Výslech

Tenhle film jsem kdysi, více než patnáct let zpátky, viděla ve filmovém klubu v Olomouci a zůstala jsem z něj úplně perplex, pravda, ještě mládě, ale zaryl se do mě tehdy tak, že jsem na jeho působivost už nikdy nezapomněla - jméno autora ani snímku jsem si v paměti nepodržela, jen ten silný prožitek, a doteď po něm marně pátrala. Až nyní jsem ho rozeznala v programu 3kino 2019, tzv. Festivalu středoevropského filmu, který se ale jeví spíš jako historizující polské filmové defilé s přicmrndávkou z Česka a Slovenska. Nešť, jsem ráda, že záhada je rozřešena. Znovu se na něj jít podívat sílu ani motivaci neshledám, stejně jako bych podruhé nešla na Krátký film o zabíjení, takže o jeho filmových kvalitách nemůžu popravdě říct nic, tehdy jsem z toho ještě neměla rozum, chybělo mi veškeré srovnání, rozhled i odstup a ráda věřím, že zdejší komentáře vyhmatávají slabiny právem, ale něco věrohodně silného v tom bylo, protože když se dnes řekne polský film, tak kromě stejnojmenného českého podvratného snímku mi na mysli vytanou regulérně tyhle dva, a pak opravdu dobrého dlouho nic, jen řada větších či menších přepjatě patetických zklamání. (10.10.2019)

Deprimující a důležitý film. Který se bohužel nikdy nedostane k zabedněncům (těm co vidí a volí rudě) mezi námi a i kdyby se dostal, byl by popřen. Obdivuji všechny polské herce, bezesporu slušné a charakterní osoby, kteří všechny ty odporné zrůdy (vyšetřovatele) zahráli naprosto brilantně, až se mi tajil dech. U scény s dětmi z vězeňské nemocnice, jsem se neubránil vlhkým očím...achjo. Co si o této době myslím, za mě velmi lidově v Pelíškách vyslovil pan Kodet. Citovat netřeba. 100% (06.08.2014)

(KSE - P) Dílo s nepopíratelnou historickou hodnotou, ale přesně ten typ filmu, který opravdu nemám rád. Nehodlám zlehčovat, že si režisér Ryszard Bugajski zaslouží obdiv za svou odvahu natočit tak otevřené dílo v době sovětské diktatury, ale při odhlédnutí od mimotextových kvalit nějak nespatřuji ty filmové. VÝSLECH si - vzhledem k omezenosti na několik vězeňských prostor - umím dost dobře představit na divadle, nebo - vzhledem k přemíře dialogů - jako rozhlasovou hru, ačkoliv nemůžu popřít promyšlenou práci se světlem a barevnou paletou vůbec. Divadelní či rozhlasová by navíc měly tu výhodu, že by měly přestávku, než by se přešlo na druhou část, což v případě dvouhodinového snímku nebývá zvykem. Cynicky by se chtělo napsat, že kolegové ze Západu neměli režisérovi zasílat filmový materiál, když mu došel, protože celý zbytek po "falešné popravě" mi přijde jednak zhola zbytečný, jednak co do proměny jednání ústředního dua - vyobrazeného na plakátu - nedůvěryhodný. Zbytečný, protože se dosáhlo vrcholu v týrání hrdinky, dál se týrá jenom divák za účelem dokázání krutosti režimu, i když by předcházející minuty bohatě stačily. Nedůvěrhodný, protože se z předtím trojrozměrných postav stávají figurky, které mají pouze splnit zadání (po soustavně projevované náklonosti přejít k důslednému psychickému deptání krátce po zhroucení?; projevení tzv. Stockholmského syndromu k předtim vedlejší postavě věznitele, který se objevoval ve vyprávění dle toho, jak se to zrovna hodilo?). Emocionální působivost je více-méně automatická, brilantní herecké výkony u takto koncipované látky samozřejmostí, ale pro mě jde ve výsledku o lepší průměr, a to kvůli nefilmovosti a naopodstatněné natahovanosti. (28.01.2012)

Bludmanov komentar mi smrdi zas tou odporou zumpou zvana filmova teoria, a ja jakozto laik nedouk vzdy jasam od radosti ked sa vystudovane filmove teoretiky od hrozy chytaju za hlavu a stenaju od bolesti, co to za nelogicku, hlupu, primitivnu sracku zas videli. Jo, a nezabudnem tuna vymenovat vsetky tie picoidy z filmove teorie ktore vo filme samozrejme neboli, lebo reziser Bugajski bol pri zmysloch a ktore vystudovane filmove teoretiky - elitari tak radi vyhladavaju. Idem na to, abych to mal za sebou..... su to konkretne tieto : postavy zas konali plocho bez kuska vnutornej psychologie, kamera necumela tristvrte hodiny do jedneho bodu bez pohnutia, chybal tam rozorvany vztah muza a zeny, metafyzicka polarizacia ludskeho vnutra, konflikt emocii a logiky a reziser sa zase zabudol vynadrit k komplexnosti ludskej duse. ja som proste videl perfektny zivotny vykon polskej herecky Krystyny Jandovej, jaxa vzoprela komunistickej totalite, a jak perfektne a obdivuhodne vzdorovala tyranii, torture, neustalym vyslechom - vsetkemu tomu, co bolo typicke pre Polsku Ludovu Republiku jaxa i tam bolsevicke kurvy dostali k moci . 100 % (09.03.2019)

Tak to je to překvápko polské filmové školy, film, který má už dávno po premiéře a převálcoval u mě i všechny filmové novinky, co jsem letos viděl. Měl jsem možnost tento film vidět pouze na originální VHS kazetě a to ještě v původním jazyce polsky, ale dojem zanechal a to velmi silný. Kdo nehovořil řečí bolševika a neuznával jejich víru, běda mu. Hrůzy stalinismu a teroru a totální kontrola nad běžným občanem vyzmizíkovala lidem hlavy, ale vzala i naději na svobodný projev myšlení. Morbidní příběh o utajovaných skutečnostech polských komunistů, kteří byli učenlivými žáky Moskvy, kteří neznali jiný výklad světa, než ten svůj, metody násilí vůči vlastním lidem pro blaho socialismu a jiné. Velkým trumfem filmu je hlavně skvělá herečka Krystyna Janda hvězda první velikosti na vysoké úrovni. Není nejmenších pochyb, že tento film možná neználkům doby ujasní mnohé. (03.05.2009)