Malé letní blues

Moc pekný letní příběh od řeky, chat a lesa. Radost s malickosti, souziti lidi na kousku zeme u vody. Takový ten vek kdy clovek není ani dospělý ani dítě s touhou objevovat nove veci. Dnesni doba postrada techto malých radostí a jen par lidi za zachovalo mladistvou mysl ve které je místo pro romantiku drevene chaty, táboráku a prázdnin u reky...Jsou filmy co clovek vidi jednou a staci a pak jsou filmy co proste potrebuje videt vickrat...kuli takovovemu lidskemu cehosi. Dlouho se pak budu divat na vodu a bude se mi zdat ze se zeme utrhla a leti prostorem. (10.07.2023)

,,Země se utrhla a letí prostorem." Specialista na dětské filmy Jiří Hanibal natočil křehký poetický film o dospívání a prvních láskách, jemuž dominuje motiv vody / řeky a mladičká Andrea Čunderlíková. Nostalgická atmosféra letních prázdnin je tu vystižena skutečně neobvykle intenzivně a spolu s poetickým viděním světa mne oslovila v plné síle. V kontextu československé kinematografie 60. let není Malé letní blues ničím výjimečným, přesto své nepopiratelné kouzlo má a zřejmě jde i o nejlepší film režiséra Jiřího Hanibala. A jistě je dobré ho vidět, už jen proto, že jde o jeden z možných inspiračních zdrojů Indiánského léta Saši Gedeona... (14.07.2012)

Milý letní film o první lásce a naivním pohledu na ní. Takový příběh si vychutnáte jen když je venku 30°C a nějak se dokážete vcítit do příběhu a času letních prázdnin jedné mladé dívky, kdesi v chatové oblasti. Příjemně si u toho odpočinete a pohladí vás to na duši. Moc hezky ztvárnil tatínka Jiří Pleskot. (27.07.2020)

Reziser Jiri Hanibal je pre mna absolutne neznamym pojmom, a rozhodol som sa, ze po tomto filme to aj tak ostane. Film nema dejovu liniu, divak sleduje len prerod dievcata a jej pokusy o nesmelu lasku. Z hercov je vacsina neznama, akurat cosi by mi mohla hovorit Cunderlikova, ale ani tu osobne neuznavam. Miestami veru dost velka nuda. 42 % (18.01.2014)

"Tati úplně se mi zatočila hlava... Protože se pořád díváš na hladinu. Pak se ti zdá, že se země utrhla....Tys to zažil taky?" Dívat se delší dobu do hlubokých očí Andrei Čundrlíkové, taky by se mi z toho lehce zatočila hlava. A vlastně nejen z těch jejich očí. Jiřímu Hanibalovi se myslím povedlo natočit pěkně poetický černobílí snímek o dospívání a přerodu jedné  holky v mladou ženu.  Kromě krásných záběrů na přírodní scenérie řeky a jejího okolí jsem byl unešen z hudby Jan Klusák a Evžena Illína (s výraznými saxofonovými sóly), která filmu dodává krásně nostalgickou atmosféru. Jen asi škoda zbytečného předabování Čundrlíkové Helgou Čočkovou. PS: Vzhlédnuto v souvislosti s úmrtím režiséra Jiřího Hanibala.    (27.08.2024)