Ostrovní zprávy

Lase Hallström přichází s poutavým příběhem o lásce, uzdravení a znovuobjevení schopnosti žít. Ostrovní zprávy jsou příběhem podle románu, oceněného Pulitzerovou cenou, spisovatelky Annie Proulxové. Scénář: Robert Nelson Jacobs. Kamera : Oliver Stapleton. Soundtrack k filmu nahrál a zmixoval Robert Fernandez. (23.05.2011)

Tři zásadní Hallströmovy snímky jsem viděl před 15 lety a cenil jsem si je vysoko. Šlo konec konců o jeho výkladní skříň v podobě Čokolády a Pravidel moštárny. Poté jsem si dal dlouhou pauzu a nyní s velkým časovým odstupem mám co do činění s Ostrovními zprávami, které ve mě, jak jen to kulantně říct, vyvolávají rozpaky. Hallström neměl tuto látku nikdy dostat do rukou. Míjí se s jeho naturelem a filmařským viděním. Je příliš sladký a sluníčkový pro příběh zasazený do drsné přírody Newfoundlandu. Nedokáže pracovat s atmosférou a přidat nezbytný díl syrovost a bolesti. Výsledkem je nevýrazné "něco", které se za pár hodin vypaří z hlavy. Hrdina snímku Quoyle patří k typu pasivních moulů, o kterých jsem si dosud myslel, že se vyskytují snad jen ve filmovém světě Aki Kaurismäkiho. Katastrofální manželství (jehož konec by kterýkoli jen trošku soudný muž přivítal jako osvobození z pekla) by patřilo spíš do žánru bláznivé komendie než romantického dramatu. Quoyle je každopádně postavou, které se negativní nebo pozitivní věci "dějí". Jak považuju Kevina Spaceyho za výborného charakterního herce, tohle není typ role, která by mu sedla na tělo. Obsazení je sice silné, ale nezdravý základ už nezachrání. Celkový dojem: 40 %. (14.02.2021)

Film slibuje psychologické drama a romantiku v jedné hromadě, skutečností je pouze jakási zvláštní načechraná omáčka s pokusy o prvky temné nálady s ještě temnější minulosti, která ovlivňuje i přítomnost. A zůstává prázdná ozdobná skořápka, která by sice mohla vyprávět, ale spíše jen tak občas něco štěkne a vybafne, doufáme v něco lepšího, ale nakonec opět zůstává spíše palčivá hořkost v hlavě. Quoyle (Kevin Spacey) je ňouma, kolem kterého život spíše jen proplouvá. Vyzná lásku Petal (Cate Blanchett), zřejmě první ženě, která mu z nerozvážnosti roztáhne nohy. O nějakém rodinném životě zřejmě nemá cenu mluvit, pro Quoyleho je to jedno velké utrpení, které končí až Petalininou smrtí a jeho odjezdem na ostrov Newfoundland, domovině jeho předků. Zde se překvapivě zapojuje do normálního života a podniká podivné kroky k jeho nové lásce Wavey Prowse (Julianne Moore). Z dalších rolí stojí za zmínku Quoyleova, životem poznamenaná, teta Agnis Hamm (Judi Dench), jeho doprovod v novém životě, Jack Buggit (Scott Glenn), majitel novin a nový Quoylův hodný zaměstnavatel, Tert Card (Pete Postlethwaite), trochu škodolibý šéfredaktor, novináři Beaufield Nutbeem (Rhys Ifans) a Billy Pretty (Gordon Pinsent) a Quoylova vnímavá dcerka Bunny (Alyssa, Kaitlyn a Lauren Gainerovy). Poměrně zajímavý a velký potenciál o temnotě z minulosti, se kterou je podvědomě provázaná současnost a chování jednodtlivců, o temnotě míst a zároveň o naději, a vše je rozmělněno v nepříliš zajímavý povrchní výtvor. (31.12.2011)

Všechny severské země mají svoje kouzlo, stejně tak je tomu v případě Newfounlandu. Jinak vcelku normální příběh o chlápkovi, který našel sám sebe. Díky zajímavé přírodě, upřímné atmosféře, sluchulahodící hudbě a povedenému výkonu snad všech zúčastněných, se všechno posouvá o třídu výše. Jsem spokojen, důkaz toho že v jednoduchosti je síla. (04.08.2007)

Veľmi príjemný, hrejivý filmík zo života s krásnou atmosférou a prírodou okolo. Obdivujem scenáre, ktoré svojou nevšednou jednoduchosťou a zároveň nevídanosťou dokážu zaujať. Väčšia dramatickosť v tomto filme ako romanickosť, čo je poznať už po prvej polhodinke. A strašne sa mi páčil Rhys Ifans, škoda, že mu nieje poskytnutých viac príležitostí na filmy. Ďalší z filmov, na ktorý potrebujete vystihnúť ten správny okamih správnej nálady. 80%. (08.06.2006)