Co žere Gilberta Grapea

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)

Výborný film s velmi silným příběhem. Gilbert v podání skvělého Johnny Deppa, na kterém předčasně leží starost o celou rodinu, kde chybí otec a matka je dobrá jen jako atrakce pro místní děti. K tomu má na krku ještě retardovaného bratra Arnieho, kterého neuvěřitelným způsobem ztvárnil Leonardo DiCaprio ( opravdu nepochopím, proč jeho Oscarová nominace zůstala neproměněna ). Do Gilbertova života výrazně zasáhne dívka, která náhodou zavítá do jejich městečka a on nakonec najde odvahu změnit svůj život. Můj nejoblíbenější film od Lasse Hallstöma. (29.05.2005)

Výborně natočený film, který je velice smutný, ale zároveň příjemně zábavný i potrhlý. Hudba s citem složená, naplno podporuje emoce. Herecké výkony jsou skvělé, dobře vykreslují charaktery postav. Leonardo DiCaprio tady má asi jeho nejlepší roli a nejlepší herecky projev, je tak ztřeštěný, jeho lezení do výšin, schovávání na stromě a jiné potrhlé činnosti, mě vždy dokázaly příjemně rozesmát. Hodně pěkný film, můžu o něm mluvit jenom v superlativech. Doporučuji Všem. 10/10* (06.09.2008)

Když někdo zahraje dobře v komedii, všichni to berou jako samozřejmost, řeknou si, že se fajn pobavili a vymalováno. Když někdo ztvární retardovaného kluka, všichni hned tvrdí, že je úžasný herec. Inu pro mě tedy ne. Je stejně těžké, ne-li těžší, lidi rozesmát, než rozplakat. A Hollywood má pár svých osvědčených receptů, jak vymámit z divákových slzných kanálků trochu rosy. Starší brácha, který se stará o svého postiženého sourozence, patří k jedněm z nich. Takže námět je pro mě jen jedno obyčejné prachsprosté klišé klišovaté. Ta zvýšená dávka lidskosti a citu ve filmech podle takovéto šablony je naprosto běžná. Jako neotřelý hodnotím pouze závěr filmu. (15.07.2011)

Prý se mu nejprve zdál až moc roztomilý. Nakonec Švéd Lasse Hallström svolil obsadit do role retardovaného Arnieho silně realistického Leonarda DiCapria a udělal sakra dobře. Plaše tichý úsměv, živelný projev a prý i velký kus improvizace. Byla z toho nominace na několik prestižních cen (hlavně pak Oscar a Zlatý glóbus) a možnost vybírat si role. A vlastně to DiCapria zdobí po celou dobu jeho skvostné kariéry. Hallström má znovu sakra velké pochopení pro lidské slabosti, podivínství i krásu naděje, která někde přeci jen vykukuje. A snad čeká i na jistého Gilberta. Mladíka ztvárněného Johnny Deppem, který s režisérem spojil síly i v případě Čokolády. Žrala ho neschopnost uniknout ze sevření odpovědnosti za retardovaného bratra a nechutně tlustou matku, která roky neopustila dům. Díra, ve které uvízl, mu lezla krkem. Ve výsledku velmi dobré. Navíc tahle nekonvenční tragikomedie jen znovu dokazuje, že DiCaprio chce hrát s kvalitními herci, podle dobrého scénáře a nechat se ovlivňovat dobrými režiséry. (10.06.2016)