Můj život jako pes

Velmi pěkný snímek Lasseho Hallströma (ne-li jeho nejlepší) spojuje dávku skandinávské poetiky, jako když se smíchá špetka Bergmana, zasadíte ho do takového menzlovsko - hrabalovského odéru (jak už tu podobně někdo dobře přirovnal) a trochu připepříme Kusturicou. Velmi krásný výtvarný film s příjemnou muzikou, který člověka dostane, i přes semtam depresivní chvilky, do pohody a příjemné nálady... Doporučuji 90% (26.02.2009)

-4* upřímný film o strastech při dospívání. I když malý Ingemar neprožívá ve své rodině tolik radosti, tak je na vše pohlíženo s nadhledem a hledá se to lepší. A ten rozdíl výchovy dětí tehdy a teď je tak markantní až je to děsné. Všechny děti jsou spratci, ale mezi sebou se přece nějak srovnají. Příjemně optimistický a nostalgický film pro celou rodinu - jestli to tedy ještě teď někoho zajímá... ;-( [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.03.2016)

Príjemné prekvapenie. Vcelku chudobný, jednoduchý dej je vyvážený pestrým vnútorným svetom chlapca, ku ktorému sa život obracia skôr z tej horšej stránky. Film má jedinečnú atmosféru a ani chvíľku nenudí. Všetko je v ňom prirodzené, nefilmové, ako keby sa divák na plynúci život pozeral cez nejakú dierku. Čítal som v komentároch prirovnania diela k rôznym tvorcom. Mne, na rozdiel od nich, tento film pripomenul atmosféru filmov českého znalca detského sveta - Karla Kachyňu. (27.12.2010)

Místy až hrabalovský film očima malého rošťáka (na prahu dospívání ) situovaný do Švédska někdy před 50 lety. Kluk vyrůstá v neúplné rodině jen s maminkou (která ač smrtelně nemocná je téměř neustále duchem někde uprostřed svých románů), starším bratrem a milovaným psem. Prožíváme s ním kus jeho smutně-veselého mládí. Opravdu zážitek! (23.08.2008)

Ingemarovi v životě chybí pořádná mužská osobnost, která by ho tak trochu popostrčila. Nemocná matka mu nedokáže poskytnout skutečnou lásku a oporu. Ani s chlapcovým sebevědomím to není dvakrát růžové. Vše se změní až po odjezdu na venkov ke strýci, kde nalézá sám sebe. Poetický snímek švédského režiséra Lasse Hallströma nabízí Ingemarovo první oťukávání s láskou, přátelstvím.. Nic proti obyčejnosti, ale tvůrce měl přeci jenom trochu přitvrdit na příběhu, taková ta staromilská atmosféra a poetický, pomalu plynoucí příběh mi třeba u Hallströmových Pravidel moštárny sedly o mnoho více!! (08.02.2011)