Mladý papež

po první díle hodně smíšené pocity a nemůžu říct že by mě to donutilo sledovat dál.Law výbornej,Sorrentino je z toho cítit na kilometr a téma je zajímavé,ale jako celek mi to moc nesedlo.Uvidím jestli se někdy odhodlám k druhému dílu...první díl 60% edit : po více jak třech letech a poté co mě nadchnul New Pope jsem dal seriálu znova šanci a i když z něj nejsem tak nadšen jako z jeho "druhé" série,ve které to Sorrentino vypiloval k dokonalosti.,musím uznat,že jde o opravdu zdařilé dílko.Jude Law je výborný a i když sem z celé série neměl takové pocity jako z té nadcházející,jde rozhodně o seriál,který stojí za vidění...80% (01.11.2016)

3,5* --- Sice jsem čekal asi něco trošku jiného, ale nevadí mi to a přesto to byla velmi zvláštní záležitost. Papežem se stal někdo, jehož postoje skoro nikdo nezná a Pius XIII. je rozporuplný ve své nečekané neortodoxnosti i silné konzervativnosti natolik, až to dělá s celou církví kotrmelce. Ze začátku to vypadá, že je Pius pěkný mamrd, smysl to začne dávat ke konci. Byť je to celé trochu přitažené za vlasy, má to několik světlých chvilek, skvělého Juda, výborně to vypadá a má to skvěle vybranou a udělanou hudbu. už jen kvůli těm posledním třem plusům to stálo za to. (05.07.2017)

Rozkoukával jsem tento seriál nadvakrát. Poprvé mě totiž vůbec nechytl. Ovšem doslova mě ohromil Jude Law jako podivínský papež s podivínskou povahou. To mě později motivovalo dát tomuto dílu druhou šanci. A kupodivu od poloviny mě to drželo a nepustilo. Rozjezd tohoto díla je pomalý. Ba co víc, charaktery se zde vyvíjejí až minimalisticky. V podstatě mi prvních pět epizod žádná nepřirostla k srdci. O to více jsem byl šokován, že díly poslední jsem zkoukl naráz. Excelentní práce s postavami i přímo božský výkon Jude Law a dalších zde zobrazených charakterů. Bravo Paolo Sorrentino! 80% (08.01.2021)

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)

Papežské, božské, vatikánské, převyšující, drzé, bílé, frackovské, nebeské. Upřímně jsem netušila, co od tohoto seriálu čekat. Ale po prvních scénách jsem byla naprosto pohlcena skvělými dialogy, monology, skvělým Judem Lawem, kterému ta role sedla, jako by byla psaná přímo pro něj. Kamera, světla a obraz, vše tak souměrné, harmonické, tak božsky čisté a jasné, tak veselé. Hudba a soundtrack melodická, a náramně vhodná k poslechu. Škoda jen 10-ti dílů. ..seriál putuje do top desítky.. (15.02.2020)