Dospívání po americku

Matka hledá chlapce pro syna, aby našla tyrana. Robert De Niro poněkolikáte umně ztvárnil vyšinutého chlapa, v tomto případě nabubřelého otce s mindráky. Tyto role mu jsou ušité přesně na míru. Chlap co neumí skoro nic, ale dělá, že umí všechno. Když mu někdo řekne pravdu do očí, tak je okamžitě oheň na střeše a nebojí se použít i násilí. Takovej bezpáteřní parchant, že mu máte sto chutí fláknout. (23.02.2007)

Samozřejmě nemám rád to, čemu se říká "amerikanizace života" nebo schovávání všech kulturních projevů pod jednu zástěru (mohé sice láká se pod ní podívat, ale jiní zase ví, že tam nic neni. Na druhé straně pohled na film jako "Dospívání po americku" je pervertovaný  a nesmyslný. Tohle se může stát kdekoli, mírou je pouze dosažení příslušné míry brutality. Trojúhelníkový půdorys je hodně sevřený: žena je neschopná žít samostatně a když promrká všechny své peníze z prvního manželství, s úlevou vleze do druhého), jejím druhým manželem je psychopat (o kterém se bohužel nedozvíme téměř nic, snad, že to o sobě ví či to tuší, ale považuje to za běžnou realitu jako všichni psychopaté), oba vychovávají kluka, kterému není co závidět, ale má tuhý kořínek. Nakonec dojde k očekávané katarzi a útěku. Jsme opět na zastávce greyhoundů. Je to opravdu konec nebo jen další začátek? (04.03.2023)

Jako psychologická drobnokresba vztahu syna a despotického otčíma super, zvláště v hereckých partech naprosto geniální střetnutí hereckých person svých generací. Bohužel to chvílemi zaškobrtává v takových prkotinách jako stylovější vylíčení své doby (chvílemi až moc umělé) a poněkud zanedbanými vedlejšími postavami, které ale často hrdiny silně ovlivňují, tudíž by si měli odbýt delší party. Caton-Jones je solidní řemeslník, který umí natočit údernou scénu (závěrečná rvačka), ale celek včetně myšlenky mu uniká mezi prsty, jinak by to bylo na absolut. (23.02.2007)

Režisér Michael Caton-Jones využil mladistvého vzhledu tehdy osmnáctiletého Leonarda DiCapria a ostříleného Roberta de Nira..oba postavil proti sobě ve "hře" na otčíma a nevlastního syna. Leo už v roce 1993 dokazuje své kvality a v tímto dramatem se také dostává mezi hollywoodské top hvězdy. "Shut your pie hole!" (27.02.2007)

Nejsem kluk a tak jsem možná nedokázala všechny ty nuance Tobyho života vstřebat úplně cele, ale nesnášela jsem zakomplexovaného tyrana Dwighta úplně stejně jako on, což je důkazem dokonalého hereckého umu Roberta De Nira. A i když zoufalá Caroline myslela, že sňatkem vyřeší jejich ne zrovna jednoduchou situaci, tak netušila že se právě dostala do ještě obtížnější situace než předtím a která nutně musela vyvrcholit nějakým podobným způsobem, jak to bylo i v Tobyho životě. Tahle velmi obtížná a náročná životní peripetie ale nakonec dovedla Tobiase Wolffa až k napsání autobiografiie a potažmo i k jejímu zfimování. Leonardo už tady v těch devatenácti letech ukázal, že umí s velkým U a že ho v budoucnu jistě čekají ještě jiné velké role. Moc se mně líbila dobová hudba, která se střídala se zrovna tak krásným hudebním doprovodem Cartera Burwella. Opravdu silné životní drama, které bych nikomu nepřála, ale je jasné a smutné, že byly, jsou a budou. (09.06.2013)