Sázka na nejistotu

Wow, nekompromisní pohled na hospodářskou krizi, jaký tady ještě nebyl. Během prvních minut jsem měla strach, že ve filmu se půjde velice lehce ztratit, mnoho odborných výrazů, spousta jmen a dialogů, které se na Vás valí neskutečnou rychlostí, jenže pak přijde to pověstné cvaknutí a vše začne dávat dokonalý smysl. Režie Adama McKaye je jedním slovem brilantní, neskutečná práce s každou scénou, dokázal skloubit momenty, kdy se film vysmívá obyčejným lidem, kdy se naopak vysmívá bankéřům, anebo kdy kritizuje celý systém. Jde tedy o takový mix komedie, dramatu a v neposlední řadě také tragédie, to vše tvoří ucelený kousek, který mě v závěru dokázal totálně semlít. A navíc celé je to zabalené v neodolatelně formě a s úžasným hereckým obsazením, prostě naprostá bomba. (31.12.2015)

Chce to být strašně epické jako Vlk z Wallstreet a zároveň děsně rekonstruující a uvědomělé. Výsledkem je perfektně obsazený hraný dokument s takovou salvou odborných termínů z bankovnictví a hypotečních úvěrů, že jsem po hodině sledování zoufale čuměl na obrazovku a vzdal jakékoliv snahy pochopit všechna ta zlodějská zákoutí amerického bankovnictví, jeho vlivu na celosvětovou ekonomiku a co se vlastně aktuálně děje hlavním postavám. CDC (nebo co to bylo za zkratku), CDC horší kvality, CDC na druhou, CDC zabalené do jiného CDC, stávajícího z neprodejné CDC, rating AAA, rating B, rating BB, rating vysraného hovna Trumpa kandidujícího na prezidenta, to vše na druhou... Kurva, STOP! Od toho se snad studuje vysoká škola daného oboru (OK, v USA to může dělat i pošťák), snad si fakt nemysleli, že se v tom zorientuju za dvě hodiny monologů a dialogů herců a budu říkat: "No to snad nemysleli vážně, ty bankéřský svině, fuj, fuj, fuj!"? Důvod, proč hypoteční úvěry v USA dokázaly položit ekonomiku celého světa je předpokládám prostý, "normální" lidi jim nerozuměli, neměli na ně a přesto si je houfně brali, díky tomu si s nimi bankéři mohli vytírat prdele a z úroků živit milenky po celém světě. Pokud se pak pro ty samé lidi natočí hollywoodský film, budou na tom úplně stejně jako s vlastní nesplatitelnou hypotékou, nebudou tušit, která bije. Vysloveně film určen pro úzký okruh diváků, kteří danému oboru rozumí a dokážou v tom vidět všechno, co tvůrci chtějí aby v tom viděli. Případně film pro pozéry, kteří nebudou tušit, která bije, ale budou předstírat, že to úplně všechno chápali na základě pochopení té desetinné čárky u procent, které čmáral Bale na tabuli. Já v tom viděl asi každou druhou věc, z matiky jsem měl na střední vždycky čtyřku, dokud jsem nezačal chodit na doučování, to jsem pak dokonce dostával i jedničky, tak co po mě zatraceně chceš, Adame McKayi? 55% (15.01.2016)

Shortujeme o sto šest, swapujeme CDO na druhou, vytvoříme tranše sekuritizací a miliony jsou v kapse! Filmy s podobným tématem nedokázaly látku podat tak přístupně a záživně dohromady. ///Snímek je naplněn vtipnými hláškami, vzrušenými výkřiky a opepřenou hantýrkou amerických finančníků. Kapitolou samou pro sebe je vizáž aktérů, která je svou přehnaností skoro až podvratná. Pitt má ohavný účes s brýlemi á la „strýček pedo“, Gosling tmavou paruku a solárkový mejkap, Carell ošklivě odbarvené obočí a světlou kštici, jednooký Bale pak naducanou parukou ve stylu devadesátek. Světoví hezounci tak dobrovolně podstoupili zohyzdění. Vyprávění jako kdyby za hlavní postavu zvolilo swap úvěrového selhání (CDS), kterému sekunduje zajištěná dluhová obligace (CDO) a vyvrcholením běžných narativních vzorců, kdy se například dvojice dá dohromady nebo se vypátrá vrah, je nalezení viníka, kterým je zcela nehmatatelná syntetická CDO. Postavy tak slouží spíše jako vysvětlovači událostí, které se kolem nich v zatím abstraktním světě financí odehrávají. Vzájemně si vysvětlují složité operace (a tím i nám), což graduje, když se Goslingova postava otočí do kamery a začne oslovovat přímo diváky./// S dravým stylem filmu úzce souvisí právě kamera, která velice rychle snímá aktéry, a to hlavně v polodetailech. Styl kameramana Ackroyda je okamžitě rozpoznatelný a citlivému pozorovateli se může zvednout žaludek jako třeba u Letu číslo 93 nebo Kapitána Phillipse. Kamera během scén zaostřuje a pátrá, jako kdyby se nejednalo o předem secvičené scény. Dojem autenticity zvyšuje použití skutečných záběrů různých osobností, opuštěných domů a živořících lidí, kteří v důsledku krize přišli o dům, práci nebo obojí. Rychlý střih v kombinaci se zoomováním vyvolává dojem okamžitého a nepřipraveného zachycení události jako v dokumentech, čemuž nahrává i určitá míra improvizace, kterou McKay hercům dovolil.¨/// Jeden z nej filmů roku 2016. [Kino] (20.01.2019)

Všechna čest Adamu McKayovi - jeho nápaditá a vtipná režie, která se nebojí vsadit na humor, nechat hlavní postavy promlouvat do kamery a slavné celebrity zcela mimo rámec děje vysvětlovat význam některých finančnických pojmů, je tím, kvůli čemu musíte Sázku na nejistotu vidět. A možná také kvůli hercům, kteří se ždímají ze všech sil, přestože jen dva (Carell a Bale) mají prostor odpovídající jejich výtečné roztěkané kreaci. Ale marně hledám smysl, proč se vlastně jinak dívat na film, který běžnému smrtelníkovi neřekne navzdory nepolevující spršce dialogů a konspirací nic víc, než že o daném tématu ví úplný hovno a že na tom radši nic měnit nechce. Snažil jsem se ty nesmyslné termíny a úřední kličky pochytat, ale po hodině mě ta námaha přestala bavit, a po dvou hodinách už jsem byl tak přesycen, že mi bylo opravdu úplně jedno, jak se to celé vyvrbí. Přesto znovu klobouk dolů za režii, před podobně dynamickou a přitom přehlednou montáží by jistě uznale smekl i mistr Ejznštejn, i když z obsahu by byl nepochybně stejně vyndanej jako já... 70% (27.01.2016)

Adam Mckay režíruje potenciální oscarovku s luxusním obsazením? Až do samotného oznámení csfd projekce jsem tomu nechtěl věřit. Je to ale tak a vylezla z toho naprostá pecka! A to opravdu bez přehánění a ačkoliv tempo několikrát výrazně poleví, po většinu stopáže si McKay režijně i scénáristicky zachovává svůj xicht, jakoby sejmutý z podobně tématického velebijáku Wolf of Wall Street a bazíruje na vybraných scénách, které stojí za to. Jako ty bořící čtvrtou stěnu, v podstatě jakákoliv scéna s brilantním Stevem Carellem či ty, kam se připletl humor jinak čistě komediálního McKeye. Těžko říct, zda-li se jedná o neskutečnou souhru náhod, to ukáže až čas, my, fanoušci filmu, jsme ovšem dostali lahodu, která místy baví, místy poučuje a místy (hlavně ke konci až k samotnému závěru) mrazí a zarazí člověka do sedačky takovým způsobem, jaký jsme letos ještě neviděli (jo to je humor, ale pokud budu mít stejný pocit i napodruhé, jistě si na tento kousek vzpomenu i na konci roku): I napodruhé skvělý poučný kinematografický zážitek....96%...[4.1.2016_ČSFD projekce_Kino Atlas] (04.01.2016)