Interiéry

Vskutku záměrně bergmanovské pojetí bolestného soužití nudných vypruzenců, mrtvolně strnulých ve svých pózách, stejně, jako interiéry, v nichž pronášejí své neživé dialogy, až do obrození, jež přichází s postavou Pearl, která je sice opačným, jásavým typem plným života, ovšem tím nešťastným způsobem, který nedovolí opustit záporné hodnoty na stupnici mých sympatií, takže za mě po dvou hvězdách, za zprostředkované nahlédnutí do míst, kterých bych nechtěla být součástí... (17.09.2013)

Allenova zjevná pocta Ingmaru Bergmanovi vázne kdesi v půli cesty. Zatímco povahokresbám, které snímek tká v složité pletivo vztahů, nelze upřít věrohodnost, a ani evokace severského chladu purismem amerických salonů není neúspěšná, interakce mezi postavami odhalují, že obyvatelé těchto příbytků jsou spíše než lidmi pouhými dalšími dekoracemi svých ulit. Nereagují na sebe jinak než navykle, v limitech svých anamnéz, neproměňují se a jen se utvrzují ve svých známých odrazech. Také postavě, která je v ohnisku všeho dění, není věnován dostatečný prostor. Divák ji poznává právě jen v závěru její cesty, zatímco vše ostatní její minulostí ovlivněné, postihuje jen fragmentárně, prostřednictvím zaujatých hledisek ostatních. Celý příběh rodiny tak poznává jen zdánlivě a důvěřuje-li některému přesvědčivě znějícímu hlasu, křivdí tomu, který právě mlčí. (10.12.2023)

Můžete navrhnout sebelepší interiér, přesně podle učebnic, sladit všechno do nejmenšího detailu, ale pokud do něj nevložíte cit, osobnost, lidskou teplost zbude jenom prázdná skořápka. Stejně tak je to i s lidskou duší. Můžete být chodící encyklopedie, odborník na slovo vzatý, ale bez citu budete jen prázdná schránka. Neskutečně chladný a depresivní film o chladných a depresivních lidech. Allen natočil film bez své postavy groteskně rozbíjející vážné téma a náhle je to film dost vážný a chladný. Možná je lepší být veselým hlupáčkem, než neurotickým intelektuálem válející se ve své beznadějnosti a tvůrčí krizi. (30.04.2008)

Celkově se mi film moc nelíbil. Něco pozitivního jsem si na něm samozřejmě také našla, ale rozhodně ho nemusím vidět podruhé. Jako plus hodnotím nový úhel Allenovského pohledu na film, který jsem od něj ještě nepoznala. Ovšem ne zcela zdařilý. Kdyby měl Allen více takovýchto filmů, nepatřil by mezi mé oblíbené režiséry. Film mi připadal prázdný. (13.06.2011)

Allenovkám bez Allena se vyhýbám jako čert kříži. Tohle je vlastně moje první. Stejně tak je to můj první film od něj bez jakéhokoliv humoru. A musím říct, že Woodymu tohle hraní na Bergmana žeru jen velmi částečně. Hlavně si myslím (a kamenujte mě), že Allenova filosofie obstojí pouze převedená do formy vtipné pointy, jako taková je skvělá, trefná a působivá, na dramatickou hru o psychologické hloubce je ale moc banální a snadno čitelná. Ten film máte (zvlášť když jste od Allena pět šest filmů viděli) prokouknutý po čtvrt hodině a zbytek už ničím nepřekvapí. (14.06.2012)