Neohlížej se, jde za námi kůň!

Každý dětský normalizační film byl schválen soudruhy v komisi. Bylo třeba vyvážit nějaký ten dobrodružný příběh, výchovu a uvědomnění při budování socialismu. Autoritou u těchto filmů bývá pionýrský vedoucí, uvědomnělý rodič nebo bodrý a přátelský příslušník VB. Nejinak tomu bylo i v tomto dílku. Dva bratři zbožňují závody formule 1. Touží být také slavnými závodníky a ejhle - sběrna dělá loterii jejíž hlavní cenou je motokára. Za každých 10 Kg papíru je los. A tak se kluci pustí do sběru. Bohužel ale nejsou sami a tak čím více losů, tím větší šance. Více losů vyžaduje intenzivnější sběr, jenže u losování záleží opravdu na štěstí aby to byl ten váš los a ne nikoho jiného... Jak to dopadne nebudu spoilerovat. Já mám k filmu krapet vřelejší vztah, protože jsem si jej užíval i jinak. Odehrával se na místech kde jsem také žil. Staré město bylo tehdy přesně takhle omlácené, domy neudržovné... Přesto to byl svět mého dětství. Průjezdy, dvorky a pavlače... Dnes naprosto nedostupný svět. A také vzpomínky na svběr. ne ten nucený školní. ale na ten můj, kdy jsem si jím vylepšoval svůj finanční rozpočet :-). Dole v domě byla zelenina a hromady beden od banánů (když je náhodou dovezli). Sběrna v Rámové dávala tehdy 1 Kč za 1 Kg kartonu. Každou z beden jsem musel ještě před odvozem na starém kočárku zbavit kovových sponek v rozích... Pak pořádně zajistit náklad a vydat se směr sběrna, která měla někdy zavřeno ač mělo být otevřeno... Občas se náklad rozsypal po vozovce v Dlouhé... .-). To byly okamžiky, kdy člověk běsnil. Každá Koruna byla ale poctivě vydřená a při ceně tuším 12 Kč za plastikový model z KP Prostějov se člověk cítil jako docela movitý člověk, když za 4 fůry svíral v dlani 80 Kč... To dnešní teenageři ani netuší.. Eh... A tak přihodím jeden balík novin na vrch a dávám 3 losy. * * * (01.08.2021)

Dva mladí kluci v době normalizace, velká sběrová loterie, kůň, závodní motokára, sousedské problémy, pionýři, Věra Špinarova a strýček Jedlička, herecké výkony tedy zrovna nic moc, lehký námět od Zdeňka Mahlera, ale celkem poněkud těžkopádná realizace. Suma-sumárum, v dnešní době už lehce podprůměrná komedie, určená především mladým a neznalým divákům (nebo takhle-spíše pamětníkům) a jejímu trpělivému rodičstvu. Mě tedy nikdy moc nevzala, ani jako mladého. 1,5/5*. (28.07.2007)

Také jsme se na základní škole takhle honili. Ale nic pořádného z toho stejně nevzešlo. Ovšem, motokára to bylo jiné terno. Sousedi podobným způsobem vyhráli kozu. To byla taky docela sranda, protože bydlíme v paneláku. Jenom ta představa živé kozy na balkóně mě ještě teď dostává do kolen. Na štěstí ji druhý den po výhře dopravili k babičce na venkov. Tam to pro ni bylo mnohem lepší. (23.02.2012)

Bylo mi dvanáct, chodil jsem na základku v Holešovicích a jednoho dne nás ještě se spoustou dalšího žactva nahnali do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka na tribunu venkovní scény. Dělali jsme zadara statisty při předávání cen - totiž toho koně. Milí filmaři! Opravdu jste si mysleli, že jsem vám tehdy, na počátku puberty, byl na to odporné, debilní pitvoření úchylného Strýčka Jedličky zvědavej? Či že jsme byli tak blbí, abychom věřili, že nějakého kokota DOOPRAVDY napadne dát pionýrům za sběr papíru koně? (24.12.2018)

Bezbarvá výchovná agitka. 1) 13letý Jan Potměšil (Petr, chce motokáru) a rovněž 13letý Kamil Roedl (Pavel, bere i koně) sbírají starý papír. 2) Snímek obsahuje vskutku podivné okamžiky. Policista oznámí rodině, že otec měl nehodu. Všichni ho jdou navštívit do nemocnice. On ukazuje, co dostal od Závodní rady ROH (fotoaparát) a od Československé státní pojišťovny (obálku plnou peněz). I když uvážíme, že návštěvní dny byly pouze středa a neděle a že tedy mezi úrazem a návštěvou mohlo uplynout několik dní, reakce odborů i vypořádání nároku pojišťovnou byly vskutku bleskové. 3) Bez zajímavosti není ani skutečnost, že všichni v rodině řidiče sanitky a poštovní doručovatelky hrají na hudební nástroje. 4) Na koncertě Velké slevové loterie (!) sedí skoro všechny děti v pionýrských krojích. (27.04.2019)