Klub příšer

Britský snímek „Klub příšer“ je takovým smutným a špatným ohlédnutím za tvorbou studií Hammer a Amicus, ukázka toho, kde v té době studia byla. Tedy v podstatě po smrti. Tenhle film je jen posledním hřebíčkem do rakve a i herci, kteří se zde objevili, si zasloužili něco trochu lepšího. Ale nedá se svítit. Film „Klu příšer“ je jen špatným povídkovým filmem s třemi nevýraznými povídkami. (11.10.2019)

Obstojná antologie se skládá ze tří příběhů - dvojice by si ráda přišla lacině k penězům, a tak mladá žena se uvolí k sňatku s majitelem panství, který ale není tak úplně člověkem - skvostné interiéry a smrtící písknutí. Ve druhém, který je asi nejkomičtější, vypráví upíří filmový producent o svém nelehkém dětství - pozor na D. Pleacence a muže s houslemi! Třetí příběh má skvělou atmosféru gotických hororů - za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží tajemná vesnice. Stačí jedno slovo - ghúl - a všechno je jasné. V. Price si zde poprvé a naposledy zahrál upíra a průvodce spisovateli strašidelných knih. Povídají si v klubu, kde zní rocková hudba, a zdá se, že R. Williams tu našel inspiraci pro svůj videoklip Rock DJ. Soundtrack vyšel na vinylu v počtu 1000 kusů, a tak se dnes prodává za horentní sumy...asi tak. (03.12.2023)

Poviedkové filmy nemám rád a ani tento nepredstavuje nič svetoborné. Ako tak ma bavila len druhá poviedka i to najmä vďaka parádnej cimbalovke, ktorá podkresľovala upírsku tématiku. Ale scény z klubu (vrátane piesní!) sú skvelé a Vincent Price si úlohu rozprávačka náramne užíva (najmä svoj záverečný monológ). Len John Carradine vyzerá, že ho vykopali z hrobu. (03.11.2020)

Opat ten nestastny napad spajat komediu s hororom, tentokrat to napadlo rezisera Roy Ward Bakera {este nic schopne som od neho nevidel}. Upirska tematika je az samoucelna, bat sa nie je coho, obcasne komedialne vsuvky skor snimku skodia nez pomahaju a Vincent Price {Dum Voskovych Figurin 1953} nic dohromady nepredviedol. 30 % (31.03.2015)

V tomto filmovom projekte, sa zišlo viacero filmových osobností ako Price, Carradine či Pleasence. A pod taktovkou štúdia Hammer. Film je rozdelený do troch poviedok. Prvá ohromí strašidelným sídlom a hudobným doprovodom. Ale príbeh bol strašne debilný a aj celkové prvedenie tej poviedky bolo veľmi naivné. Druhý príbeh disponuje temným prostredím, ale nezaujímavým príbehom a totálne nepríjemnou hudbou, toto bola číro číra nuda. Tretí príbeh bol pekne prepracovaný, temný a vynikajúcimi ilustráciami,tento bol najsilnejší, najtemnejší a najlepší s celého filmu. Vždy po poviedke bola krátka pauza, ktorá sa presunula do Monsters Clubu a tie rockové sprievodky boli strašne nevhodne a pri takých hereckých veličinách, to bolo až trápne. Tie umelohmotné masky, akože monstier, boli príšerné nedokonalé. Ako celok veľmi, ale veľmi slabý poviedkový film. (26.05.2015)