Sázka na nejistotu

Shortujeme o sto šest, swapujeme CDO na druhou, vytvoříme tranše sekuritizací a miliony jsou v kapse! Filmy s podobným tématem nedokázaly látku podat tak přístupně a záživně dohromady. ///Snímek je naplněn vtipnými hláškami, vzrušenými výkřiky a opepřenou hantýrkou amerických finančníků. Kapitolou samou pro sebe je vizáž aktérů, která je svou přehnaností skoro až podvratná. Pitt má ohavný účes s brýlemi á la „strýček pedo“, Gosling tmavou paruku a solárkový mejkap, Carell ošklivě odbarvené obočí a světlou kštici, jednooký Bale pak naducanou parukou ve stylu devadesátek. Světoví hezounci tak dobrovolně podstoupili zohyzdění. Vyprávění jako kdyby za hlavní postavu zvolilo swap úvěrového selhání (CDS), kterému sekunduje zajištěná dluhová obligace (CDO) a vyvrcholením běžných narativních vzorců, kdy se například dvojice dá dohromady nebo se vypátrá vrah, je nalezení viníka, kterým je zcela nehmatatelná syntetická CDO. Postavy tak slouží spíše jako vysvětlovači událostí, které se kolem nich v zatím abstraktním světě financí odehrávají. Vzájemně si vysvětlují složité operace (a tím i nám), což graduje, když se Goslingova postava otočí do kamery a začne oslovovat přímo diváky./// S dravým stylem filmu úzce souvisí právě kamera, která velice rychle snímá aktéry, a to hlavně v polodetailech. Styl kameramana Ackroyda je okamžitě rozpoznatelný a citlivému pozorovateli se může zvednout žaludek jako třeba u Letu číslo 93 nebo Kapitána Phillipse. Kamera během scén zaostřuje a pátrá, jako kdyby se nejednalo o předem secvičené scény. Dojem autenticity zvyšuje použití skutečných záběrů různých osobností, opuštěných domů a živořících lidí, kteří v důsledku krize přišli o dům, práci nebo obojí. Rychlý střih v kombinaci se zoomováním vyvolává dojem okamžitého a nepřipraveného zachycení události jako v dokumentech, čemuž nahrává i určitá míra improvizace, kterou McKay hercům dovolil.¨/// Jeden z nej filmů roku 2016. [Kino] (20.01.2019)

Adam McKay sčasti opustil svoje korene hlboko zapustené v komediálnom žánri, no nezabudol a evidentne na ne nedá dopustiť, aby naservíroval poriadne strhujúcu pecku z prostredia vysokých čísel, natočil dve hodiny kecov, ktorým nikto nerozumie, i napriek tomu väčšinu bavili, a tiež priniesol na zlatom podnose zrejme najlepší money film od čias dávno vzdialených dnešku, od čias zatiaľ neporazeného kráľa finančných filmov – Wall Street. Scorseseho Vlk je oproti tomuto úplná žbrnda. Skvostné obsadenie so spanilými výkonmi (Bale a Carell na trón), nezastaviteľné tempo, fenomenálna réžia, scenár s dialógmi a kadenciou, ktorá ti nedá ani na minútu oddýchnuť, jedna z najlepších gradácií, akú som kedy videl, a ten pocit, keď film nemá ani jedno jediné hluché miesto... dokonalosť & genialita. Milujem a dám si ho opäť už čoskoro. A pre tých, ktorých v záverečných minútach ovládol hnev, ponúkam čiastočnú satisfakciu v podobe snímky Masaker na Wall Street. --- "Saints don't live on Park Avenue." --- ♪♫ / ♪♫ (x / x / x) ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ --- Bonusy: Recreating an Era, In the Tranches, Unlikely Heroes, The Big Leap, The Rise of the Fall --- Las Vegas & The Phantom of the Opera / Red Bull Tower -- (30.3.2017) (2018) (29.5.2019) (20.9.2019) (30.1.2021) (7.6.2021) (6.2.2022) (9.5.2022) (14.8.2022) (7.1.2023) (29.05.2019)

| Rozpočet: 50 miliónov $ | Tržby: 133.4 miliónov $ | Pre nezasvetených, ako aj pre mňa, trošku suchá a rozťahaná rošáda o hypotekárnych bublinách. Z filmovej stránky chýba hravosť a sviežosť. Zo stránky ponaučenia bolo i takto pár vecí, ktoré si človek mohol zobrať za svoje. The Big Short je prísny, nekompromisne antimainstreemový film, ktorého výpovedná hodnota je 5x väčšia, než Vlka z Wall Street, ale jeho zábavnosť pre masy je tomu ekvivalentne menšia. (The Wolf of Wall Street nepatrí ani z ďaleka medzi moje obľúbené kusy) (20.08.2017)

Adam Mckay režíruje potenciální oscarovku s luxusním obsazením? Až do samotného oznámení csfd projekce jsem tomu nechtěl věřit. Je to ale tak a vylezla z toho naprostá pecka! A to opravdu bez přehánění a ačkoliv tempo několikrát výrazně poleví, po většinu stopáže si McKay režijně i scénáristicky zachovává svůj xicht, jakoby sejmutý z podobně tématického velebijáku Wolf of Wall Street a bazíruje na vybraných scénách, které stojí za to. Jako ty bořící čtvrtou stěnu, v podstatě jakákoliv scéna s brilantním Stevem Carellem či ty, kam se připletl humor jinak čistě komediálního McKeye. Těžko říct, zda-li se jedná o neskutečnou souhru náhod, to ukáže až čas, my, fanoušci filmu, jsme ovšem dostali lahodu, která místy baví, místy poučuje a místy (hlavně ke konci až k samotnému závěru) mrazí a zarazí člověka do sedačky takovým způsobem, jaký jsme letos ještě neviděli (jo to je humor, ale pokud budu mít stejný pocit i napodruhé, jistě si na tento kousek vzpomenu i na konci roku): I napodruhé skvělý poučný kinematografický zážitek....96%...[4.1.2016_ČSFD projekce_Kino Atlas] (04.01.2016)

Pokud máte problém i s běžným daňovým přiznáním, budete se v termínech ztrácet, i kdyby Margot Robbie z té vany vylezla úplně. Na druhou stranu, takhle precizně vést herce a pak si stotřicetiminutovou konverzačku nechat sestříhat do takhle dynamického celku, který nenudí, i když mu ve finále vlastně nerozumíte, beru jako unikátní ukázku režijních schopností. Od režiséra prvoplánových komedií slušný posun. (16.01.2016)