Do neznáma

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)

Podobných komorných scifi, kde osamotený kozmonaut niekam cestuje a nevyvíja sa to všetko podľa jeho, ale aj tých na Zemi, predstáv, sme tu mali minulé desaťročie pomerne dosť. Od Eubankovho Stratený vo vesmíre až po vysokorozpočtovejšie Ad Astra. A nečudo, že mnohí sú z pomalého tempa tohto subžánru sklamaní, odpoveď je však jasná, ide o dielka určené špecifickému publiku v rámci fanúšikov sci-fi. Je fajn, že Do neznáma nezačne pracovať s ničím nadprirodzeným a sústredí sa výlučne na to, ako by takáto cesta mohla prebiehať, no a cestou na Mars si trochu zafilozofujeme o počiatku života na Zemi a trochu zabrdneme aj do psychológie hlavnej postavy. Ako bonus je tu prítomnosť "budúceho Breivika" Andersa Danielsena Lieho. (01.04.2020)

Snímek svým vlivem filozofické úvahy a přesvědčení pouze pro filmové fajnšmekry. Poukazuje na fakt, že snaha dobít vesmír má na rozdíl od něj své hranice. Dějově se dotýká stále aktuálního snu a tím je vstoupit na planetu Mars lidskou nohou. Máme tu člověka, který toho chce dosáhnout za každou cenu a je pro to odhodlaný udělat cokoliv. Odstartuje a letí daným směrem. A těžkosti očekávaně přijdou. Nejedná se o žádný thriller, o žádné drama, o žádnou komedii. Vážnost všeho dění prostřednictvím vnitřních monologů a faktu, že se v podstatě jedná o příběh jednoho člověka, se snímek stává velmi těžko uchopitelným a těžkopádným pro diváky mající o sci-fi filmu zcela jiné představy. Toto je psychologicko-filozofické sci-fi v hluboké, vážné a poměrně pomalé atmosféře. Snímek tedy nese velký otazník a tak se uvidí, jestli jednou dojde k jeho uznání. (10.01.2018)

Tohle dílko není žádné velkolepé sci-fi, ale minimalistické drama o muži, jehož životním cílem se stalo být prvním člověkem na Marsu. Do neznáma nám představuje jeho hlavní motivy, odhodlání, osamělost a boj sám se sebou i s vlastní technikou. Během sledování filmu jsem se ale nemohla ubránit pocitu, že to vše šlo pojmout ještě trošku lépe. I tak má ale tohle dílko co nabídnout, celkově tedy 72%. (28.11.2016)

Do neznáma je celkem ubíjející zážitek, který má reálně pouze 90 minut, pocitově je to nicméně alespoň dvojnásobek. Zoufalost hlavního hrdiny se postupně intenzivně přenáší na diváky a ačkoliv je u většiny filmů důležité soucítit s postavami, v tomto případě je to značné utrpení. Místo toho, aby se nám dostalo zajímavé studie samoty a blouznění k nám doputoval prázdný a iritující film, který nemá co nabídnout a velmi nudí, což vzhledem k nadějnému začátku obzvláště zamrzí. (04.03.2018)