Do neznáma

"Vím, co mě čeká na Zemi, ale ne tam nahoře." Zatím jsem si na Marsu nekoupil žádnou parcelu, takže jsem si dosud nevyhradil čas na zjištění, jestli je tam levnější cesta na stojáka raketou nebo vlakem s In Kartou. Ale kdybych měl tu čest být první, jehož noha se dotkne rudé planety, tak to kolegiálně přenechám komukoli jinému. Třeba velitel Stanaforth se na to docela třásl, tak ať je slavnou mrtvolou on. Mě to s ním totiž dost nebavilo, z nudného filozofování mě rozbolela hlava a nedostatek vody na palubě mě přinutil vypít vodovod. Viděl jsem tedy i horší filmy, ale přesto musím uznat, že tenhle mě nudil naprosto prvotřídně. (27.04.2017)

Poznám týpka, ktorý sa podobá na Stronga. Mám ho rád, ale Stronga nemusím. Drsňákov mu neverím (nadávky, plešatá hlava a hladný supí pohľad nestačia) a sympaťákov v podstate nehrá. Approaching the Unknown je zrejme prvý film, v ktorom sa mi páčil (napriek tomu, že vcelku bežne koná proti rozkazom a robí si, čo sa mu práve zachce, čo by na takejto misii bolo absolútne neprípustné a testy na prijatie by boli natoľko prísne, že by sa takáto osobnosť na misiu určite nikdy nedostala). Ale ako vravím - postava síce blbá, ale herec fajn. Preto je škoda, že ide o taký slabý film. Pritom sa nezačína zle; tvorcovia síce evidentne nemali k dispozícii takú víziu (a rozpočet), ako tvorcovia Gravitácie a Marťana, ale prvých 30 minút je v pohode. Potom sa všetko pokazí, Strong začne mať psychické problémy, raz za čas sa spamätá a niečo opraví, potom príde ešte väčšia porucha, nasledujú halucinogénne vizuálne prejavy vesmíru a potom je koniec. (16.12.2016)

Nemôžem povedať, že by film nemal svoje dobré momenty a nevedel vytvoriť žiadnu drámu, no na druhej strane musím povedať, že byť v tejto vesmírnej lodi zavretý s kapitánom Stanerforthom počas celej doby je občas trošku nuda a otrava. Prvá polka filmu je podľa mňa veľmi nudná a nemá v sebe dostatok šťavy na to, aby nás udržala po celý čas, no veci sa konečne stanú zaujímavejšími, keď veci na lodi prestanú fungovať a jeho zásoby pitnej vody budú rapídne klesať. Musím povedať, že aj vizuálne je film pekne natočený a je tam vidno, že Mark Elijah Rosenberg sa skutočne snažil dať tomu niečo. A celkovo si nemyslím, že je to absolútne zlyhanie. Len si viem predstaviť, že to mohlo mať v sebe viac drámy a rozhodne viac dynamiky. Ak chcete film o astronautovi na Marse, tak radšej odporúčim minuloročný hit The Martian: Oveľa viac vyťažil zo svojho potenciálu a vytvoril skutočne skvelú atmosféru. Na tento film sa podľa mňa zabudne veľmi rýchlo. Hodnotenie: C (05.06.2016)

Zkráceně: Do Not Approach! Dovedu si to představit jako velmi pěkné několikaminutové video na YouTube - má to známé obsazení a slušné umělecké i technické kvality. Pěkné vizuální efekty, dobrý hudební podkres, pár témátek k zamyšlení... Bohužel jako devadesátiminutovka to absolutně nefunguje. Prvním problémem je casting: známé tváře nestačí, když je tváří málo a své role nejsou schopny utáhnout. Druhým, hlavním problémem je hraní si na Marťana (teď myslím ten film), když zároveň autorský tým rezignuje na vědu i technologii - řešit blokaci příchozího signálu na monitor jeho přikrytím jakousi plachtou od vleku stodvácy? To jako vážně? Plachtou? Nenašlo by se v hlavince byť dehydrovaného vynálezce a inženýra lepší řešení, hmm? A to je jen jedna pitomost z minimálně třech tak absurdních konin, že jsem si obrazně řešeno proťukal čelo rukou až po loket. Obecně je to prostě plné blbosti. Zdá se, že v NASA bude v budoucnu pracovat jen jeden jediný člověk a bez ohledu na to, kolik bude mimo Zemi misí, bude zajišťovat minimálně komunikaci se všemi jen a pouze on. A teď si to všechno vytrpte celých těch 90 minut, že jo. (05.06.2016)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)