Ostrovní zprávy

Bohužel musím vyzvednout pouze první polovinu; toho zabředávání do minulosti Spaceyho rodiny v druhé části je už příliš mnoho. Ocenil bych více prostoru pro Julianne Moore a vývoj jejího vztahu ke Kevinovi, případně víc nějakého celkového dění. Takhle jsme však alespoň svědky zajímavého paradoxu, kdy zatímco hlavní hrdina postupně znovuobjevuje chuť do života, film s přibývajícími minutami zkomírá a vadne a nezachrání ho ani přeci jen vkusně provedený konec. (18.05.2007)

Přebolí někdy ztráta milovaného člověka? Ale taky film o člověku, kterého naprosto změnilo nové prostředí. A co se týče prostředí, tak filmy zasazené do drsného severního prostředí mám velice rád. Neboť lidé tam jsou naprosto jiní než my, zhýčkaní městskou jednoduchostí. Když odbočím, velice zajímavé je, že když přijde člověk na sever (drsné místo pro život), jedná se zpravidla o drama, je-li tomu naopak, jedná se zpravidla o komedii (např. "Krokodýl Dundee"). Možná by mě taky zajímalo, jak by si poradil člověk ze severu ve městě v dramatickém filmu. Jde totiž o to, že ve filmech typu Ostrovních zpráv jsou nám lidé z drsného severu představováni jako ti jediní správní, s pevnými zásadami atd. atd. Kdežto lidé ve městě jsou prostě vykreslováni jinak. Faktem ale je, že ve městě člověk o tu svou kůrku chleba nemusí bojovat tolik jako na drsném venkově. Tedy, film se mi velice líbil. Jak už jsem napsal, kvůli prostředí, ale především kvůli psychologickému a morálnímu podtextu. Film byl i tajemný, kdy hlavní hrdina neustále zjišťuje nová a nová tajemství jak své rodiny, tak i ostatních lidí na ostrově. Velice důležitým momentem ve filmu je fenomenální herectví Kevina Spaceyho. Ten chlap v tomto filmu hraje mimicky neuvěřitelně monotónně a přitom si to divák musí neskutečně užívat. Ano, tak tak má hrát pan herec. Velmi dobrý film o ztrátě a dlouhém čekání na zahojení a možná i nahrazení starého novým. (01.06.2012)

Vyvíjelo se to jako příjemný nenáročný příběh. Když se ale postupně začala objevovat mystická moderní vylepšení, jako je hlava oddělená od trupu, lesbická láska, duch se psem a znásilnění dítěte, tak šťávu to nezískalo, ale definitivně ztratilo. Opět jeden z filmů točený způsobem "přineste všechno co máte doma a od nás si odvezete bíllou mouku". (21.12.2020)

V tomhle filmu jde především o naději. Naději nás všech, kdo jsme příliš sami, příliš obyčejní, příliš nudní, příliš nesmělí, příliš zařazení do své malé levné škatulky, příliš naivní romantici, příliš velcí zastaralí dinosauři. O naději na to, že se ze svých škatulek vymaníme, nebo se ty škatulky začnou líbit náhle i jiným lidem. Tenhle film je poetičtější víc, než by se na první pohled zdálo. A nemám na mysli zrovna jen styl vyprávění nebo prostředí natáčení, ale spíš lidi, kteří tu jsou popisovaní. Připadalo mi to jako americká obdoba našich starých vesnických komedií, kde se každý s každým zná a s každým je z některé strany příbuzný. Zároveň ale mají takovej ten zvláštní přístup k životu, určitým způsobem velice praktický, ale zároveň zvláštně lyrický. Příběh je pomalý, s občasnou humornou nebo dramatickou vsuvkou, ale není ostatně takový i celý lidský život? A herecky nemám co vytknout. Možná dokonce přijdu na chuť i Julianne Moore, která se mi tu ve snad druhým filmu vůbec opravdu líbila. (02.09.2007)

Podle mě dost obyčejnej snímek, na Lasseho mírně průměrnej - zajímavé je, že přesto zajímavej... Kevin Spacey tam furt lituje sám sebe a bulí, i když za hodně věcí si může sám, no na štěstí je to docela jedno. Protože tam jde hodně o to prostředí a atmosféru Newfoundlandu a obyvatele tam žijící (ti také mají svou minulost). Odhalování minulosti mohlo mít lepší napětí... a ve svém důsledku je to nakonec všechno prostě docela o ničem. (25.12.2019)