhnutelnosti, který je výsledkem hlubšího významu. Pan režisér se někde vyjádřil pesimisticky ve slova smyslu, že lidé s čistým svědomím a "rukama" už nemají šanci a že jejich čistota se ocitá v ostrém střetu s těmito časy a tak je nevyhnutelné, aby tito lidé "zmizeli"... Film je tedy nepopiratelně ponurým portrétem existenciálního zápasu jednoho muže o nalezení naděje a smyslu v morálně zkrachovalém a dehumanizujícím systému. Ve všech třech verzích svého života je Witek vždy stejná idealistická, slušná lidská bytost a snaží se dělat to, co je správné i když je vězněm (tak jako každý z nás) svých vášní a citů, kterých se jen těžko zbavuje(me). /// V dánském televizním dokumentu Krzysztof Kieslowski: I'm So-So... (1995)  tvrdí: „Jsme součtem několika faktorů, včetně individuální vůle i osudu. Důležitá je cesta, kterou si zvolíme." ///  "Náhoda" mistra Kieślowskeho by nám tedy měla pomoci pochopit smysl, který dáváme své vlastní lidské existenci, i to, že uvedený smysl není definován životopisními údaji, nýbrž tím jak se chováme v každodenních situacích a naše rozhodnutí v konečném důsledku určují to, "Kdo jsme"....“ (07.09.2024) (méně) (více)

Tak to byl celkem zvláštní polský film z období tzv. morálního neklidu, vyobrazující zvláštní atmosféru 70. let v Polsku s menší zastávkou v našich končinách, které ve filmu působí mnohem zanedbaněji než tehdejší Polsko. Příběh je o jistém Witekovi, studentovi medicíny, jehož život se odvíjí podle různých scénářů v závislosti na tom, zda stihne nebo nestihne na nádraží na peróně dohnat vlak z Lodže do Varšavy. Začátek je poněkud zvláštní a celá tato zvláštnost, pro některé hloubka, prostupuje celým filmem. Nejprve sedí v letadle a křičí "Ne!" Dále je zde krvácející osoba, kterou vezou nemocniční chodbou. V dětství se Witek naučil psát (nečekaně), na střední škole randí s Czuszkou, na vysoké zase s Olgou. S ženskými problém tedy neměl. Jednoho dne umírá jeho otec a po telefonu mu akorát sdělí, že "už nic nemusí dělat". Po tomto hovoru spěchá na nádraží v Lodži, aby stihl pohřeb svého otce a zde dojde k jakémusi rozštěpení jeho příběhu. V prvním scénáři při běhu porazí chlápka s pivem a vlak stihne. Ve vlaku potká starého komunistu Wernera a také je zde pár chlápků s týpkem, kterému nabízí útěk, který on ovšem odmítne. S Wernerem se baví o komunismu, o mučení a bití při výsleších v 50. letech a také o tom, zda ta idea má smysl. Stane se komunistou, přeruší svá studia medicíny a setká se se starou dobrou Czuszkou a hned si zapíchají, což je zde krásně vyobrazeno (dalo se pohonit). Pak se na oko zapojuje do ilegálního odbojového hnutí, které tiskne zakázané knihy a časopisy. Povede se mu dostat do nemocnice, kde tato skupina vězní několik doktorů a má své "požadavky". Ve chvíli nepozornosti je propustí, pomůže jim utéct, ale sám se vrátí zpátky , aby to tam ti anarchisti nezapálili. Za odměnu může jet na speciální misi do Francie. Witek se prochází s Czuszkou, když v tom u nich zastaví policisté a ji zatknou, zatímco jeho jako komunistu propustí. Czuszka je propuštěna a Witek s ní chce navázat opět vztah a přidat se k anarchistům, ale je celkem dost nepříjemně odpálkován. A na letišti je mu jeho mise do Francie zrušena. Ve druhém scénáři Witek při spěchu na vlak srazí týpka s pivem a rozleje mu hrnek, zatímco zdrhá za vlakem, který nedožene a navíc se porve s výpravčími. Končí za to na 30 dní ve vězení a musí vykonávat veřejně prospěšné práce. Setká se s jednou ženskou, které banda týpků pravidelně plení dům, to jsem nechápal. Také se potká s kamarádem z dětství Danielem a jeho celkem jedlou sestrou spisovatelkou Werou. Stane se z něj silně věřící katolík - nechá se pokřtít a symbol Ježíše na kříži se pro něj stává velice důležitým. Chce získat pas aby se mohl vydat do Francie, ale úřady jeho žádost zamítnou, protože je to antikomunista. Může jej však získat, pokud se napojí na odbojové kontakty ve Francii. Doma se pak baví s Werou a vypadá to na další sex, ale zvoní mu telefon a je povolán do stejné centrály odporu - k anarchistům, ve které byl v první variantě, avšak je to tu vypleněno a zůstává jediný člověk, který pochybuje o jeho loajalitě. No a pak je tu třetí scénář. V tom opět Witek spěchá na vlak, a srazí chlápka s pivem, tentokrát se mu však omluví a vlak stejně nechytne. Na nástupišti spatří svou další lásku Olgu a za chvíli už spolu píchají u něj na podlaze - jo, dalo se opět dobře pohonit. Witek se tentokrát rozhodne pokračovat ve svém studiu lékařství a po dokončení školy chce učit na fakultě a pracovat v nemocnici. Witek s Olgou čekají dítě a tak se vezmou. Witek se tentokrát nepřidá ke komunistické straně ani naoko. Členům strany se sice žije lépe, ale je to velké svinstvo, co dělají. Na fakultě koluje petice za děkanova syna, který je obviněn ze šíření zakázané literatury. Witek však petici nepodepíše - je zodpovědný lékař. Dostane od děkana příležitost zúčastnit se místo něj zahraniční stáže v Libyi, kterou přijme. Při odjezdu vlaku směrem na letiště se od Olgy z nástupiště dozvídá, že čeká jejich druhé dítě. Na letišti jsou lidé, kteří se vyskytovali v prvních dvou scénářích. Witek si sedne do letadla, ale to vybuchne hned poté, co vzlétne...No, bylo to místy dost náročné na udržení pozornosti, těch složitých hovorů a symbolických významů tam bylo na můj vkus a příliš a ty seksuální scény si mohli odpustit. A také mě zaujal nepoměr jednotlivých scénářů - první zabral skoro polovinu filmu, a další dva se musely podělit o tu druhou půlku. (03.10.2022) (méně) (více)