Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt. (19.01.2017)

To bolo tak strašne dobré. Gibson je možno psychopat ale filmy vie robiť parádne. Natočiť v tejto cynickej dobe takto kvalitný a (v dobrom slova zmysle) tradičný vojnový veľkofilm, navyše s tretinovým rozpočtom ako je obvyklé, chce veľkú dávku talentu. Garfield skvelý (už dlho som žiadnej postave takto nefandil), štylizácia dvoch scén do hororu fantastická. A komu vadí pri podobných príbehoch patos je s prepáčením idiot. Skvelá práca a som rád, že sa Mad Mel vrátil s plnou parádou. 9/10 (30.03.2017)

Moc dobrý film, který se mi opravdu líbil, přesto jsem se chvílemi neubránil úsměvu. Gibson obratně balancuje na hraně patosu, kdy v klíčových zachraňovacích scénách hraje správná heroická hudba a vnitřní hlas hlavního hrdiny se obrací k bohu. Funguje to, protože Desmonda Dosse známe z civilu, víme že je to sympaťák a správnej kluk...ale stejně jsem si tam, nevím proč, furt představoval scény jak ze Žhavejch Výstřelů. Přišlo mi, že si to o to úplně říká, když už tam asi po desátý zvolával "Bože, dovol mi zachránit dalšího, a dalšího, dalšího, dalšího" a běhal tam v dělostřelecký palbě, kopal si ve zpomalenym záběru s granátem, jak s hakisákem, ale úplně nejvíc bylo jak táhnul Vince Vaughna na tý celtě a ten kosil japončíky. Říkám, super film ale jestli si něco zasluhuje parodii, tak tohle. (26.11.2016)

Gibson se po 10 letech vrátil, aby natočil jeden z nejlepších válečných filmů posledních let. Sebejistá režie, která nabízí vtahující scény z pekla bitvy, a zároveň slzopudný příběh o odvaze, přátelství a vnitřní síle bez laciného patosu. První třetina à la filmy z 50. let, kdy Doss poznává svou lásku, je sice o něco delší, než by bylo nutné. Avšak běloskvoucí scény z nemocnice, kdy se pár seznamuje, pak o to více kontrastují s utrženými končetinami, ohořelými těly a nabroušenými bajonety, kterými se však režisér samoúčelně neopájí. Gibsonovi je bayovský patriotismus vzdálený včetně ukňouraných konverzací vojáků a přílišných zpomalených záběrů. Garfield se na rachitického vojína perfektně hodil, byť někdy působil příliš nablble, Vaughn poprvé dokázal, že umí i vážné role. Téměř neznámí scenáristé napsali i několik solidních fórků a zkrátka výsledek, který stál 40 milionů, vypadá na mnohem víc./// Příběh se v otázce, proč nechce Doss nosit zbraň, oddaluje od skutečnosti – jeho volba primárně vychází z traumatizujících zážitků v rodině, nikoli z příslušnosti k církvi. Postava je tak vstřebatelnější pro více diváků a její činy, ač místy na hranici uvěřitelnosti, působí věrohodněji. Tomu pomáhá rozumné rozhodnutí tvůrců, kterým bylo nezahrnout do filmu veškeré Dossovo hrdinství (zachraňoval i mimo Okinawu), což by šlo jen stěží natočit bez obvinění z přehánění či patetismu. Škoda poněkud přehnané finální scény, v níž se Gibson nedokázal vzdát okaté symboliky, čímž ostatně potrvrzuje, že nedokáže a asi ani nechce být nestranný./// Není to vypravěčsky rafinované, ukazuje to lásku a hrdinství jako z plakátu, ale tak dojatá jsem nebyla od Návratu krále. P.S. Milovníkům různých (nad)interpretací doporučuju sledovat postavu nabušeného vojáka jménem Hollywood, který všem ukazuje své koule, ale na bojišti je zbabělcem. 90 %. [Kino] (09.11.2016)

Už tak fascinující příběh Desmonda Dosse se pod rukama Mela Gibsona změnil ve stoprocentně působivý protiválečný film, který od začátku do konce velmi přirozeně a bez jediného škobrtnutí či snad klišé plyne a s divákem si dělá doslova co chce. V první půli sledujeme Desmondovo odhodlání narukovat a přejeme mu, ať se to navzdory všemu a všem podaří. Ve druhé polovině s ním prožijeme nesmírně sugestivní válečné peklo a nechápeme, co může člověka přimět k tomu, aby se do něj vrhl dobrovolně (mimochodem kdo tvrdí, že první polovina je pro ženy a druhá pro muže, ten musí mít vážně jednoduchý život). Všichni herci jsou skvělí, režie nápaditá, scénář není žádná rychlokvaška a moc se mi líbila také hudba. Český podtitul filmu "Zrození hrdiny" je ale zavádějící, protože o hrdinství, které má spoustu podob, tady až tak nejde. Jde o přesvědčení, odvahu a víru v to, že dobré věci se přece nemůžou přestat dít ani na tom nejhorším místě na zemi. (12.11.2016)