Čokoláda

Příjemná červená knihovna, šmrncnutá žel pokusem o jakýsi pomyslný svár mezi svobodomyslnými lidmi a bigotními věřícími. Nic mezi, jen tvrdá jádra svých lig. Čímž snímek zcela ztrácí jakoukoliv věrohodnost, pokud o ni stál. Působí jako tezovitý příběh zabalený jakoby do hávu pohádky, ale propagující zcela jasně jen jednu linii vidění světa. Jestliže to však vezmeme jako pohádkový příběh o paní, co furt někam utíká, protože nadělá spíš problémy než přinese klid, a sem tam si najde i spolunocležníka, ok, dá se na to dívat. (28.09.2013)

Hořká nebo sladká? Krásný příběh o čokoládě, která svou jemnou chutí přiměje nejednoho člověka přehodnotit své předsudky a podívat se na vztahy s lidmi z trochu jiné strany. Příjemní herci, hlavně Julie Binoche a Johnny Depp, příjemná hudba, pohádková atmosféra, prostě příjemný nepřeslazený film do nepohody. (30.06.2007)

Nádherně sladký a příjemně voňavý příběh o prozření a napravení se. Na čokoládu jsem během sledování chuť neměl, neboť jsem jí spousty spořádal před projekcí. Nejspíš jako průpravu před samotným zhlédnutím :) Ono mě navíc po čokoládě občas bolejí zuby, čili všeho s mírou. Čokoláda je asi nejslabší film, který jsem od Lasse viděl, i přesto jsem se celé dvě hodiny bavil a s úsměvem na tváři sledoval veškeré dění. Překvapivě jsem se však nezakoukal do Juliette Binoche, ale (třebaže to zní poněkud podivně) do Leny Olin. Vitalita z ní čišela o sto šest. Tím nejlepším je na celém filmu Judi Dench, jejíž stařenu jsem jí sežral i s navijákem. A samozřejmě Johnny Depp, který si mě narozdíl od většiny zde získal - scéna s pojídáním žížaly mi utkvěla v paměti nejvíce. Tyto řádky píšu, když zrovna čtvrtou hodinu čekám na oběd a u monitoru mi leží čokoládová tyčinka. Že bych si jen jeden kousek dal..... (04.04.2008)

Moc příjemný film, který je stejný jako to, co má v názvu (v tom nejlepším slova smyslu). Hádejte, na co asi dostanete během jeho sledování neovladatelnou chuť? Dobré herecké výkony velmi sympatických a trefně zvolených herců, krásná hudba Rachel Portman, kamera a prostředí francouzského venkova jenom podtrhují atmosféru filmu. (08.08.2004)

Ke konci je to už trochu moc hezké a ideální (konec z toho dělá v podstatě tu pohádku), ale celý předchozí průběh filmu je nesmírně poutavý a obsahuje moje oblíbené a zároveň neoblíbené téma střetu tradicionalistického zpátečnického dogmatismu a volnomyšlenkářství. Něco, co mě zároveň hrozně baví, je to stále (a asi i navždy bude) velmi aktuální, ale zároveň je mi to většinou strašně nepříjemné sledovat, jelikož ti, se kterými sympatizuju, jsou většinou hrozně slabí a nejsou schopni se hájit tak, jak bych to doufám zvládl já. Tady to tak ale vůbec neplatí, je to prostě feel good film, který je skvěle udělaný a má příjemnou hudbu Rachel Portman, na které jsem byl už asi tak před 15 lety naživo v Rudolfinu (kde i byla Rachel přítomna), ale na film jsem se podíval až teď. A málokdy jsem navíc snesl zdejšího nejoblíbenějšího herce Johnnyho Deppa tak v pohodě, jako tady. (16.11.2021)