Můj život jako pes

V přítomnosti nám život může připadat tak trochu pochmurný, takový život jako pes. Ale po mnoha letech se ty vzpomíniky přemění v něco krásného. Prožili jsme první lásky, utrpení a naše nejbližší potkala smrt. Avšak život není jen o smrti. A o tom je právě tento milý švédský film. Nahlédnutí do dětské duše, která občas štěká jako pes. (23.01.2011)

Teď už další z mých oblíbených cizokrajných filmů. Očima dítěte sledujeme jak probíhal život padesátých let. Jedná se o poetický příběh ustrašeného, zoufalého ale velice chytrého chlapce, který poprvé nesměle u svých příbuzných poznává laskavost lidí, přátelství, lásku ale i smutek. Režisér ví, jak zaujmout vypracovaností postav i skvělou atmosférou. - "It really bothers me when I think of that poor dog Laika. She had to do it for human progress. She didn't ask to go." (17.10.2020)

Film, ktorý bodoval po celom svete (na festivaloch) a predznamenal úspešnú kariéru Lasseho Hallströma za morom. Najlepší zahraničný film na Golden Globes 1988 a k tomu dve nominácie na Oscara (réžia, scenár). Môj život ako pes je ukážkový príklad filmu, ktorý očividne čerpá zo skutočných zážitkov. Ľahko badať, že základom scenáru boli ozajstné príhody počas dospievania. Švédi natočili tragikomédiu, kde sa striedajú pekné a neľahké, až tragické aspekty vyrastania na periférii. Silný dojem, prišlo mi to ako hraný dokument a mladý Ingemar ako reálny chlapec a nie herec. Nakoniec, herec to ani nebol - Anton Glanzelius nikdy predtým, ani potom v žiadnom inom kinofilme nehral. 8/10 (09.08.2015)

Príjemné prekvapenie. Vcelku chudobný, jednoduchý dej je vyvážený pestrým vnútorným svetom chlapca, ku ktorému sa život obracia skôr z tej horšej stránky. Film má jedinečnú atmosféru a ani chvíľku nenudí. Všetko je v ňom prirodzené, nefilmové, ako keby sa divák na plynúci život pozeral cez nejakú dierku. Čítal som v komentároch prirovnania diela k rôznym tvorcom. Mne, na rozdiel od nich, tento film pripomenul atmosféru filmov českého znalca detského sveta - Karla Kachyňu. (27.12.2010)

Krásny film, v ktorom si aj my, odrastenejší, môžeme spraviť výlet do detského sveta dospievajúceho chlapca. Ten svet už nie je celkom detský, a nielen vekom, ale aj problémami, v ktorých sa bezvýchodiskovo nachádza. Stotožnenie sa s Lajkou, opustenou všetkými blízkymi, samou v celom vesmíre, je jeho záchranou. Potom prichádzajú radosti dospievania, nie každému bola dopriata takáto akčná podoba partnera na futbal a boxovanie. Nebol to len Kachyňa, ktorý detský svet a problémy dokonale poznal a vdýchol do filmu, má aj švédskeho nástupcu. –––– Ale nejvíc ze všeho mě asi dojímá, když pomyslím na to, co se stalo s Lajkou. Je to hrůza poslat psa do vesmíru a nedat mu ani dost žrádla. Obětovala se pro pokrok lidstva. I když se o to vůbec neprosila. –––– Měl jsem jí všechno vyprávět, dokud měla síly. Měl jsem jí všechno vyprávět. Máma má ten správný smysl pro humor. ... Vím, že by se tomu smála. –––– A viděl jsi něco? – Všechno! – Když to s tebou takhle půjde dál, nepustí tě k biřmování. – Ale stálo to za to. (23.08.2016)