Mladý papež

Velké zklamání, dané především očekáváními z prvních dílů. Odpoutaná a nepředvídatelná první polovina je potěcha pro to spirituální i zemité v nás. Navíc Law funguje jako dráždivý objekt, který se nikdy nechová tak, jak chceme. Sorrentino si tu vzpomněl na doby, kdy nebyl velmistrem plochého populismu, ale uměl si obrazem a zvukem podmanit dost zásadní existenční koncepty. Vatikán je jeho další terárium plné líných lidských plazů, kteří marně hledají smysl bytí - a v tomhle ohledu je Mladý papež konečně životaschopnou látkou. Jenže pak je tu druhá polovina, především některé části dílů 6–10. Co bylo spontánní, je tu strnulé. Co bylo imaginativní, je tu nahodilé. Ambivalence přechází doslovnost, provokativnost v prvoplánovost. Z postavy papeže se stává triviální "nesrozumitelný svatý". Sorrentino těká, dělá hloupé scenáristické kopance (kauza s dopisy ve stole? wtf?), hudbu používá občas vysloveně předvádivě (Kalinka? Come on!) a namísto surrálného klokana se zahradami Vatikánu prohání tak trošku troškovská svatá Juana. Závěrečná pointa je bohužel Paolo model Mládí. Nabubřelé, prázdné, křečovité, banální... Tenhle seriál si cením za prvotní energii, s jakou narušuje tradiční představy o žánru a dramaturgické koncepci, ale v závěru se ukáže, že trocha rigidity by tu vůbec nezaškodila. Sorrentino překypuje vším možným, ale rozhodně ne schopností autocenzury. Brilantní momenty tak střídají rozpačité. P. S. Skutečnými papeži téhle série jsou skvostné figury kardinálů Voiella a Gutierréze. P. S. 2: k nejlepším momentům papeže se v myšlenkách pořád (rád) vracím. Proto přidávám. (13.12.2016)

Pokiaľ čakáte niečo provokatívne, alebo štýlovo osviežujúce, tak nečakajte. Mladý papež má len jednu sériu, a teda by z toho mal vzniknúť ucelený príbeh s jasným výsledným dojmom. Nehrozí. Má to byť náboženská verzia seriálu Dům z karet? Má to byť Kmotr 2 bez mafie? Veľa nudných chvíľ. Veľa rozhovorov medzi štyrmi očami, ktoré rozjímajú nad Bohom, životnými osudmi, motiváciami, cieľmi, minulosťou, budúcnosťou. Nedokážete si vybudovať vzťah k žiadnej postave. Žiadne sympatie ani antipatie. Celý príbeh je vlastne len kulisa, ktorá slúži pápežovi na jeho ceste k ničomu. (25.11.2018)

Zpočátku, především po druhém dílu, jsem čekal něco ostřejšího se silnějším příběhem. Má to ale vrstvy, které je třeba ocenit a velmi pěkný hudební doprovod. Jako celek se mi to líbilo, možná ne úplně na čtyři z pěti kvůli těm metameta řečem, ale rozhodně mě to nezklamalo tak, jak jsem před začátkem sledování čekal. (30.08.2017)

Já nevím, co napsat! To se mi nestává. V jednom rozhovoru Sorrentino řekl, že ho katolická církev fascinuje, ale nic o ní neví, proto se rozhodl natočit seriál. Nic proti tomu, taky mě fascinují hvězdy a nic o nich nevím. Ale výsledný seriál dopadl přesně tak, jak musel - jako nevědomá freska. Pár myšlenek by tu bylo a klidně se pod ně podepíšu, protože jsou skutečně křesťanské, ale stejně tápu, co nám chtěl tvůrce skrz deset dílů říci. Neprávem nenáviděná církev optikou nevěřího režiséra. Musím to trochu vstřebat. PS: znám několik kněží, kterým se seriál líbil! (14.09.2019)

Človek nevie, čo čakať. A Sorrentino, majster, si pohral s očakávaniami ako málokto. Je to dokonalá hra - Lenny je figúrka, spočiatku narcistická, až odporne narcistická (fascinuje tých, ktorí majú zdravé sebavedomie), provokatívna, cynická. Autori, chvalabohu, (pre niektorých asi práve bohužiaľ) postupujúcim dejom pozornosť upriamia na mikropríbehy, ktoré každý jeden (pre mňa vyjma ministerského stretnutia) fascinujú a dojímajú. Spočiatku som si prial viac hollywoodský prístup a keď sa začali tvorcovia na jeho hrane pohybovať, prial som si opak. Sorrentinovsky šikovné a dokonale nákazlivé. A ak sa človek odprostí od Vatikánu (komu to ide), jednou z línii, ktorá dostala mňa, je odlišnosť a boj každého z nás s egom - a ako sa inakosť stále málo toleruje...tbc...áno, seriálový šok roka...tbc... (25.12.2016)